Hrdinové seriálu Akta X nepředstavují zrovna typickou dvojici. Podle mnoha výzkumů mají totiž k víře v paranormální úkazy a k pověrčivosti blíže ženy, ačkoli na druhou stranu UFO je spíše mužskou doménou.
Sociolog erich goode za paranormální fenomény považuje takové jevy, které odporují základním principům vědeckého poznání. Lidé věřící v nadpřirozeno většinou odmítají vědeckou představu sil, jež účinkují stejným způsobem všude ve vesmíru, a tíhnou spíše k myšlence, že všechno je možné. Za většinou dějů ve světě vidí účel a záměr nějakého hybatele v pozadí, zatímco vědci se přiklání raději k náhodě.
Profesor John W. Fox při svém výzkumu nezjistil spojitost mezi mírou paranormálních zážitků jednotlivců a jejich rasou, vzděláním, příjmem, rodinným stavem a dokonce ani náboženským přesvědčením. Jako jediný důležitý faktor se ukázalo pohlaví. V životech žen hrají rejdy tajemných sil a úkazů obecně důležitější roli nežli v životech mužů. Proč tomu tak je se pokouší vysvětlit několik teorií, které si občas vzájemně protiřečí.
Proč ženy věří více?
Jedna z nich, založená na britské studii provedené gillian Bennettovou, tvrdí, že ženy zastávající tradiční role v rodině se vyžívají zejména v těch paranormálních jevech, jež vyzdvihují důležitost jejich role matek a paní domu. Tyto ženy většinou samy sebe vidí jako intuitivní osobnosti emocionálně spojené se členy rodiny. Proto často hovoří o svých zkušenostech komunikace s mrtvými příbuznými a věří ve svou schopnost telepaticky ovlivňovat své bližní.
Deprivační teorie vychází z poznatků, podle nichž jsou k víře v paranormálno náchylnější lidé v těžkých životních situacích. Marginalizované skupiny, mezi které výzkumníci někdy řadí i ženy, dostávají ve víře v nadpřirozeno nástroj, jak se vyrovnat se svým znevýhodněným sociálním a ekonomickým postavením. Například rozvedené ženy a vdovy hledají oporu v alternativních světonázorech více než ty, které jsou vdané a relativně zabezpečené.
Další hypotéza vysvětluje rozdíl mezi muži a ženami jednoduše větší ochotou žen o svých paranormálních zážitcích vyprávět. Jiní výzkumníci tvrdí, že muži jsou během socializace vedeni k většímu zájmu o vědu nežli náboženství, což zapříčiňuje jejich neochotu věřit ve svět „tajemných sil“. Tomuto názoru však odporuje fakt, že úzká skupina specifických témat nachází větší odezvu právě u mužů. Jedná se například o únosy lidí létajícími talíři nebo o víru v existenci Lochnesské příšery.
„problém paranormality může spočívat v tom, jak k ní přistupujeme,“ říká parapsycholog Harvey J. irwin. Proč by lidé měli vykládat svět pouze na základě pozorovatelných fyzických faktů, když jim může být bližší pohled vycházející spíše z duševních a metafyzických procesů? Zprávy o nadpřirozených zážitcích k nám přichází z různých kultur a vypovídají tak o jedné z mnohých stránek lidské zkušenosti.
Sisyfos versus světelné bytosti
Ačkoli je takové chápání skutečnosti v rozporu s vědeckým pohledem, lidé, kteří ho vyznávají, většinou vědu jako takovou neodmítají. Podobná tolerance ovšem často chybí na druhé straně, obzvláště u zastánců vědeckého skepticismu, kteří zavrhují vše, co nelze potvrdit vědeckými metodami.
Skeptici naivně pokládají západní vědu a techniku za jediný objektivní pohled na svět nezávislý na ideologii a kultuře. Do tohoto proudu myšlení spadá i český klub Sisyfos, jehož členům při vyslovení pojmů jako homeopatie nebo Feng- shui nabíhá na čele pulzující žíla. Ačkoli jim lze vytýkat příliš radikální a omezený výklad skutečnosti, je třeba ocenit jejich neúnavný boj s šarlatánstvím. Svět paranormality totiž představuje ideální rejdiště pro podvodníky. Stačí si například zapnout noční vysílání některých komerčních televizních stanic a rázem se ocitneme v podivuhodné realitě, kde věštec- médium posílá skrze obrazovku „vysoce účinnou mezidimenzionální energii jemně hmotných světelných bytostí páté dimenze“. Během předražených telefonních hovorů zde kartářky odpovídají na dotazy ohledně složitých životních problémů diváků pomocí obecných a mnohoznačných frází.
Spoléhání se na vliv tajemných sil však nemusí být jen doménou obskurních televizních pořadů. Třeba slovenský politik Rafael Rafaj se před letošními parlamentními volbami rozhodl analyzovat volební čísla jednotlivých politických stran pomocí numerologie. K radosti poslance Slovenské národní strany osud přidělil jeho partaji hřejivé znamení „budoucího štěstí a dokončení“, zatímco názorovým odpůrcům „symbol vražedného útoku“. Slovenská národní strana ovšem ve volbách příliš neuspěla.
Alternativní přístup k realitě může ukojit lidskou fascinaci nevysvětlitelnými jevy lépe než suchopárná věda, ale často zklame nereálné naděje do něj vkládané a ještě téměř zázračným způsobem vyprázdní obsah peněženky. Při vykročení za hranice vědecky ověřené skutečnosti je tedy potřeba mít se na pozoru.
Pokračování příště.
Autorka je studentkou doktorského programu antropologie na Fakultě humanitních studií UK. Autor je novinář.
