S manželkou máme věčné potíže s bydlením. Takhle musíme žádosti prezidenta Husáka ke zvýšené reprodukci k zajištění budoucnosti naší socialistické společnosti vyhovovat, kde se dá. Dokonce jsme byli několikrát legitimováni příslušníkem VB. Vždy se to vyřešilo domluvou. Naštěstí.
Výdělky mi stoupají, protože po cestě z práce domů mě vždy zastaví několik lidí z nepřátelské Německé spolkové republiky, kteří mají nedostatek našich korun. Vždy jim rád vyhovím a peníze vyměním. Jelikož valuty nepotřebuji, mám je připravené pro známé, kteří je chtějí. Jsem taková dobrá duše a každému rád pomohu.
Stal jsem se vrchním
Mirek Kváša si od zítřka bere dovolenou. Oznamuje nám to večer při uzávěrce dne. Tondovi se to moc nelíbí: „No jo, ale kdo bude dělat vrchního? Tři neděle sám nemůžu. Chceš, abych přišel o rozum?" Mirek se usmívá: „No tak třeba tady Petr. Nakonec, za výčepem si vede dobře, ne?" Toník protestuje: „Prosím tě, celý den bude jen počítat a vracet peníze. Myslíš, že to vydrží?" Mirek se směje: „No jasně, že to vydrží. Musí." Tonda vrtí hlavou: „Já nevím. No, zkusit se to může. Ale napřed si Petra vyzkoušíme, jestli umí počítat." Tonda z bločku vytrhává účtenku a píše na ni dlouhý sloupec čísel se dvěma místy za desetinnou čárkou. Klade ji přede mě: „Na, spočítej to." Sčítám asi třicet položek a Mirek si sedá vedle mě. Počítám a Mirek mi do toho kecá, vykládá mi nějaké nesmysly. Ohrazuji se: „Prosím tě, můžeš mi dát pokoj? Nevidíš že počítám?" Mirek se ke mně naklání: „Co si vůbec myslíš? Až budeš počítat u stolu, tak takhle budeš okřikovat hosty? To snad není pravda. Ty lidi ti taky do toho budou krafat ty vole." Nakonec, to má Mirek pravdu. Konečně jsem hotový. Sečteno, podtrženo. Podávám Tondovi účtenku, ten ji Mirkovi strká do ruky: „Mirku, zkontroluj to." Mirek hlásí: „Má to špatně." Tonda je vyděšený: „Cóóó?" Zamýšlí se: „O kolik se spletl?" Mirek je vážný: „O deset korun." Tonda se ptá: „Ve svůj prospěch, nebo neprospěch?" Mirek odpovídá: „Ve svůj prospěch." Toník jásá: „To je výborné, tak to Petr může dělat vrchního. Petře, vítej v cechu vrchních číšníků."
Fotbalistům pivo chutná, napadá mě,
že bychom je spartě mohli trochu připravit...
Příští den nastupuje nový výčepní, starší pán, Jiří Renner. Milan mi tiše osvětluje, že Jirka je celebritou na RaJ 1. Doteď dělal vedoucího luxusního restaurantu Vysočina na Národní třídě v sousedství vinárny Bystrica. Jenže se tam stal velký průšvih a Jirka musel odejít a byl sražen na pozici výčepního.
Jirka je fajnový a přátelský člověk. Vysvětluje mi, jak k průšvihu došlo: „To víš, já jsem starej dobrák. Tržby byly velké, tak co by si kluci nepolepšili. Ve skříňkách na dokupy měli zásobu kávy a alkoholu, i francouzský koňak se dokupoval běžně. Znáš to, jsem vedoucí, tak jako nic nevím. No jo, jenže jeden číšník se doma moc rozkecával před manželkou, a jako naschvál se s ní teď rozvádí. Ten rozvod je dost hustý. A ta kráva, aby se mu pomstila, běžela na Českou obchodní inspekci a tam jim to vyzvonila. Hned příští den udělali zátah a šli na jisto. Ty vole, to je takový průser, nejenže jsme zaplatili tisíce na pokutách, ale prokurátor tam řádí jako černá ruka. Někteří kluci půjdou sedět. Já jsem z toho vyklouzl jen tak tak. Vždyť jsem o ničem nevěděl, že jo."
S Jirkou jsem velký kamarád. Má dvě čerstvě dospělé dcery a vychovává je sám, protože mu manželka umřela už před mnoha lety.
Tak. Za výčepem končím. Celé dny se nezastavuji, z toho věčného kasírování mi jde hlava kolem.
Becherovka pro Italy!
Je úterý večer a na salonku sedí Venda Hrubý. Mám chvíli čas, povídáme si spolu. Jen chvíli, protože restauraci bere útokem parta třiceti cizinců a vzápětí se jídelna plní hosty z celé Evropy. Holanďané, Němci, Belgičané, Italové, jsou zde zastoupeny snad všechny západoevropské státy, přichází také několik Američanů. Pomáhám Hugovi roznášet piva. Zjišťuji, že první parta je celý fotbalový klub Juventusu Turín, celá soupiska, včetně trenérů, lékařů a masérů. Totiž Juventus bude mít zítra důležitý zápas. Venda Hrubý se s nimi již přátelí a kreslí jim na pivní tácky karikatury a Švejky. Fotbalisti jsou z něj nadšení.
Ostatní cizinci našli k sobě cestu a žádají nás, zda by si mohli srazit stoly, aby na sebe nemuseli volat od stolu ke stolu. Ochotně jim vyhovujeme. V restauraci vládne všeobecná dobrá nálada.
Fotbalistům pivo chutná, již každý vypil alespoň pět piv. Trenéři a lékaři též a trenéři hráčům konzumaci piva dovolují. Napadá mě, že kdybychom hráče Juventusu řádně alkoholicky připravili, tak by Sparta zítra mohla vyhrát s přehledem. Nápad sděluji Tondovi, pokyvuje hlavou: „Jo, jdem do toho. To by se mohlo povést." Hugo horlivě souhlasí a hned jim prezentuje lahve, které mezi prsty drží v jakémsi vějíři. Předvádí základní nápoje, které se v Praze nalévají. Vodku, rum, ferneta, myslivce a becherovku.
Toník se ke mně naklání: „Jdeme kasírovat.
Víš co máš dělat?“ Co si myslí? Že jsem blbec?
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
