Mě by zajímalo, jak jste se dostala ke zpívání?
Zpívat mě bavilo už odmalička. Když jsem byla trochu starší, začala jsem chodit na různé pěvecké soutěže. Za zlomový moment považuji, když jsem na jedné ze soutěží dostala příležitost zpívat s Marylou Rodowicz její písničku Bodzio. To je dáma, která nedávno oslavila padesát let na polské hudební scéně. Na koncertech to neskutečně rozjíždí! Dvě hodiny v kuse zpívá naplno a my mladí se můžeme jít schovat. (smích) Takže od vystoupení s ní to tak nějak celé začalo.
A když jste začínala zpívat, kdo byl váš vzor?
Já jsem si vždycky tak trochu razila svou cestu. Obdivovala jsem ale třeba tu Marylu Rodowicz. Znáte ji? Ze zahraničních se mi vždycky líbila Aretha Franklin nebo Etta Jones. Spíše ty soulovější zpěvačky.
Znám. Já měl od ní svýho času dvě elpíčka.
Takže to určitě víte, že Markétka, co zpívá paní Rottrová, je původně polská písnička?
Vim! Já z Polska obdivuju hlavně dva herce. Jeden bohužel už je dávno mrtvej, jmenoval se Zbigniew Cybulski. A druhej, ten je známej, a to je Daniel Olbrychski.
No jasně! Ten hraje dodneška v divadlech. A jeho největší role je ve filmu Pan Wolodyjowski.
žiju na ubytovně, beru důchod a přivydělávám si novým prostorem. A jste šťastnej? Jste spokojenej? Nebo jste to prostě přijal, že to tak je?
Jo, hraje tam jako Azia Tuhaj-Bej...
Tam jsem ho já poznala. To mi táta pouštěl, tyhle filmy. Vy byste byl dobrý filmový redaktor. Máte skvělý přehled. A kdybyste mi měl doporučit nějaký jeden film, abych se podívala na nějakou pořádnou, starší kinematografii, co by to bylo?
Tak to vím přesně. To by byl Ben Hur. Ale ten starej, z roku 1959 s Charltonem Hestonem. Oskarů tenhle film dostal myslím jenom jedenáct. (smích) Z jedenácti nominací. Překonal ho jen Titanic s dvanácti. A nebo koukněte na Desatero přikázání taky s Hestonem. A kdyby to měla bejt lovestory pro holky, tak určitě Hříšnej tanec s Patrickem Swayzem. Ten se mezi baletkama pohyboval už ve třech letech. Četl jsem o něm knížku. Jakej vy máte vztah ke kultuře z týhle doby, z těch 60. let?
Vy problémy s pamětí asi nemáte, že? Na rozdíl ode mě. (smích) Myslím, že jsou staré filmy, klasiky, které je dobré vidět už jenom v rámci nějakého vzdělávání. Učí historii, kde jsme teď, čím jsme si prošli a jak se z toho můžeme poučit. Na to se podle mě dnes málo dbá, aby v nás ta historie nějak rezonovala. Je škoda, že se k tomu dnes člověk jen tak sám od sebe nedostane. Mě třeba filmy z té doby docela míjejí. Hudbu z téhle doby poslouchám, ale spíš polskou než českou. A co se týče českých filmů? Na některé jsem se podívala jenom proto, že je potřeba je vidět. Některé knížky jsem přečetla proto, že byly povinné k maturitě, a díkybohu za to. Nejvíc knížek v životě jsem přečetla v době, kdy jsem dělala maturitu, a jsem za to obrovsky vděčná. Dnes si člověk radši pustí film nebo seriál, než aby si otevřel knížku. Vím, že v tomhle mám mezery. Vždycky když hledám film, u kterého bych vypla, a najdu nějaký černobílý, upřímně se mi do toho moc nechce. Jednou jsem se ale takhle podívala na Dvanáct rozhněvaných mužů a byla jsem úplně nadšená! Najednou jsem si uvědomila, že jsem z toho měla mnohem větší zážitek než z filmu, který je technologicky dokonalý.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
