Na parlamentní zpravodajce obdivuju jednu věc, jak v tom prostředí dokážete vydržet? Jaký máte pocit, když jdete po celém dni z parlamentu domů? Mě by tam asi trefil šlak...
Je pravda, že je to náročnější, než to bývalo. To prostředí se určitě za poslední tři volební období, která pamatuju, dost změnilo. Člověk si to nesmí připouštět, je to práce, musíme to dělat s určitým odstupem. Teď navíc jako novináři často čelíme různým útokům, někteří politici nám nechtějí dávat své reakce, ale my je přesto shánět musíme od všech legitimně zvolených stran. Občas je to frustrující.
Musela jste kvůli práci v televizi vystudovat žurnalistiku?
Já jsem ji sice vystudovala, ale není to úplně podmínkou.
A jak teda probíhá takový konkurz do zpravodajství České televize?
Já jsem na začátku absolvovala asi padesátistránkový test všeobecných znalostí a pak ještě dva pohovory. No a nastoupila jsem na měsíční neplacenou stáž, kde vás zkoušejí, jestli jste schopný reagovat na stresovější situace, protože deadliny u zpravodajství jsou v podstatě každou minutu, zprávy se píšou průběžně a jsou pořád, nikdy se to nezastaví. Na kratší zprávu máte jen pár minut, na reportážích a speciálním vysílání třeba k volbám naopak pracujeme spousty hodin i dní. Je to někdy náročný na psychiku i čas, nesmíte zmatkovat. V práci ale umíme fungovat jako tým. A když je třeba, všichni odloží své zájmy a zůstávají v práci tak dlouho, dokud se vysílá.
je to náročná práce na psychiku, člověk musí makat, a když nestíhá, nesmí zmatkovat. na kratší zprávu máte třeba jen pár minut.
Takže když přijdete domů, tak asi nerelaxujete u České televize... (směje se)
(rozhorleně) Tak to rozhodně ne! Já zakazuju, aby se to doma pouštělo! Ráno se to smí, protože už se připravuju do procesu, ale večer a o víkendech zůstává televize vypnutá. Výjimečně si pustím Otázky Václava Moravce, když to potřebuju do práce, ale jinak politiku ve svým volným čase nechci ani vidět.
Jak moc se s těmi politiky vlastně znáte?
Musím říct, že docela dost. Vždyť my se s nima potkáváme pořád. Ve spoustě věcí je to pak jednoduchý, když člověk potřebuje vědět nějaký detail k zákonu nebo potřebujeme reakci, stačí zvednout telefon a v devadesáti devíti procentech je nám vyhověno. A pak jsou samozřejmě i politici, kteří nás bojkotujou, v čem můžou.
Já na jednu stranu nemám rád takové to plané nadávání na politiky, protože by člověk neměl soudit, dokud si to sám nezkusí, ale stejně si myslím, že se chování politiků u nás spíš zhoršuje.
Podle mě je důležitý, aby zůstala nějaká politická kultura, a je fakt, že ta se poslední dobou dost vytrácí. To, jak se v médiích píše o politice, ale na druhou stranu není celá pravda, znám spoustu slušných a vzdělaných lidí, který jsou přesně tam, kde by být měli.
Zdá se vám někdy o politice?
No jéje! Třeba s Andrejem Babišem už jsem mockrát v noci venčila psa... (smích) Ale naštěstí to nejsou žádný noční můry.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
