Techno na Ukrajině se proměnilo z kulturní scény v součást infrastruktury odolnosti. Ne v metaforickém smyslu, ale doslova. Party se přesunuly do polosoukromých prostor, sdílených lokací, někdy až na hranici ilegality. Informace se šíří šeptem, přes uzavřené skupiny. Není to jen kvůli bezpečnosti, je to i forma ochrany prostoru, kde může vzniknout něco tak křehkého jako důvěra. Lidé sem nepřicházejí jen tancovat. Přicházejí vypnout sirény v hlavě. V prostředí, kde je tělo permanentně ve stavu ohrožení, má tanec překvapivě konkrétní funkci. Není to únik, je to regulace. Nervový systém, který je ve stavu neustálého vnitřního napětí, potřebuje uvolnění energie, která se jinak může přetavit do depresí a myšlenek na sebevraždu i do závažných psychosomatických onemocnění. Rytmus, repetice, basová linka, to všechno vytváří strukturu, ve které se tělo může znovu zorientovat. Potkáte tu lidi, kteří přišli o domov, o blízké, o budoucnost, jakou si představovali. Někteří mají za sebou frontu, jiní dobrovolnictví, někteří museli prchat z domovů. I několikrát. Všichni žijí dlouhé roky ve stínu války. A přesto – nebo právě proto – tančí. Intenzivně. Jako by každým pohybem potvrzovali: ještě jsem tady. Ukrajinská techno scéna si zároveň zachovala něco, co se v západní Evropě často ztrácí. Tanec jako oslava života, nikoliv jen zábava, performance nebo předvádění.
A tak, zatímco venku běží válka dál, tady uvnitř tančí život.
A pak je tu ještě jedna věc. Tanec jako forma kolektivního těla. V běžném těžce individualizovaném světě jsme zvyklí být oddělení. Každý ve svém prostoru, ve své hlavě. Na parketu to přestává platit. Těla se synchronizují, sdílejí tempo, dech, energii. V kontextu války to není jen estetický nebo fyzický zážitek. Je to připomínka, že nejsi sám. Že existuje my, které není definované strachem, ale pohybem. Některé věci musí zůstat prožité. A tak, zatímco venku běží válka dál, tady uvnitř tančí život. Není to popření reality, ale její jiná vrstva. Místo přežívání – alespoň na pár hodin – totální bytí.
Na klubové scéně vznikají i projekty, které jdou ještě o krok dál. Jedním z nich je lvovská DarkEd, platforma, která propojuje hudbu, komunitu a vzdělávání o traumatu. Není to jen party, ale vědomě vytvářený prostor, kde se lidé nejen potkávají, ale učí chápat, co se s nimi děje. Jak funguje stres, co je trauma, proč se tělo chová tak, jak se chová. Tady není cílem jen oslavovat život, ale pustit ven i negativní emoce v bezpečném prostředí, kde vás nikdo nesoudí. Plačte, křičte, svíjejte se smutkem. Tanec tu je nástrojem péče. Doplňuje taneční scénu o vrstvu, která v běžném klubovém provozu často chybí – o reflexi a péči.
Podobnou logikou fungují i jednotlivci, kteří pracují s tělem přímo. Kateryna Taranova je tělová terapeutka a psycholožka, která se k práci s traumatem dostala přes tanec, konkrétně přes contact improvisation, což je taneční technika vyvinutá v 70. letech 20. století, založená na fyzické komunikaci, sdílení váhy a spontánním, improvizovaném pohybu mezi partnery. Klade důraz na somatické uvědomění, plynulou interakci a společné zvládání gravitace. „Když mluvíme o traumatu, mluvíme o těle. To není jen mentální problém. Tělo reaguje, tělo si pamatuje a často nechce tu reakci pustit,“ říká Kateryna. Její přístup vychází z jednoduché, ale zásadní premisy, že tělo a mysl nejde oddělit. Trauma není něco, co máme v hlavě, ale něco, co se propisuje do nervového systému. Proto podle ní nestačí mluvit, je potřeba se hýbat: „Tělo je vstupní brána. Spousta věcí, které si neuvědomujeme, je uložená právě tam. A přes pohyb se k nim dá dostat mnohem přímočařeji než přes slova,“ líčí. Tělo si pamatuje víc, než jsme schopni unést vědomě, jak popisuje i globální bestseller Tělo sčítá rány nizozemského psychiatra Bessela van der Kolka. Každý šok, každé ztuhnutí, každý nevybitý impuls se v něm ukládá jako napětí, které se časem sčítá. Právě proto někdy nereagujeme na přítomnost, ale až na součet všech předchozích ran.
Tady není cílem jen oslavovat život, ale pustit ven i negativní emoce v bezpečném prostředí, kde vás nikdo nesoudí.
V kontextu války to nabývá na intenzitě. Tělo, které je dlouhodobě ve stresu, si zvykne na napětí jako na normu. Právě pohyb, ať už jde o tanec, práci s dechem, nebo somatické techniky, umožňuje tenhle vzorec narušit. Ne úplně odstranit, ale alespoň začít přepisovat – ani tanec není sám o sobě zázračná medicína. Podobnou zkušenost popisuje i performer a facilitátor Andrej Utenkov, který pracuje s improvizací, playback divadlem a spontánním tancem. Pro něj je pohyb jedním z mála způsobů, jak se dá v podmínkách války skutečně odpočinout. Ne ve smyslu útěku, ale spíš ve formě krátkého přenastavení systému. „Když tančíme nebo děláme nějakou tělesnou praxi, nervový systém se může znovu nastavit. Najednou cítíš, že jsi s lidmi, že jsi v bezpečí. Je to opak války,“ popisuje. Zároveň ale dodává, že samotný odpočinek nestačí. „Odpočívat jen proto, abych odpočíval, to nefunguje. Potřebuješ smysl. Odpočinek je příprava na další krok.“
Právě tohle propojení mezi pohybem, komunitou a smyslem se ukazuje jako klíčové. Tanec není jen individuální terapie. Je to i způsob, jak znovu vytvořit vztahy, důvěru a sdílený prostor. Něco, co válka systematicky rozbíjí. A možná právě tady se ukazuje, proč je tanec a pohyb obecně tak silný nástroj pro duševní zdraví. Moderní psychologie i neurovědy dnes potvrzují to, co lidé intuitivně věděli dávno, tedy že trauma není jen příběh, ale fyziologický stav. Tělo zůstává zaseknuté v reakci „bojuj, uteč, nebo zamrzni“. Pohyb je jedním z mála přirozených způsobů, jak tenhle cyklus uzavřít. Pomáhá regulovat nervový systém, snižuje hladinu stresových hormonů, vrací člověka zpátky do přítomnosti. A co je možná ještě důležitější, umožňuje znovu cítit. Nejen strach, ale i radost, kontakt, energii. V prostředí války to není luxus. Je to podmínka přežití. Tanec tak není eskapismus. Je to praxe. Krátká, dočasná, ale o to důležitější. Způsob, jak si na pár hodin připomenout, že tělo není jen nástroj přežití, ale i místo života. Co vy, nepotřebovali byste taky trochu více tančit?
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
