Jak se liší kriminalistická fotografie od jiných druhů fotografií?
Kriminalistická fotografie je poměrně široký pojem. Zahrnuje vše, co se týká kriminalistiky: dokumentaci na místě činu, dokumentaci stop a dokumentaci procesních úkonů. Stejně jako kriminalistika je i kriminalistická fotka multioborová věda: zahrnuje chemii, balistiku, mechanoskopii, trasologii, defektoskopii a další. Zahrnuje prvky dokumentární, produktové, reportážní, krajinářské, makro i mikro fotografii. Záleží na tom, co a kde zrovna fotíte. Taky má určitá pravidla týkající se fotografování místa činu nebo dokumentace stop. Např. na každém snímku zpravidla naleznete nějaké číslo nebo měřítko. Fotografické postupy jsou stejné jako u běžné fotografie, až na to, že výsledná fotka je samozřejmě specifická tím, co zobrazuje.
Co vás přivedlo k takovému netradičnímu oboru fotografie?
Začínal jsem ve fotografickém servisu a potom jsem nakrátko zabrousil do reklamní fotky. Ale ani jedno mě moc nebavilo. V 90. letech byla dost velká poptávka po kriminalistických fotografech, protože spousta starších kolegů po revoluci odcházela, protože musela. Mně tahle nabídka práce přišla zajímavá a lákala mě svojí pestrostí a dobrodružstvím. Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem si zvyknul. Měl jsem pocit, že se hrabu v tom nejhorším, co lidská společnost vyprodukuje: vraždy, krádeže, podvody. Ale ta práce má velký smysl, protože objasňujete trestné činy, a tím pomáháte lidem.
Myslíte si, že máte, jak se říká, „nemoc z povolání“?
Určitě. Například nedávno, když jsem našel nějakého člověka ležet na ulici, tak jsem k tomu přistupoval jako kriminalista. Nepanikařit, kouknout, jestli je živý, zraněný nebo pod vlivem a zároveň jestli kolem není něco podezřelého. Taky rovnou vidím kontaminaci nějakého prostředí nebo kde by mohly být stopy.
Měl jsem pocit, že se hrabu v tom nejhorším, co lidská společnost vyprodukuje: vraždy, krádeže, podvody.
Jaké jsou předpoklady pro to, aby se člověk mohl stát kriminalistickým fotografem?
Abych to uvedl na pravou míru, tak kriminalistický fotograf jako funkce úplně neexistuje. Spíše se nám říká kriminalistický dokumentarista, pod čímž se schovává více pozic. Jsou technici, kteří vyjíždějí na místo činu, zajišťují stopy, ohledávají ho, fotografují ho a dělají náčrtek a plánek. A pak máte speciální pracoviště, jako je třeba náš Kriminalistický ústav, který má speciální oddělení zabývající se fotografickou dokumentací. Tam je práce rozsáhlejší. Kromě klasické fotografie používané pro potřeby znaleckého zkoumání jezdíme na místo činu především s nějakou speciální technikou, s kterou ho fotografujeme. Co se požadavků týče, musíte se samozřejmě stát policistou s absolvováním všech psychologických i fyzických testů. Jako civilista můžete pracovat jen ve fotografické laboratoři. Všichni znalci, technici, kriminalističtí fotografové musí být ve služebním poměru. A když chcete pracovat na takovém specializovaném pracovišti, musíte mít také nějaké fotografické vzdělání či základy. Nebo přinejmenším mít vůli se to naučit.
Jaká je náplň vaší každodenní práce?
Jsou tam tři základní složky. První a ta největší je dokumentace znaleckého zkoumání na Kriminalistickém ústavu, ať už je to zkoumání balistické, trasologické, mechanoskopické, daktyloskopie nebo třeba chemické (drogy). To jsou úkony většinou v ateliéru nebo v laboratoři. Druhá složka je práce na místě činu. Tam vyjíždíme buď s nějakým naším znalcem, nebo samostatně a pomocí speciálních nástrojů, které máme k dispozici, dokumentujeme místo činu. Pak je třetí, což je vlastní znalecké zkoumání fotografií a fotografické techniky. Například analýza nějaké fotky pro zjištění, jestli je to fotomontáž nebo jestli je na ní určitý předmět, zda se jedná o originál nebo kopii a podobně.
Říkal jste, že nejčastější je ve vaší práci dokumentace znaleckých zkoumání. Mohl byste mi popsat, jak probíhá jeden takový úkol?
Jako příklad uvedu třeba zkoumání zbraně. Pošlou nám zajištěnou zbraň, kterou si převezme náš balistický znalec. Na začátku se předmět vyfotí, tedy zadokumentuje v takovém stavu, v jakém byl doručen. Speciálně se pak zaměřujeme na různé vady, poškození nebo úpravy. Postupně, jak se zbraň rozebírá, se fotograficky dokumentují nalezené markanty. Po skončení zkoumání se zbraň také musí vyfotografovat. Kromě zbraní tu jsou třeba i falešné bankovky, přemalované obrazy nebo stopy chemických či biologických látek, kde se využívá ultrafialové či infračervené světlo a jiné speciální techniky zviditelnění stop. Časově je fotografování stop velice individuální, může to být deset minut, ale klidně i třeba čtyři hodiny. Jednou jsem dělal zviditelňování stop pomocí infračervené luminiscence, které trvalo 16 hodin.
A jak je to s aktivní prací v terénu, o které jste se zmiňoval?
To jsou výjezdy, které se dělí na dva druhy. Jeden, kdy to víte dopředu, například u požárů, kde se nejdřív čeká na uhašení, na zlikvidování potencionálních ohnisek a povolení od statika. Ale někdy je to z hodiny na hodinu, prostě zazvoní telefon a my vyrážíme. Máme sice pevnou pracovní dobu, ale když se něco stane o víkendu, tak tam někdo jet musí. Je to občas takové překvapení.
Fotografická dokumentace u policie v podstatě kopíruje strukturu policie, na každé její úrovní je nějaký počet techniků nebo fotografů. Tedy na obvodních odděleních, krajských ředitelstvích, celorepublikových útvarech a specializovaných pracovištích, jako je třeba to moje. Náš ústav většinou participuje na většině známých případů, které v ČR probíhají. Díky tomu jsem se při této práci dostal i na zajímavá místa, jako jsou bankovní trezory nebo různé instituce, kam člověk většinou nemůže.
Jednou jsem dělal zviditelňování stop pomocí infračervené luminiscence, které trvalo 16 hodin.
Jakým vývojem prošla za roky vaší práce kriminalistická dokumentace?
Po dobu, co sloužím, pozoruji hlavně vývoj techniky, kterou používáme. Když jsem začínal, tak jsme fotili speciální věci na ploché technické filmy a míchali jsme si sami vývojky, abychom měly ty správné výsledky. Dnes je tahle práce nahrazena převážně výpočetní technikou. Máme mnohem větší možnosti využití technologických prostředků – například panoramatická a sférická kamera, drony, 3D skener nebo GNSS při zaměřování rozsáhlých oblastí.
Když mluvíte o speciální technice, jak často se při vyšetřování používá?
Bylo by samozřejmě ideální, kdyby byla u každého případu, to ale není ekonomicky možné. Takže se využívá u vražd, výbuchů nebo požárů, kde je nějaký rozsáhlý prostor, který se kromě klasické fotografie dokumentuje i touto technikou. Konkrétně si můžete představit třeba výbuch auta, kde jsou jeho části, sklo i jiné stopy rozmetané na velkém prostoru. To můžete nasnímat 360stupňovou kamerou a poté si z různých úhlů zobrazit jak epicentrum, tak okolí. Pokud doplníte dokumentaci snímky z dronů, vytvoří to kompletní obraz situace, na kterou se můžete znova kdykoli podívat. A to třeba i po několika letech. Protože smyslem kriminalistické fotografické dokumentace je co nejvěrněji zprostředkovat vjem a vizualizaci místa události, a to i pro lidi, kteří na tom místě nikdy nebyli. Například pro soudce, státního zástupce nebo právníky. Protože když si čtete text, tak si ho každý může představovat trochu jinak, ale když je to doplněné obrazovou dokumentací, tak to pak dává ucelený a jednotný obraz místa činu.
Máte pocit, že je ve vašem povolání prostor i na trochu kreativity?
Stejně jako u běžných fotografů má každý člověk jiné vidění světa a každý ho nějak zprostředkuje, tak i v kriminalistice, když budou dva lidi fotit totéž, tak z toho nemusí vyjít totožné snímky, ale měly by mít stejný význam, resp. vypovídat stejnou informaci. Proto je v tomto oboru důležitější zručnost než kreativita. Třeba potřebujete zadokumentovat stopy, které nejsou dobře viditelné, např. otisk na lesklé ploše. K tomu je potřeba získat určitý úhel odrazu světla. Jádrem této práce je tedy umět dobře řemeslo a také pečlivost, protože co nenafotíte na místě činu, to už zpravidla nikdy nebudete mít možnost znovu nafotografovat.
Pořiďte si předplatné časopisu a nové číslo dostanete vždy přímo do své poštovní či e-mailové schránky.
