Čtenáři kulturních rubrik asi vědí, co se stalo. Polák působící pod pseudonymem Peter Fuss vystavil fotografické tisky, v nichž manipuloval drastické výjevy vraždění Židů z filmů Schindlerův seznam a Pianista tak, že na uniformy nacistů umístil šesticípé hvězdy. Několik návštěvníků vernisáže, členů židovské obce, proto strhalo díla ze zdí a někteří je pak za divoké slovní přestřelky s kurátorem Milanem Mikuláštíkem a hosty pošlapali a potrhali. Následně protestovala Židovská obec v Praze, v jejímž domě sídlí NoD, a pohrozila výpovědí z objektu. Linhartova nadace, zastřešující aktivity NoD, se obci omluvila. Mikuláštík s Fussem ovšem trvají na názoru, že výstava nebyla antisemitská a pouze kritizovala chování Izraelců k Palestincům. Striktně odmítají projev nenávisti k židovskému národu. V rozhovoru s Radkem Wohltmuthem pro aktuálně. cz Peter Fuss upozornil, že je „velmi citlivý na všechny projevy nacionalismu, rasismu a rasové segregace“.
NEJAPNÁ METAFORA
Fussovo přirovnání izraelsko-palestinského konfliktu k holocaustu bylo přepjaté a kvůli neuváženému užití Davidovy hvězdy, jež je kromě státního symbolu také židovským národním a náboženským symbolem, dávala příliš mnoho prostoru pro výklad, že jde o jakousi „revizi“ minulosti, nikoliv komentář k přítomnosti. Jak to nejlépe shrnul aktivista Ondřej Slačálek v Britských listech: „Je scestné snažit se navodit dojem, že utrpení Palestinců je stejné jako holocaust Židů – jednak to není pravda a jednak to není vůbec důležité. I kdyby s holocaustem Židů nemělo ani sebemenší podobnost, je to prostě otřesné lidské utrpení a je třeba se snažit, aby přestalo.“
Stejně tak nelze ospravedlnit agresi a cenzuru, ani když je projevem spontánního rozhořčení. Stejně by totiž šlo obhájit každý pogrom. A je také nutné trvat na právu každého člověka (nejen umělce!) kritizovat každou nespravedlnost, ať už ji vidí kdekoliv. K odsouzeníhodnému „napadení“ výstavy ale došlo a nás může zajímat, zda nejde o projev trendu dalekosáhle přesahujícího oblast umění.
DŘÍV NEŽ SE ROZHOŘÍ
V poslední době jsme zaplaveni zprávami o stupňování aktivit nacionalistů, neonacistů a rasistů. Ti úspěšně organizují „pietní“ pochody a svádějí bitvy s policií. Naučili se skrývat pod křídla legální strany a využívat slabostí demokracie, aby byli prakticky nepostižitelní.
Nedůvěra ve schopnost demokracie zamezit jejich vzestupu posiluje u některých lidí přesvědčení, že by měli převzít iniciativu. Po vypálení domu obývaném romskou rodinou se otevřeně mluvilo o obavě z veřejných nepokojů. Jen před několika dny se sto padesát ozbrojených Romů srotilo před klubem, kde se konal koncert neonacistů… V reakci na „pohodu“ pravicového extremismu tak bohužel dochází k růstu bojovnosti části extremismem ohrožovaných skupin.
K demolici Fussovy výstavy možná došlo kvůli několika na sebe navršeným nedorozuměním. Autor se nepovažuje za antisemitu a svorně s kurátorem označuje za náhodu i otevření výstavy v den vzpomínek na oběti holocaustu Jom ha šoa. Jejich odpůrci jim ovšem nevěří, což opět ukazuje, jak paranoidní rysy začíná vykazovat společnost, v níž se mistry podobných „náhod“ stali právě neonacisté. V NoD jsme poznali, v co může přerůst podezření a nesouhlas. Obětí bylo umění a pachateli několik jednotlivců. Už nyní bychom se však měli vážně zamyslet, jak si s takovými projevy poradit dřív, než naberou na síle. Je třeba zvolit nejtěžší cestu a usilovat o potlačení reálné hrozby – ultrapravicové ideologie.
Peter Fuss: Achtung!.
Galerie NoD, Experimentální prostor Roxy/NoD, Dlouhá 33, Praha 1 (http://nod.roxy.cz/),
21. dubna 2009.
