NP č.520 > Téma číslaDobré časy industriáluLibor Hruška

Jak se mění náš vztah ke starým fabrikám a industriálním památkám? Je současná popularita industriální turistiky marketingovou bublinou, nebo začínáme jinak vnímat své dějiny?

Architekta Jaroslava Fragnera (1898–1967) si dnes lidé spojují především s poválečnými rekonstrukcemi a dostavbami Betlémské kaple a Karolina, za první republiky ale podle Fragnerových návrhů vyrostlo také několik průmyslových areálů. Slabost pro industriální architekturu po něm zdědil syn Benjamin, který je od roku 2002 ředitelem Výzkumného centra průmyslového dědictví na ČVUT. S kým jiným probrat, jak (a zda vůbec) se mění vztah Čechů ke starým fabrikám i dalším drobnějším industriálním stavbám?

 

Hodnota industriální minulosti
Stihli už si majitelé uvědomit jejich potenciál, anebo bestie stále vítězí tak jako za socialismu a raného kapitalismu? Jsou příběhy part nadšenců, které zachraňují staré vápenky, pily, nádražní budovy nebo trafostanice pouze plivnutím do moře? Charakterizuje dnešní Česko příběh vzorně zrekonstruovaného lobečského pivovaru, nebo spíše kolejiště nádraží v Praze-Bubnech, které nechal developer preventivně „odblešit“ od všeho, co sice tvořilo unikátní genius loci, ale zároveň mu komplikovalo budoucí výstavbu? „Mně se tohle hrozně těžko hodnotí. Při své práci se bohužel většinou setkávám s negativními příklady, neustále musím někoho přesvědčovat o hodnotě industriálních staveb, a to potom člověku situace možná připadá černější, než ve skutečnosti je,“ přemýšlí Benjamin Fragner. „Co se ale určitě zlepšilo, je informovanost a zájem veřejnosti. Dokonce bych řekl, že je to dnes určitá módní vlna, zaplať pánbů za ni,“ dodává. Stačí se rozhlédnout po jeho kanceláři na Fakultě architektury a letmo spočítat hřbety v posledních letech vydaných knih o industriální architektuře. Vedle řady průvodců a studií z produkce Výzkumného centra přibývají další knížky odborných institucí i mnoha amatérských nadšenců.

 

Nenápadný kolorit krajiny
Bez široké základny lidí, kteří starým fabrikám propadli, o víkendech je objíždějí s rodinami, lezou na komíny a pátrají po starých fotkách a plánech v archivech i na internetu, by byla výrazně řidší i on-line mapa Industriální topografie, již Výzkumné centrum vytvořilo. „Je to tak, spolupracujeme s velkým množstvím externistů, u kterých se zájem o konkrétní téma pohybuje až na hraně osobní posedlosti,“ směje se Fragner. Například příspěvky z oblasti pivovarnictví garantují spolumajitelé Černokosteleckého pivováru, komíny zase sleduje Fragnerův kolega z ČVUT Martin Vonka, který už na vysoké propadl komínolezení (rozhovor s ním si můžete přečíst na straně 18-19). Sám Benjamin Fragner není výjimkou, už od osmdesátých let se toulá po českém venkově a mapuje nejrůznější drobné industriální objekty, třeba nejstarší trafostanice. „Je to zajímavý fenomén, na kterém si uvědomíte, jak silně tyhle drobné stavby dotvářejí kolorit naší krajiny svou typologickou opakovaností, tím, jak jsou všudypřítomné,“ říká Fragner.


Právě bezejmenné stavby jako Fragnerovy elektrické „kapličky“, menší drážní budovy, obecní vodárny a vodárenské věže, cihelny za vesnicí i lokální pivovary, skladištní budovy, opravárenské provozy, rozpadlé vápenky nebo benzinové pumpy jsou v dnešní době těmi nejvíce ohroženými. Hold jim vzdává poslední knižní počin Výzkumného centra s poněkud krkolomným názvem Přehlížené drobné zapomenuté industriální stopy v krajině a sídlech. „Při práci na mapě a s ní spojené databázi, když jsme projížděli český a moravský venkov, jsme si uvědomili, kolik vedle velkých továren v bývalých průmyslových centrech v Praze, na Liberecku, v Ostravě, o kterých se mluví i píše v tisku, existuje přehlížených objektů lokálního významu, které mohou být také ohroženy. Cítili jsme to jako určitý dluh.“

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

„Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“ / Libor Hruška > NP č.527 > Téma čísla První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu. číst dále Přečti a Povídej! / Libor Hruška > NP č.505 > Startér Přestože je někdy dělí i neskutečných devadesát let, dobře si popovídají. Řeč je o předškolácích a seniorech, které vzájemně propojuje nezisková organizace Mezi námi. Cílem mezigeneračních setkávání je stmelování společnosti. číst dále Hynais, Mucha i malíři pokojů / Libor Hruška > NP č.531 > Téma čísla Opona, monumentální obraz i jeden z hlavních atributů divadla. O tom, jak složité je dostat opony pod střechu galerie, ví své pionýr české „oponologie“ Milan Kreuzzieger. číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále
celý archiv