že byl poučen o svých právech, i my musíme neustále odklikávat, že jsme byli poučeni, že souhlasíme, případně že jsme způsobilí a neporušujeme zákony své země. Ve většině případů se jedná o pouhou formalitu, a tak třeba poskytovatele erotického obsahu ani nenapadne pátrat po skutečném věku návštěvníků. Internet stál odjakživa na značné míře svobody a mezi jeho velká kouzla patřila možnost volně si vytvářet svou identitu. Přesně to vyjadřovala slavná karikatura z roku 1993, na níž si dva psi u počítače sdělují, že na internetu nikdo neví, že jsi pes.
Facebook je jiný. Ostatně nedávno vznikl remake vtipu, kde si pes u notebooku stěžuje: „Zatraceně, jak to, že facebook ví, že jsem pes!“ Tatam je možnost skrýt se za přezdívku či falešnou identitu. Tedy udělat to lze, ale okamžitě tím porušíte provozní podmínky, a v případě odhalení je váš účet smazán. Pravidla jsou tak přísná, že zakazují použití jiného než pravého jména v oficiálním tvaru, což porušuje kdekdo. Jak jinak od sebe ostatně odlišit zástupy Josefů Nováků a Johnů Smithů? Leckdo je navíc pod přezdívkou či uměleckým pseudonymem známější.
Do roka a do dne v Santa Claře
Je příznačné, že mnozí hřeší nevědomky. Podmínky facebooku na vás totiž nevyskočí samy od sebe, jak bývá zvykem, musíte si je najít, a ani pak není vyhráno. Jsou rozsáhlé, nepřehledné a pouze v angličtině. Zvláštní paradox. Zatímco každý dovezený výrobek musí mít český návod, u služby, jíž používá přes milion Čechů a má českou jazykovou lokalizaci, jste v případě neznalosti odkázáni na strojový překlad, jenž právní nuance nevystihuje ani vzdáleně. A neznalost zákona ani v tomto případě neomlouvá.
Pokud se textem přeci jen prokoušete, zjistíte, že uživatel nesmí téměř nic, zato musí téměř všechno. Pozice je od počátku asymetrická – poskytovatel se k ničemu nezavazuje, služba není vymahatelná, takže o svůj profil můžete přijít kdykoli i zcela bezdůvodně. Jistě, služba je zdarma, takže je těžké si něco nárokovat, ale díky uživatelům vytváří obrovské zisky, takže by mohla garantovat alespoň elementární jistotu, že práce vložená do profilu nepřijde zcela vniveč. Pozoruhodný je i závazek, že o sobě budete poskytovat pravdivé a aktuální údaje včetně kontaktních. Veškerý takový obsah se stává majetkem facebooku a smí ho poskytovat třetím osobám. Facebook si někdy vymiňuje opravdu pozoruhodné věci. Kupříkladu si nesmíte bez předchozího písemného souhlasu pořídit screenshot obrazovky s logem a grafikou facebooku. Obálka Nového Prostoru tedy pravděpodobně toto ustanovení porušuje, a je tudíž dobré vědět, že veškeré spory s facebookem se odehrávají podle kalifornské legislativy před soudem okresu Santa Clara,
Pravidla jen někdy a pro někoho
Globální služba je jistě ve složité situaci - musí se vyrovnat s odlišnými kulturními i právními normami v jednotlivých zemích. Nutnost najít společný jmenovatel, který nikde neurazí, je možnou příčinou přímo panické hrůzy z nahoty, která na facebooku panuje. Dobře známý je protest vyvolaný odstraňováním fotografií kojících žen z důvodu „obscénnosti“. Často jsou cenzurovány i fotografie, na kterých je vyčuhující ňadro třeba hledat lupou. Mizející prsa kontrastují s rasistickým obsahem, jenž často zůstává nepovšimnut. Velmi záleží, ostatně jako u všeho na facebooku, koho máte v přátelích. Není příjemné zjistit, že šest vašich „kamarádů“ cosi udalo jako závadný obsah. Spodní hranice věku uživatelů je stanovena na třináct let, těžko říct proč. Ovšem i v mém okolí se nachází několik slečen, které o svém věku zalhaly. Profil je dnes mezi puberťáky meta stejně žádaná jako vlastnictví občanky a potřeba upoutat je v tomto věku extrémní. Na sociálních sítích se pro takové případy vžil termín „attention whore“ případně „drama queen“.
Je těžké ubránit se dojmu, že poměry začínají tak trochu připomínat totalitní stát. Pravidla jsou nastavena tak, aby je téměř každý někdy porušil. Sankce však přijde jen někdy a vůči tomu, u koho se to hodí. Všichni jsou vinni, ale dokud neprobudí admina, je vše v pořádku. V ohrožení jsou zejména ti, kdo se místo sdílení soukromí zabývají společenským a politickým aktivismem. Mnohým byl profil opakovaně smazán, oni se však sveřepě vracejí. Možnost oslovit miliony lidí je příliš lákavá. Už tím však porušují pravidla – kdo byl jednou odejit, nemá cesty zpět.
Nekrmte trolly
Pravidla moštárny jsou jednoduchá. Přivezeš jablka, dostaneš mošt. Snaž se pomáhat nebo aspoň nepřekážej. Na sociální síti to tak jednoduché není. Kdo pomáhá a kdo škodí není leckdy patrné. Co dostanete, nezáleží až tak na vás, ale na lidech, kteří s vámi síť sdílejí. Každý má tak dobrý facebook, jak dobří jsou jeho kamarádi. Jste-li tedy často obětí cenzury, otravují vás banální statusy či nesmyslné diskuse, zvažte, koho máte v přátelích. Také si musíte zvyknout, že o obsahu svého profilu nerozhodujete vy. Záleží spíše na tom, co o vás napíší ostatní, případně jestli někdo nevyštrachal vaši kompromitující fotografii u někoho dalšího v albu.
Stejně důležitá jako pravidla, která jsou vám vnucena, jsou ta, která si určíte sami. I když odoláte časožroutským hrám a nezveřejňujete soukromá fota, nemáte vyhráno. Zrádné jsou zejména diskuse, které se často zvrhnou v absurdní přestřelky, tzv. flamewar, rozjížděný „trolly“. Proti nim existuje jediná obrana, nereagovat, tedy v místním žargonu „nekrmit“. Abyste nedopadli jako v jiném slavném internetovém vtipu: „Pojď už spát! – Nemůžu, někdo na netu se mýlí!“
