„Pravidla musí zavazovat. Násilí musí být potrestáno. Slova musí opět něco znamenat,“ říkával v předvolebních projevech Barack Obama. Je tomu více než rok, co nastoupil do prezidentského úřadu, ale média dnes na jeho adresu nešetří kritikou. Podle britského listu The Guardian poklesla Obamova popularita po jednom roce tak výrazně, že lze situaci srovnat snad jen s padesátými lety a jeho předchůdcem, republikánským prezidentem Dwightem D. Eisenhowerem. Na počátku přitom byla obrovská očekávání. I Američané silně cítili, že po osmi letech kontroverzní vlády nastal čas na změnu. Obama dokázal oslovit mladou generaci a přesvědčoval nevěřící Tomáše úderností svých projevů.
Nejen v proslovech v Praze a Káhiře Obama odmítl manicheismus svého předchůdce, George W. Bushe, a dal mnoha lidem naději na politickou změnu. Možná je brzy na kategorické soudy, zatím ale zůstalo hlavně u slov. Na domácí půdě se Obama pokouší prosadit zdravotnickou reformu a zmírnit dopady hospodářské krize, jenže výsledek zůstává velkou neznámou, stejně jako uzavření věznice v Guantánamu. Navýšení vojenských jednotek v Afghánistánu a akceptování výsledků zdejších podivuhodných voleb zase napovídá, že konec tohoto válečného konfliktu je rovněž v nedohlednu. Americký prezident nyní sklidil kritiku i kvůli nesmělým gestům vůči čínské vládě, která ho varovala před přijetím dalajlámy. A tak bychom mohli pokračovat… Nelze však nezmínit, že Čína je hlavním věřitelem USA a že do této pozice se světová velmoc dostala zejména Bushovým přičiněním. Bude Barack Obama schopen vystoupit ze stínu svých předchůdců a přejde od slibů k činům? Liberální týdeník The Economist si nedávno položil otázku, zda v jeho případě nejde o obdobu hrdiny Aldena Pylea z románu Grahama Greena Tichý Američan. Idealistický a tichý člověk, který podcenil, jak tvrdý je skutečný svět. Anebo že by to Obama dobře věděl, a tak raději zůstává u líbivých slov?
