První dobrá zpráva – jídlo už nebereme jen jako hmotu, kterou do sebe dostaneme, abychom prostě přežili. Najíst se coby útrpná nutnost jako dojet odněkud někam tramvají pomalu mizí, stále více lidem je stále méně jedno, co jedí. Chceme vědět co nejvíce o původu potravin, zajímáme se o způsob jejich zpracování a přípravy. To je dobrá zpráva i proto, že to vytváří jakýsi zprvu třeba neznatelný, ale časem mohutnící tlak zespoda, na který pak slyší výrobci, distributoři i prodejci potravin. Zkrátka máme na to, co jíme, stále větší nároky a otravný marketing, který nás ze všech stran masíruje, co vše je „domácí" a „farmářské", je spíše úsměvným potvrzením toho, že výrobci tlak spotřebitelů na kvalitu jídla vnímají.
Druhá dobrá zpráva. Jídlo a zájem o něj spojuje stále více lidí. Gastronomie se stává katalyzátorem společenského dění. Cizí lidé se scházejí na kurzech vaření, sdílejí recepty, ale i nadbytky svých zásob na Facebooku. Boom zažívají obývákové restaurace, kdy se u cizího člověka doma potkáte nad vybranou gastronomií u stolu s dalšími cizími lidmi. A ne, není to Prostřeno.
Třetí dobrá zpráva. Nejen že jíme zdravěji a umíme si užívat společenský rozměr jídla, ale stále silněji mezi lidmi rezonují etické otázky s jídlem spojené. A teď nemáme na mysli jen klasické pnutí mezi všežravci, vegetariány a vegany. Etickým rozměrem je i míra zatížení životního prostředí obaly, plasty nebo způsob a míra zátěže zemědělské půdy. Stejně tak se stále více lidí zaměřuje na to, jak snížit plýtvání potravinami. Kavárny se svým hostům chlubí snahami o co nejšetrnější a nejudržitelnější provoz a hecují se mezi sebou, kdo dříve nahradí plastová brčka slámovými. Opět platí, že zákaznický tlak odspoda funguje, a že nemusí jít jen o hrstku letenských kaváren, dokazují i různé marketingové kampaně velkých obchodních řetězců, které zdůrazňují svoji podporu lokálním dodavatelům, spolupráci s potravinovou bankou nebo se soustředí třeba i na tak na první pohled bizarní sdělení, že v jejich obchodech seženete i křivou zeleninu, kterou jiní vyhazují. I v tomto případě je důkazů o posunu zdravým směrem poměrně dost.
Celé dohromady to vede k čtvrté dobré zprávě o gastronomii v Česku – znovu si uvědomujeme komplexní rozměr ceny a hodnoty jídla. Čím více budeme o původu toho, co jíme, vědět, tím zdravěji budeme nejen jíst, ale i chovat se ke světu kolem nás. „Najíst se dobře bude vždycky dražší než najíst se hodně," citujme z rozhovoru s pekařkou a blogerkou Maškrtnicí. A ve chvíli, kdy ono „najíst se dobře" neznamená jen si pochutnat, ale vnímat jídlo jako součást nějakého širšího, komplexního, společenského, kulturního a etického celku, jsme na dobré cestě k tomu, abychom skrze jídlo našli harmoničtější vztah k sobě samým i světu kolem nás.
Na dalších stranách najdete inspirativní příběhy lidí, kteří nás k tomuto pojetí gastronomie posouvají.
