NP č.624 > RozhovorMedaile, nábytek i obří Eiffelovka aneb co s plastem z oceánutext: Šárka Vlasáková, foto: archiv Jana Hřebabeckého

Před pár lety dostal od manželky k Vánocům 3D tiskárnu a dnes je Jan Hřebabecký majitelem firmy 3D DEN, která jako první na světě tiskne produkty z plastu z oceánu. Netradiční technologie nazvaná oPET, pro kterou si čeští průkopníci museli vyrobit i speciální tiskárny, má sice základnu v prostoru bývalé drůbežárny v Praze 9, její potenciál ovšem může být celosvětový. O technologii oPET, jejích přínosech a možnostech budoucího využití se dočtete v našem rozhovoru.

Proč právě odpad z oceánu?

Uvažoval jsem o tom, že když máte výrobu pracující s plastem, měli byste mít co největší snahu neznečišťovat životní prostředí, protože právě plast je jedním z hlavních ekologických problémů současné doby. Tak jsem se rozhodl, že místo ničení planety by bylo naopak fajn pomáhat. Obrátit to. Dostaly se ke mně různé prospěšné startupy, jako třeba Ocean Cleanup, kteří loví plast z oceánu a tím ho očišťují. A pak mě napadlo, že plast z oceánů nemusí být nutně brán jen jako odpad. Pokud to člověk vezme jako takové přírodní naleziště plastu, je z toho najednou materiál, který se prostě nachází v přírodě, každý si ho může zadarmo vzít a má určitou hodnotu. Moje logická úvaha byla: pojďme využívat tenhle materiál, který je volně k mání a na rozdíl od ropy o něj nikdo nebojuje. A zkusme z něj něco vyrábět. První výtisky technologie oPET šly ven někdy loni v prosinci.

 

A vy jste tedy první firma na světě, která s touto technologií pracuje?

Ano, jsme jediní, kdo s ní pracuje. Jednak proto, že tento materiál je strašně nevhodný pro tisk a nikdo nemá tu potřebnou technologii, aby se z toho dalo tisknout. A zároveň nikdo ani není schopný vyrobit z oceánského plastového PET odpadu tiskové vlákno.

 

Z jakých důvodů je plast z moře nevhodný pro tisk? 

Čistý PET se totiž chová podobně jako třeba sklo. Je potřeba velmi přesně vychytat doby a míry zahřívání, způsob chlazení atd. U běžného tiskového materiálu tomu tak vůbec není, ale tady je to extrémně náročné na určité technické parametry. Museli jsme si dokonce sami vyvinout i postavit speciální přístroje na jeho zpracování, které díky stálému přísunu materiálu průběžně vylepšujeme.

Do sběru se zapojují jak rybáři, tak i kdokoliv, kdo má nějakou lodičku.

Jak vypadá proces, kterým se kus plastu z mořského dna dostane až k vám do tiskárny v Xaverově? 

Zajímavý je už začátek. Není to totiž jenom ekologická aktivita, ale má i sociální aspekt. Plast z moře se sbírá v Indickém oceánu a v dalších oblastech jihovýchodní Asie, konkrétněji třeba v okolí Indonésie a Thajska, které patří k nejchudším částem světa. Místní obyvatelé tak práci dělají buď formou barteru – výměnou za potraviny, pitnou vodu a podobně, nebo za peníze, což výrazně pomáhá tamní ekonomice. Do sběru se zapojují jak rybáři, tak i kdokoliv, kdo má nějakou lodičku. Můžou pracovat se sítěmi nebo materiál vysbírávat ručně. Shromážděný plast se potom z celé velké hromady třídí na různé druhy a čistí se. To probíhá už na místě pomocí speciální švýcarské technologie, která je nejlepší na světě. Následně se z toho dělá taková drť neboli pelety, ve kterých už to je připravený materiál. Pelety jedou k nám do Čech, kde spolupracujeme s českou firmou Filament PM, která je jedním z nejtradičnějších a nejdéle fungujících výrobců filamentů u nás. Tam si taky museli vymyslet speciální technologie a postupy, samozřejmě vůbec ne jednoduché, jakým způsobem z materiálu vyrobit tiskové vlákno. A to vlákno, filament na cívkách, putuje k nám do Prahy, kde už jsme schopni vyrábět koncové výrobky.

 

Proč jste si vybrali právě Indický oceán?

Je to z toho důvodu, že Evropa i Amerika jsou už relativně dobré v třídění i recyklaci odpadu. Ale právě v těchto zemích Asie se do oceánů dostává extrémní množství odpadu, s kterým si často neví tak moc rady. Touto technikou jim tedy můžeme pomoct s očištěním jejich přírody a zároveň dát místním lidem práci.

 

Takže je to taková kombinace dvojité pomoci tamním obyvatelům. Předtím jste zmiňoval koncové produkty, co všechno tedy tisknete pomocí technologie oPET?

Výhoda 3D tisku je právě v tom, že produkovaný sortiment je prakticky neomezený. My tiskneme různě: od malých věcí, jako jsou sportovní medaile, poháry a trofeje, až po ty velké jako architektura. To znamená například dekorace do interiérů i exteriérů nebo obkladové materiály na stěny. Nedávno jsme dokonce vytiskli první barevný dekorativní předmět, takže se nám daří oPET měnit z té klasické šedé poloprůsvitné do barevného spektra. Momentálně ale pracujeme na takové zajímavosti – pro letošní olympijské hry tiskneme zhruba čtrnáctimetrový model Eiffelovy věže s podstavcem a váhou zhruba dvě tuny. To bude, co vím, zatím největší 3D vytištěná věc z plastu na světě.

Touto technikou můžeme pomoct s očištěním přírody a zároveň dát místním lidem práci.

Kolik je na tak velký model potřeba plastu?

Orientační přepočet nás vyšel na asi 800 000 PET lahví, tedy zhruba tuna materiálu. Pro porovnání: na jeden obklad je potřeba 100 PET lahví.

 

Jak dlouho takový tisk objektů různých velikostí trvá? 

Model pro olympijské hry tiskneme už od března na deseti tiskárnách, takže to je dlouhá doba. Ale taková trofej se může z oPET materiálu tisknout tak tři až čtyři hodiny. Naše tiskárny, které jsme si sestavili, jsou ovšem aktuálně jedny z nejrychlejších na světě. Na běžných tiskárnách by to trvalo kolem dvou dní. 

 

Když vezmeme v úvahu celý proces dovozu i speciální požadavky na zpracovávání, je technologie oPET opravdu ekologičtější než ty tradiční? 

 

Ta zařízení jsou schopná tisknout i běžný filament, takže to jsou obecně využitelné tiskárny, které do nákladů ani moc nepočítám. Co se týče sběru a logistiky, tak je podle mě potřeba si uvědomit, že běžný plast je z ropy. A kolem ní existuje ohromná mašinérie, která je řádově exponenciálně dražší a exponenciálně energeticky náročnější než to, že plast z moře cestuje z místa A do místa B. Už jen na obchodování s ropou a stanovení její ceny je potřeba obrovská hromada serverů, počítačů, burz a kanceláří. A to jsme s ní ani ještě nezačali nic dělat. Takže si lze jen představovat, o jak moc neuvěřitelně dražší a více zatěžující je samotný proces jejího využívání. 

  

Zní to, že má technologie oPET spoustu různých výhod, od rychlosti po čištění životního prostředí. Má ale i nějaká úskalí?

Už jsem o tom trochu mluvil předtím. Je extrémně citlivá na způsob zahřátí, na způsob vytlačování materiálu z trysky tiskárny a zejména jeho další zchlazování. A to je problematika jak výroby cívky materiálu, tak samotného tisku. Na druhou stranu, pokud se překoná tato technologická bariéra, je tento materiál jeden z nejlepších, co se týče fyzikálních i chemických vlastností a vůbec odolnosti. Jinak řečeno, pokud tedy tu technologickou bariéru překonáte, máte v ruce velmi dobrý a i levný materiál. Jednu cívku normálního materiálu sežene domácí kutil na internetu za cca 500 Kč a my jsme s naším materiálem výrazně pod touto cenou.

Pokud se překoná technologická bariéra, je tento materiál jeden z nejlepších, co se týče fyzikálních i chemických vlastností a vůbec odolnosti.  

Bude si tedy domácí kutil moci přes internet brzo koupit i nějakou oPET cívku? 

Koupit si to může už teď, avšak nic si z toho nevytiskne, jelikož nemá všechna potřebná speciální zařízení. A ta my ani neplánujeme v nejbližší době prodávat, je to totiž i o know-how, jak je přesně nastavit. Takže by se uživatelé stejně potýkali s potížemi. Ale masový potenciál má oPET v industriálním tisku, tedy v profesionálních 3D tiskových firmách, jako jsme my. Já to vidím tak, že pokud se přidají další, je to výhoda, protože se tím pomáhá čistit životní prostřední, ale zároveň teď taky chceme využít toho, že jsme první na světě, a proniknout na trh.

 

Jaká je vaše vize do budoucna? 

Já rád říkám, že máme dva cíle, jeden ultimátní a druhý šílený. Ten ultimátní je tisknout z oPET materiálu domy, podobným způsobem jako tiskneme teď model Eiffelovky. Rádi bychom to dokázali tisknout rovnou na místě, právě v chudých oblastech světa, kde by se jim ten materiál z oceánu prakticky vrátil a ještě by jim dal střechu nad hlavou. Máme to už vymyšlené tak, že by to byl jeden kus včetně detailů typu rozvody pro vodovody, odpady i vzduchotechniku. Rádi bychom na tom spolupracovali v rámci grantu s nějakou univerzitou, třeba ČVUT, a demo verze by mohla být teoreticky už příští rok.

 

Ta představa je až neuvěřitelná, tisknout domy z mořského plastu. O to víc mě zajímá, jaký je vašimi slovy ten šílený cíl?

Využití 3D tisku ve vesmíru a v jeho výzkumu. To zjednodušeně znamená, že když budeme schopni postavit dům na Zemi, tak by bylo super ho postavit i ve vesmíru. Takové trochu Star Wars, ale je to cesta, kterou směřujeme.

 

 

 

Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.

 


Šárka Vlasáková autor / Šárka Vlasáková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Medaile, nábytek i obří Eiffelovka aneb co s plastem z oceánu / Šárka Vlasáková > NP č.624 > Rozhovor Před pár lety dostal od manželky k Vánocům 3D tiskárnu a dnes je Jan Hřebabecký majitelem firmy 3D DEN, která jako první na světě tiskne produkty z plastu z oceánu. Netradiční technologie nazvaná oPET, pro kterou si čeští průkopníci museli vyrobit i speciální tiskárny, má sice základnu v prostoru bývalé drůbežárny v Praze 9, její potenciál ovšem může být celosvětový. O technologii oPET, jejích přínosech a možnostech budoucího využití se dočtete v našem rozhovoru. číst dále „Ten, který ví“ aneb šamanismus v moderní době / Šárka Vlasáková > NP č.599 > Téma čísla „Lidé hledají odpověď na otázku, kdo jsou, jaké mají kořeny a jaký je smysl jejich života,“ říká facilitátor a průvodce šamanskými technikami Ondřej Bahník. Podle něj ale odpovědi nenajdou v televizi ani ve vzdělávacím systému. Stále více lidí se proto obrací na šamany, kteří jim je pomáhají nacházet skrz tradiční rituály, bylinné odvary nebo potní chýše. číst dále „Ve vztazích často předpokládáme, že ten druhý ví, co si myslíme.“ / Šárka Vlasáková > NP č.604 > Rozhovor „Párům říkám, ať se neberou během prvního roku. Je dobré poznat partnera v průběhu celého roku – jak slaví Vánoce, kam chce jezdit v létě na dovolenou a jak vypadá jeho podzim – aby si člověk udělal představu o budoucím společném životě,“ říká psychoterapeut Martin Galbavý. V rozhovoru s ním se podíváme nejen na párovou terapii, ale i na témata, která se v dnešních vztazích objevují. číst dále O KRIMINALISTICKÉ FOTOGRAFII
Aneb když je důležitější zručnost než kreativita / Šárka Vlasáková
> NP č.598 > Rozhovor Kriminalistická fotografie je historicky prvním technickým oborem ve službách policie. V českých zemích byla poprvé zavedena už v období Rakousko-Uherska a od té doby stále ulehčuje práci kriminalistům při vyšetřování různých příkladů. O tom, jaké to je být kriminalistickým fotografem dnes a co tato práce obnáší, jsme se bavili s Tomášem Doubkem, fotografem z oddělení dokumentace a speciálních analýz na Kriminalistickém ústavu Policie České republiky v Praze.
číst dále