Esejistické texty o Animal Collective napsané v posledních přibližně patnácti letech povětšinou volily totožné téma, tj. vztah této americké kapely ke koncepci originality. Jednotlivá alba, kterých tato skupina vydala již jedenáct, se běžně dělí do tří logicky myšlených kategorií. První sdružovala nahrávky, které představovaly bující zrod a hýbající se proces utváření zcela nové a původní hudební estetiky; ty Animal Collective vydali mezi lety 2003 a 2004 pod názvy Here Comes the Indian nebo Sung Tongs. Druhá zahrnovala desky, které nebyly pouze dobré nebo skvělé, ale nabídly nové definice písně a od jakýchkoli rámců osvobozené spirituální hudby; období mezi roky 2005 až 2009, kdy byly vydány alba Feels, Strawberry Jam či Merriweather Post Pavilion, platí za dobu exhibice plně rozvinutého zcela nového hudebního výrazu a jeho předvedení v několika rozličných zvukových variantách. Třetí období, v němž se Animal Collective nachází nyní, reprezentuje fázi, ve které se skupina, na niž byla nalepena vizionářská nálepka, pokouší vyrovnat se svou vlastní pozicí a očekáváními, které tato pozice předpokládá a vyvolává; desky Centipede Hz, Painting With nebo aktuální Tangerine Reef představují jednou lehčí, jednou těžší snahu přerozvíjet zcela jedinečnou estetiku vypracovanou v předchozích obdobích. Pokusy o posunutí se na vyšší umělecký level pak někdy znamenají spíše zapletení sebe sama do složitosti vlastních vzorců; jindy naopak úspěšné „vyvýšení," či možná spíše „vychýlení" z oné perspektivy, která by měla být „překonána".
Svobodná těla, svobodná hudba
Bylo-li v souvislosti s estetikou Animal Collective použito slovo zrod, nešlo o náhodnou sémantickou volbu, nýbrž zcela účelně exponovaný termín. Zvuk těch nejlepších nahrávek této americké skupiny, vydaných mezi roky 2005 až 2009, totiž nepředstavuje žádnou obvyklou variaci již dříve variovaného; Animal Collective tak nepředkládají novou formulaci hudební historie. Jejich skladby jako by nebyly často se objevující reflexí tvorby jiných kapel, nýbrž zrodem nového a zcela původního. Při snaze v publicisticko-teoretickém textu zachytit ono zmíněné zrození se nutně vnucuje tradiční heideggerovská metafora: vyrůstání-umění-ze-země-samé; tvorba Animal Collective jako by totiž nebyla ničeho derivát, jako by nebyla odvozena z žádné jiné hudby, nýbrž jako by se rodila z tělesných a estetických pudů tvůrce: z extatické potřeby pohybu, tance, zpěvu a zakoušení rituálu. Je-li nutné hudbu Animal Collective, navzdory tomu, že reprezentuje obraz hudebního osvobození se od tvůrčích rámců, vřadit pod nějakou žánrovou formuli, pak se jako nejméně bolestná jeví volba experimentálního hudebního popu. Právě pak na jeho pozadí, nebo lépe řečeno v souvislosti s ním, je možné jejich esenci charakterizovat.
animal collective na novém albu už sami se sebou nebojují
V experimentování Animal Collective je opět něco bytostně původního. Nejedná se o chladnou, laboratorní či akademickou tvorbu, již velmi často současná experimentální hudba reprezentuje, nýbrž naopak hudbu tělesnou a ryze pudovou. Jako by hudebníci působící v Animal Collective nepsali písně, ale spíše se nechali vést fyzickými a psychickými potřebami vlastního těla a mysli. Jejich skladby pak nemusejí představovat interpretaci žádného žánru, leč spíše zaznamenávají rituál. Pokud bychom tento princip měli převést do méně teoretického jazyka: Animal Collective nahrávají zcela intuitivním a plně odvázaným způsobem, protože vědí, že pokud má jejich hudba ztělesnit svobodu, tak rovněž jejich těla musejí být svobodná.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
