Myslíte si, že je téma menstruace v dnešní době stále společenské tabu?
Anna: Rozhodně to tabu je. Ostatně už i samotné slovo menstruace, což asi víme všechny, protože menstruujeme a pro spoustu z nás to bývalo tabu, když jsme byly mladší. Já pracuji v kavárně u banky, kam chodí většinou bankéři-muži, a je zajímavé, jak neznámé téma to pro ně je, především v tom, kolik menstruace ženu stojí. To téma je pro spoustu lidí nové, a z toho důvodu si myslím, že tabu je a je nutné ho otevírat.
Lucie: Zároveň si myslím, že je důležité upozorňovat na to, že menstruace není feministické a radikální téma. Je to nějaká skutečnost, která se děje obrovskému množství lidí, každý měsíc. Není to něco, co si člověk vybírá, aby mohl využívat nějaká privilegia.
Jak se to odráží do činnosti, kterou děláte?
Lucie: Asi nejjednodušší odpověď na tuto otázku je, že se snažíme, aby byly menstruační potřeby dostupnější. V azylových domech a na dalších místech, kde se lidé bez prostředků pohybují, totiž běžně dostupné nejsou. To je největší odraz toho tabu – stále k tomu nepřistupujeme tak, že každá žena ty vložky a tampony potřebuje. A odráží to i samotný fakt, že o tom vůbec musíme mluvit. Když vám teče nudle, tak si utrhnete toaleťák nebo vám někdo podá kapesník a není vůbec trapné zeptat se kolegy v práci, jestli vám jeden nedá. To je hezký ekvivalent.
Co bylo spouštěčem pro vznik projektu?
Lucie: Znám dlouho holky z Jako doma (nezisková organizace, která se věnuje ženskému bezdomovectví, pozn. red.) a nesmírně si toho projektu vážím. Každý rok jsme ho podporovaly jednorázově a já se snažila zjistit, co doopravdy potřebují. Dozvěděla jsem se, že menstruační potřeby jsou opravdu nedostatkové v té pravidelnosti. Což je taky důležitá věc, kterou je nutné připomínat. Potřebným ženám velmi pomáhá, když ví, že vložky jsou ve službách, které využívají, dostupné pravidelně. A samozřejmě to pomáhá i těm organizacím.
Stále k tomu nepřistupujeme tak, že každá žena ty vložky a tampony potřebuje.
Takže první balíčky šly organizaci Jako doma?
Lucie: Ano. Jejich složení vzniklo přímo podle jejich přání. Což je obecně věc, na které si hodně zakládáme. Všechny balíčky jsou přesně nadesignované pro potřeby organizací, se kterými spolupracujeme, a pro ženy, kterým pomáhají.
To znamená, že se složení balíčků liší i podle cílové skupiny?
Anna: Balíčky, které dodáváme do Jako doma, obsahují více věcí. Ženy mají možnost se tam osprchovat, takže je můžeme doplnit i o hygienu, jako je šampon nebo holítko. Medici na ulici, kteří jsou v terénu, si vyžádali jen vlhčený toaletní papír a vložky, protože nechtějí, aby si jejich klientky v podmínkách bez dostupné hygieny zaváděly tampony. Food not Bombs dodáváme podobné, různě namixované balíčky, aby si každá žena vybrala, co jí vyhovuje. Jednou ročně, teď doufáme, že to bude i častěji, podporujeme také matky samoživitelky skrze Šatník a Klub svobodných matek.
Máte představu, ke kolika lidem se vaše pomoc dostane?
Lucie: Máme naprosto přesnou představu. Skrze Food not Bombs se aktuálně rozdá 70 balíčků měsíčně, skrze Mediky na ulici 30–40 balíčků a skrze Jako doma 50–60. Nedávno jsme poskytly roční podporu padesáti rodinám a pro deset rodin budeme ještě sestavovat sety menstruačních kalhotek. Budeme tak poprvé zkoušet udržitelnou cestu menstruačních pomůcek.
Zajímáte se i o související témata jako např. snížení DPH na menstruační pomůcky?
Lucie: Myslím si, že čím déle v tom jsme, tím víc vidíme, co je potřeba dělat. My jsme nikdy nepředpokládaly, že se budeme medializovat nebo o tom nějak veřejně mluvit, ale došlo nám, že to, co děláme, není dostatečné. Menstruační chudoba je obrovské téma a u nás ho nikdo moc neřeší. Chceme tlačit na to, aby se na menstruační potřeby snížilo v Česku DPH, které je s 21 % jedno z nejvyšších v Evropě. Vzhledem k tomu, že máme na pivu a knížkách 10 %, není důvod, aby menstruační potřeby byly v tak vysokém DPH pásmu. Já si osobně myslím, že kdyby se menstruační potřeby z 21% DPH dostaly na 10 %, pro koncovou uživatelku to bude spíš gesto. Ale z našeho pohledu je právě to gesto strašně důležité.
Anna: Myslím, že tímto gestem by se i trochu narušilo to tabu. Ukázalo by to, že menstruační potřeby jsou něčím, co žena potřebuje. Není to řasenka, je to něco, co potřebuješ, tak proč bys na tom měla mít 21% DPH?
Menstruační chudoba je obrovské téma a u nás ho nikdo moc neřeší.
Vyvolává ve vás kontakt s tímto tématem nějaké emotivní reakce? Přeci jen jde o téma náročné a mnohdy frustrující…
Anna: Mě často mrzí ty reakce okolí. Často se mě lidi ptají, co pro to ta žena musí udělat, abychom jí pomohly, což mi přijde úplně absurdní. Ta žena musí primárně menstruovat, aby od nás tu pomoc dostala. Dotýká se mě, když si někdo myslí, že by pro to ženy něco musely udělat nebo že by měly být střízlivé, nemít dluhy nebo se víc snažit. Ty ženy jsou v nějaké situaci a stejně tu menstruaci mít budou. My jim dáme vložky, možná se budou cítit líp a nemusí prosit, ani děkovat.
Na jaké ženy nejvíc dopadá menstruační chudoba?
Lucie: Samozřejmě na ženy bez domova. Ať už to jsou ženy, které můžeme vidět na ulici, nebo ženy, které jsou součástí neviditelného bezdomovectví – azylové domy, squatty apod. Dalšími skupinami jsou matky samoživitelky, ženy z vyloučených lokalit, kde jsou peníze nedostatkové. Když máte napjatý denní rozpočet a potřebujete si koupit vložky za 56 korun, nebo uvařit pro své dvě děti, tak nad tím nebudete přemýšlet. Sekundárně se také dotýká žen a dospívajících, které vyrůstají v rodinách bez finančních prostředků, popř. dívek žijících s muži, které z nějakého důvodu nemají mámu, takže se v té domácnosti menstruační potřeby běžně nevyskytují. Je důležité, aby v těch vyloučených lokalitách mohly být menstruační pomůcky dostupné alespoň v rámci školy.
Myslíte si, že by menstruační pomůcky měly být úplně zdarma pro ty, kteří to potřebují, jako to udělali ve Skotsku?
Anna: To je dlouhá cesta a tam ještě zdaleka nejsme. Když se o tom většina lidí nedokáže bez studu ani bavit a máme 21% DPH, není na stole řešit to, že budeme mít potřeby zdarma pro všechny, kteří je potřebují.
Lucie: Já si myslím, že v české společnosti je typické chytat se extrémů. Mluví se o tom, že Skotsko dává menstruační pomůcky zdarma, ale to je jen vrcholek ledovce. Skotsko nejdřív snížilo DPH, pak mělo menstruační pomůcky zdarma v azylových domech a školách. Ta společnost se musí vyvinout. Za nás je důležité, aby ta změna šla odspodu. Když ani v sociálních podnicích, kam chodí lidé, kteří jsou menstruační chudobou ohroženi, nejsou menstruační pomůcky běžnou věcí, nemůžeme chtít plošné věci zadarmo. Letos chceme začít chodit do míst, jako je Armáda Spásy apod., a ptát se jich, jestli mají na záchodech vložky a tampony. Jsme zvědavé, jaké budou reakce. Mě vždycky pobaví argument „oni by nám to kradli”. Já na to říkám „no a to je přece skvělý”. Vložky nejsou prodejní artikl, co bych vydealovala za piko. Většinou si je ty ženy ponechají nebo je pošlou dál a to je super. Menstruační potřeby jsou zneužitelné jen pro lidi, co je potřebují. Až bude běžné, že na záchodě každého sociálního podniku budou vložky a tampóny zdarma, tak se můžeme bavit o nějakých dalších krocích.
Nezkrácenou verzi rozhovoru naleznete uvnitř časopisu. Ten si můžete také předplatit a každé nové číslo dostanete elektronicky nebo poštou přímo do schránky! I při objednání přes internet můžete podpořit svého oblíbeného prodejce.
