Co tě na práci pro Nový Prostor zaujalo?
Líbila se mi ta provázanost manažerské role a sociální práce a vlastně i nějaký přesah do umění, do publicistiky. Zaujala mě kombinace práce s lidmi a zároveň sbratření s redakcí, která dělá pěkný časopis.
Co jsi dělal předtím?
Vychovatele v pasťáku.
To jsi asi hodně zocelený.
Docela jo.
Jsou si ty práce něčím podobné?
Jsou, hodně. V pasťáku jsem měl zlobivé děti, tady mám občas zlobivé dospělé. A taky tady lidi umějí udělat dobrý vtip, tak jako to dokázaly děti. Zároveň práce s lidmi má určitý prožitkový rozměr, který bych mohl popsat esteticky jako krásno, co v jiných pracích moc nevidím.
Mluvíš o zlobivých dospělých. Takže se na výdejně setkáváš i s nepříjemnými situacemi?
Ano, občas to tak je, že se objeví i někdo problematický, má třeba sociální poruchu chování.
A co v takových situacích děláš?
Většinou takové lidi nechám vyzuřit a elegantně odejít. Zvykl jsem si věci v práci nebrat příliš osobně.
Tak to je dobrý trik do života.
Mám zkušenost, že lidi většinou přestane bavit být v konfliktu, vzplanutí odejde. Ale zase nechci říct, že by se mi to tady dělo dnes a denně.
Bereš svou práci jako poslání?
To je moc metafyzické, já jsem prostě tady a baví mě to. Nejsem zvyklý věci moc pitvat, mám takovou povahu. Já vlastně v těžkostech často vidím i něco zajímavého. Vím, že mám nějaké schopnosti a využívám je na místě, kde se hodí, tím pádem to do sebe zapadá. Myslím, že jde hlavně o to, cítit se v danou chvíli na správném místě. Člověk si hlavně nesmí myslet, že dělá něco extra, že má nějaké zásluhy. To je myslím dost důležitý předpoklad k tomu, abys dělala svou práci dobře.
když tu někdo dělá problémy, tak ho nechám vyzuřit a elegantně odejít
Takže nezachraňuješ svět?
Tak to vůbec neberu. Že bych dělal něco pro společnost nebo si nějak léčil karmu, to ne. Myslím, že to není úplně dobrý přístup k sociální práci. A i tak si vždycky musíš projít nějakou krizí, ztrátou iluzí.
Jaké byly ty tvoje?
Měl jsem pocit, že tady ráno budou lidi nastoupení na startu a budou vykřikovat, jak jim dneska život půjde, že ode dneška už to bude všechno dobrý, protože pracují a my jim v tom pomáháme. Ale realita je trochu jiná. Jak říká naše paní ředitelka, ubytovna bez štěnic je lepší než ubytovna se štěnicema… Takže ta pomoc je taková jemná a klientům to často stačí, protože mnoho z nich má dluhy, ze kterých se už nemůžou dostat, ani kdyby se postavili na hlavu. I když my dohlížíme na to, aby je pravidelně spláceli, alespoň adekvátně k jejich příjmu.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
