Přestože téma odsunu československých Němců a složitého, mnohdy nespravedlivého poválečného zacházení Čechů i Slováků se skupinami podezřelými z kolaborace je stále živé, domácí umění tuto problematiku téměř opomíjí. Román Radky Denemarkové peníze od hitlera je jistou výjimkou.
Možná i proto nepřekvapí, že kniha záhy po svém vydání v roce 2007 sklidila velký úspěch: obdržela cenu Magnesia Litera za nejlepší prózu a nominaci na středoevropskou cenu Angelus. Získala také přízeň čtenářů – a to jak těch, kterých se téma knihy osobně dotýká, tak i těch, pro něž je osa dění jen abstraktní historickou kapitolou. Završením úspěchu má být připravované zfilmování románu v mezinárodní koprodukci. Zatím ale můžeme peníze od hitlera vidět v dramatizované verzi na půdě Švandova divadla.
Pukliny v puklicích
Příběh se odehrává v roce 2005. Hlavní hrdinka, doktorka gita Lauschmannová, se po dlouhé době vrací do rodných Puklic s cílem získat zpět dům, v němž byla vychována. Reakce místních obyvatel je ale jednoznačně negativní a vzniklé napětí neuklidní ani návrh dohody, na jejímž základě by byl statek přenechán dosavadním majitelům výměnou za rehabilitaci gitina otce.
Nevrlost puklických obyvatel je samozřejmě zčásti dána sociální nejistotou a poněkud přirozeným odporem ke zpochybňování jejich vlastnických prav. Zároveň zde ale hraje roli i něco dalšího. Dokumenty dokazují, že Lauschmannovi nebyli Němci, nýbrž židé a že tím pádem bylo zabavení jejich majetku bezprávné. Říká se ovšem také, že starý pan Lauschmann skutečně, aby zachránil svou kůži, spolupracoval s nacisty a prý dokonce udával gestapu místní odbojáře. Zároveň gitiny hrůzné vzpomínky z roku 1945 poukazují na to, že ani současní obyvatele Puklic nemají čisté svědomí. Na čí straně je pravda a spravedlnost?
Další příběh dokumentuje pátrání po vysvětlení těchto záměrně i mimoděčně zapomenutých událostí. Současnost se na jevišti začne mísit s přízraky minulosti – jednou idylickými, jindy zas neskutečně krutými. Následující dění odhalí složité vztahy postav, ve stejné době však jiné hrdiny sblíží. Ale pozor, nekoná se zde žádná laciná, svěrákovská katarze. i když se Denemarková ke svým hrdinům chová chápavě a žádného z nich neodsuzuje, dojem z takto vylíčeného světa zůstává neúprosně pesimistický.
Nedopovězené a pochopené
epický a přitom intimní, citlivě napsaný příběh obyvatel Puklic je poměrně vděčná předloha pro adaptaci. V Denemarkové díle najdeme jak zajímavou, upřímnou reflexi nejednoduchých středoevropských dějin, tak množství autentických lidských emocí. Bohužel se ale zdá, že dramaturgové Švandova divadla spolu s režisérem Michalem Langem v dramatizaci peněz od hitlera uspěli jenom částečně. Je sice pochopitelné, že scénické zpracování románu vyžaduje zhuštění látky, zároveň se ale jen těžko zbavíme dojmu, že v Langově inscenaci přeci jen jisté motivy přebývají. To, co je v próze chvályhodným popisem reality, na jevišti může někdy působit zbytečně triviálně. A naopak: nedopovězenost motivace některých postav, která byla v románu záměrným literárním postupem, v případě divadelní inscenace občas způsobuje potíže v pochopení děje.
Naštěstí však tyto dramaturgické nesrovnalosti vynahrazují velmi uspokojivé výkony herců (především Marie Málkové v roli gity) a dobrý režisérský cit, s jakým Lang uchopil příběh (příkladem je skvělý nápad, aby gitu ve všech obdobích jejího života hrála táž herečka). V neposlední řadě si zaslouží pochvalu i Langova hudba a velmi zajímavá scéna Jaroslava Milfajta. radka denemarková: peníze od hitlera, česká premiéra 9. ledna 2010 švandovo divadlo
