Země, které svrhly diktatury potřebují podle něj jako dočasné řešení systém, který bude všem chudým zajišťovat „práci, ne almužny“, a tím vytvoří základ pro společnost rovnosti šancí.
Polský exprezident zdůrazňuje, že vždy patřil mezi odpůrce komunismu. Ovšem v situaci, kdy 90 % bohatství světa patří 10 % populace a kdy chudoba stále častěji plodí revoluce, vrací se k některým myšlenkám režimu, který pomáhal svrhnout. „V Polsku nám bylo za komunismu těžko… ale naše bída byla rozložená rovnoměrně“. Nějakou podobu redistribuce majetku potřebuje podle Walesy celý svět, stávající nerovnováha je podle něj neudržitelná. „Bohatí a sytí musí vytvořit stabilizační fond“ a o své bohatství se podělit. „V opačném případě spadneme všichni do propasti, celá civilizace – chudí i bohatí“.
Od Lecha Walesy obranu komunismu, byť jako přechodného řešení, asi nikdo nečekal. Bývalý odborářský vůdce, nositel Nobelovy ceny míru a polský exprezident v jedné osobě nicméně patří k mnoha hlasům, které upozorňují na hrozby plynoucí z celosvětových nerovností. Těžko se také argumentuje proti jeho přesvědčení, že chudým zemím pomůže spíše jiný systém než striktní volný trh. Nabízet totiž rovnou soutěž bez rovných podmínek je asi stejným pokrytectvím, jako společný start olympiády a paralympiády.
