Medúzy jsou prastarými tvory, kteří obývají oceány už více než 500 milionů let. Patří mezi nejstarší žijící tvory na Zemi, a jsou dokonce starší i než dinosauři. Jejich dlouhá historie ukazuje, jak jsou přizpůsobivé a odolné – přežily už mnoho masových vymírání, která vyhladila mnoho jiných druhů.
Liší se velikostně, od malé medúzy Irukandji, o velikosti nehtového lůžka, po obří medúzu Lion's Mane, jejíž chapadla mohou dosáhnout délky kolem 35 metrů. Tato úžasná rozmanitost ukazuje, jak jsou medúzy přizpůsobivé různým mořským prostředím, od mělkých pobřežních vod po hluboká moře.
I jejich tělesná stavba je velmi zajímavá. Jsou téměř z 95 % složené z vody a nemají mozek, srdce ani kosti. Díky rozptýlené nervové soustavě ale mohou reagovat na okolní prostředí pomocí sítě nervů. Tento jednoduchý systém jim pomáhá neztratit se v oceánech, lovit potravu a vyhýbat se predátorům. Klobouk o velikosti několika milimetrů až desítek centimetrů má po svém obvodě svalovinu, jejímž stahováním se medúza hýbe. Ze středu těla vycházejí různě dlouhá vlákna či výběžky, většinou opatřené žahavými buňkami. Mnoho druhů medúz navíc může produkovat světlo skrz proces zvaný bioluminiscence. Tato kouzelná schopnost jim umožňuje přitahovat potravu, odstrašovat predátory nebo komunikovat s ostatními medúzami. V temných vodách oceánu tak vznikají nádherná světelná představení bioluminiscenčních medúz.
Medúzy se někdy mohou vyskytnout v obrovském množství, což se označuje jako „kvetení“. Ta mohou narušovat místní ekosystémy, ovlivňovat rybářský průmysl, a dokonce způsobovat výpadky elektrické energie tím, že ucpávají chladicí vstupy elektráren.
V mořských ekosystémech medúzy hrají klíčovou roli jako predátoři i kořist. Pomáhají udržovat rovnováhu tím, že se živí planktonem, malými rybami a dalšími mořskými organismy. Stejně tak jsou i nedílnou součástí potravní pyramidy oceánů. Jsou potravou větších ryb, jako jsou tuňáci, mečouni nebo třeba želvy, ale také korálových útesů. Ne protože by snad byly medúzy nějak kaloricky vydatné, ale v podstatě jen proto, že je jich všude hodně.
Asi nejzajímavějším druhem medúzy je Turritopsis dohrnii, známý jako „nesmrtelná medúza“. Tento malý tvor má jedinečnou schopnost vrátit se zpátky do své juvenilní podoby poté, co dosáhne dospělosti. Tímto způsobem může obejít smrt a teoreticky žít téměř věčně, což přitahuje zájem vědců zabývajících se stárnutím a regenerací. Nejen tento druh vědci studují pro jeho potenciální léčebné využití. V roce 2008 získali Američané Martin Chalfie, Roger Tsien a Japonec Osamu Šimomura Nobelovu cenu za chemii za objev schopnosti některých medúz svítit za tmy díky fotoluminiscenčnímu proteinu. Jeho užití umožňuje vidět procesy, které byly předtím neviditelné. Pod ultrafialovým světlem se ukazuje v ostře zelené barvě, což lékařům pomáhá pozorovat například progres rakoviny, rozvoj Alzheimerovy choroby či nebezpečných bakterií v organismu.
V některých částech světa se medúzy staly turistickými atrakcemi. Například v jezeře Jellyfish na ostrově Palau v Oceánii žije zlatá medúza. Druh, který se vyvinul tak, že ztratil své žahavé buňky – žahadla, a kontakt s ním je proto bezpečný. To umožňuje lidem bez obav šnorchlovat kolem nich, a zažít tak jedinečný a nezapomenutelný zážitek, aniž by se museli bát o své zdraví. Pokud se ale do styku s žahadly medúz dostanete, mnoho lidí také věří, že močení na požahané místo může zmírnit bolest. Tento „lék“ je však kontroverzní a odborníci tento způsob léčby nedoporučují. Při požahání medúzou je nejlepší opláchnout postižené místo mořskou vodou a vyhledat lékařskou pomoc, pokud je bolest velká nebo se objeví jiné komplikace.
Předplaťte si časopis Nový Prostor a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
