NP č.504 > Téma číslaBabyIvan Adamovič

Považuji za mimořádné štěstí, že jsem členem národa s mimořádně krásnými ženami. Nicméně občasné zašilhání na východ ukazuje, že Slovenky se drží v těsném závěsu a v různých rysech Češky doplňují i předstihují.

Oproti Češkám v sobě mají něco a) víc mužského a b) víc zvířecího. (Ano, budu v tomto příspěvku povětšinou setrvávat u primitivního mužského šovinismu.) Všimněte si třeba těch jejich... brad. I křehká kráska z východu má bradu výraznou, dodávající obličejovému celku zvláštní prvek mužnosti. Ten podtrhují jižanské genetické rysy jako výrazné tmavé oči a neméně výrazné obočí. Dokonce i nosy slovenských krásek jsou nějak sošnější.

 

Svého času mě okouzlovala Jana Kirschner, která možná není magazínová kráska, ale v křivkách jejích rtů je něco tak necudně přidrzlého, až by se člověku chtěl taky zpívat duet. Štafetu podobně osobitých úst nyní převzala Judit Bárdos se svou přitažlivou mezírkou a uhrančivým pohledem nad ní.

 

Bývají také krásně emotivní a iracionální. Ale co si budeme povídat, dobrou polovinu přidané hodnoty Slovenek tvoří jejich jazyk. Myslím ten mluvený, mazlivý, měkký, vzrušující jazyk slovenštiny, včetně posunutých těžišť slov na úplně jiné slabiky. Měl jsem přítelkyni Slovenku a dodnes mi řada jejích slov a vět zní v uších, i když publikovatelná z nich je pouze „Ty si blázon!" Že je francouzština jazykem lásky? Nejsem si jist. Mě rozhodně víc dostane s potlačovaným smíchem zašeptané „Tam som šteklivá..."


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Všichni musíme v životě bojovat. Prodejkyně Olga versus Michal David / Olga > NP č.504 > VIP Rozhovor Když zavoláte paní Olze na telefon, ozve se vám do tůtání písnička Michala Davida. Prodejkyně NP paní Olga je skalní fanynka Michala Davida a se svým idolem se potkala v pražském Divadle Broadway mezi zkouškami muzikálu Muž se železnou maskou. Při rozhovoru v divadelním zákulisí Olga s Michalem zavzpomínali na dětská léta i nepříjemné životní zkušenosti. číst dále Exotika / Libor Hruška > NP č.504 > Téma čísla Nejlepší bratislavská restaurace? Čárda v maďarském Dunakiliti, žertuje můj kamarád, Peter Martinko z Bratislavy. Nadsázka, ale ne zas tak velká, tohle můžeme my Pražáci Bratislavanům opravdu jenom tiše závidět. číst dále Taláršou / Jan Stern > NP č.504 > Fejeton Za mého mládí bylo možno v televizi spatřit leccos. Třeba jste sáhli do takového rukávu a nahmátli jste tam pračku, ledničku, v ideálním případě všechno. Nebo se házely koule do takového velkého klobouku. Anebo se utkávali zaměstnanci Závodu kuličkových ložisek se zaměstnanci Textilany, aby se ukázalo, kdo má lepší zaměstnance. číst dále Zmrzlina & kozy / Martin Selner > NP č.504 > Jiné čtení Nastupuju s dětmi do autobusu. Probíhá standardní scénář, kdy nás půlka autobusu chce pustit sednout a ta druhá půlka se tváří, že nás nevidí. Beru děti na zvířecí farmu, aby taky viděly, že existují i jiná zvířata než tučňáci z Madagaskaru. číst dále

Nejčtenější články autora

Antifeministická antiutopie / Ivan Adamovič > NP č.517 > Kultura Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme. číst dále Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále