Jedna z dosud nezodpovězených otázek lidstva zní: proč má homo sapiens sedící na toaletní míse nutkavou potřebu komunikovat prostřednictvím textu s jinými lidskými bytostmi? Zeptejte se někoho (kdo vám na to bude ochoten odpovědět), čím si krátí chvilku při královském trůnění na kusu erárního vybavení vyrobeném z porcelánu, a on vám patrně odpoví, že během nejsoukromější chvilky na WC křečovitě svírá oběma rukama chytrý mobilní telefon a zuřivě projíždí příspěvky na facebookové zdi. Jenže – proč?
Těžko říct.
Ale rozhodně to do repertoáru moderního člověka nepřinesly mobilní telefony. Komunikační text byl nedílnou součástí záchodků už dávno před první Nokií; není tu řeč o tom, že by si někdo na záchodě četl noviny, ani tu neřešíme luštění křížovek při vykonávání potřeby, ale potřebu vykonati komunikaci s druhou lidskou bytostí právě a jen v blaženém momentu vyprazdňování střev. Médiem, které jsme my sami volili v ohrádce veřejné toalety ještě před vynálezem smartphonu, byly – a ve vybraných podnicích nadále zůstávají – tzv. latrinálie čili nápisy, umisťované zpravidla na stěny veřejných toalet.
Je to věda
Latrinálie jsou výrazem tradovaným od publikování knihy Here I Sit – A Study of American Latrinalia od kalifornského folkloristy Alana Dundese, který slovem složeným z výrazů pro latrínu a „bezcenné seskupení čehokoli" -alia, jak praví Wikipedie, označoval právě nápisy na záchodcích; nejde přitom o jediného moudrého muže, jehož pozornost zaujala lidová tvořivost na stěnách strmících nad toaletami všemožných podniků či veřejných prostor – v knize Klíč je ve výčepu shrnul své poznatky „z folkloru WC" i proslulý český autor Patrik Ouředník.
Uchovat to pro další generace
Když se na nápisy na záchodcích podíváte hodně zblízka (čuchat k nim ale nemusíte), možná v nich najdete prapůvodní Twitter, ba co více, možná i prapůvodní internet. Sociální síť Twitter je soustavou osobních slovních výkřiků, které se vztahují či nevztahují k výkřikům jiných lidí, všemožně na ně odkazují a reagují, stejně jako je kopírují, morfují a v nové formě sdílejí. Jako je nový tweet výstřelem do prázdna, tak je obdobným výstřelem i nápis na stěně veřejného záchodku. Kdo si jej přečte? Kdo na něj odpoví? Přepíše jej někdo, upraví nebo odnese v paměti a z ní pak jej přesdílí o kabinku dále, s drobnou úpravou či mohutným autorským vkladem?
V knize Klíč je ve výčepu shrnul své poznatky z folkloru WC i proslulý český autor Patrik Ouředník
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
