AŽ ZAVOLAJÍ
Dříve se slovo zaměstnání mohlo spojovat s jistotou a nejistým pólem života plným zvratů, změn a nečekaných událostí byla nezaměstnanost. Dnes se zdá, jako kdyby se k sobě oba póly přibližovaly. Manažeři a personalisté krčí rameny a mluví o složitém světě a dynamické době. Pro jejich podřízené je to ale jen šifra pro život ve znamení nejistoty. Zaškolování, přeškolování a rekvalifikace jsou stejně jako trendy sousloví „flexibilní pracovní doba“ (stále na telefonu) jen jejími různě pojmenovanými symptomy. Textovka, která změní veškeré dosavadní plány – třeba ukončí dovolenou, musí najít svého příjemce kdykoliv a kdekoliv.
Rozhodně se přitom nejedná jen o svět soukromých firem. Jak v českém prostředí ukazuje socioložka Tereza Stöckelová, prostředím bezvýhradné flexibility je i akademická půda a výzkum. Mladí vědci, kteří ukončili doktorské studium, nemají naději získat pracovní smlouvu na dobu neurčitou a pendlují tak od projektu k projektu, s nejistotou, co bude za rok, v některých případech dokonce za pár měsíců. Pořídit si v takové situaci byt na hypotéku nebo dokonce rodinu je v takové situaci prakticky nemožné.
MÁŠ PROBLÉM?
V jedné satirické hře Josefa Svatopluka Machara se vůči Rakousku-Uhersku podlézaví čeští politici rozhodnou podstoupit operaci, při níž se nechají dobrovolně zbavit páteře i mozku. Flexibilizace, o které je řeč, se tváří jako pouze první z těchto chirurgických zásahů: necháte-li si odstranit páteř, váš mozek bude vzkvétat. Setkáváme se zde vlastně s posledním stadiem pokroku: zatímco dříve přicházel prostřednictvím velkých věcí (vynálezy, stavby) za námi, nyní jakoby bylo třeba, abychom ho nechali vstoupit přímo do nás a rychle si zvykli. Kdo by překážel s rovnou páteří? Rychlá doba si na zkostnatělost nepotrpí...
Reakce na vzdor vůči flexibilitě přitom často bývá bouřlivá. Nepochopení a adresné podezření jsou přitom tou lepší variantou, se kterou se „neflexibilní“ mohou setkat. Kdo se nerozvíjí či dokonce nechce rozvíjet podle plánu, jakoby ani nebyl... Pokud už je vzat na vědomí, pak jako vlastník pořádného problému.
DOBROU CHUŤ
Přesto někteří příkazu flexibility vzdorovat dokáží. Existují přitom dvě základní možnosti, jak se k požadavkům ohebnosti postavit. Když si flexibilitu představíme jako přírodní jev, ty kteří jí odolávají snadno přirovnáme ke skále a podzemní vodě. Lidé ovšem nejsou přírodniny, a tak se v nich jednotlivé přístupy mohou potkávat.
Skála stojí a nehne se. Nalezla si totiž oporu, pevný bod v něčem, co tu bylo dávno před flexibilitou a o čem se skála domnívá, že tu bude i po ní: v náboženské víře, tradici, rodinném gruntu. Konkrétní požadavek s přesvědčivým „ne“ odmítá. Do okolí jasně vyzařuje své přesvědčení, její svět je zjevný. K přizpůsobení okolnímu světu není důvod a tak skála uplatňuje svá práva, požaduje výjimku svědomí a dává najevo, že pro ni není cestou to, co se jí navrhuje. Konflikty nevyhledává, snaží se jen stát a po svém vzdorovat. Protože tu ale neběží o skálu skutečnou, ale metaforickou, tak se častěji než požadavky ohebnosti o skálu tříští skála o požadavky ohebnosti.
Oproti tomu podzemní voda žádnou pevnou oporu nemá. Nenachází svého boha, ani řád, prostě plyne. S těmi, kteří flexibilitu vyžadují má něco společného – pevný bod nemá a ani nehledá. Nevěří na jistoty a uznává nutnost neustálé proměny a rozvoje. Rozdíl spočívá v tom, že funguje podle vlastního času, svůj rozvoj a své proměny si chce plánovat po svém, ne uzpůsobovat požadavkům zvnějšku a shora.
Filozof Slavoj Žižek popisuje fungování ideologie na příkladu východoněmeckého úředníčka, který je schopný udělat sto a jeden kompromis, ale lpí na jediném, naprosto nicotném aktu odvahy, který jednou učinil, ať už jej stojí cokoli. Svět všudypřítomné flexibility, před kterým zdánlivě není úniku, do sebe také vtahuje mikrosvěty lpění na zcela nepředvídatelných věcech – lidé, kteří ustoupili z rodinného štěstí či jiných nároků se najednou „zaseknou“ na mnohem méně podstatné věci, která představuje onu příslovečnou poslední kapku. Uvidíme, zda bude mít obr flexibility na pohlcení celé společnosti dost silný žaludek.