NP č.504 > Téma číslaBabyIvan Adamovič

Považuji za mimořádné štěstí, že jsem členem národa s mimořádně krásnými ženami. Nicméně občasné zašilhání na východ ukazuje, že Slovenky se drží v těsném závěsu a v různých rysech Češky doplňují i předstihují.

Oproti Češkám v sobě mají něco a) víc mužského a b) víc zvířecího. (Ano, budu v tomto příspěvku povětšinou setrvávat u primitivního mužského šovinismu.) Všimněte si třeba těch jejich... brad. I křehká kráska z východu má bradu výraznou, dodávající obličejovému celku zvláštní prvek mužnosti. Ten podtrhují jižanské genetické rysy jako výrazné tmavé oči a neméně výrazné obočí. Dokonce i nosy slovenských krásek jsou nějak sošnější.

 

Svého času mě okouzlovala Jana Kirschner, která možná není magazínová kráska, ale v křivkách jejích rtů je něco tak necudně přidrzlého, až by se člověku chtěl taky zpívat duet. Štafetu podobně osobitých úst nyní převzala Judit Bárdos se svou přitažlivou mezírkou a uhrančivým pohledem nad ní.

 

Bývají také krásně emotivní a iracionální. Ale co si budeme povídat, dobrou polovinu přidané hodnoty Slovenek tvoří jejich jazyk. Myslím ten mluvený, mazlivý, měkký, vzrušující jazyk slovenštiny, včetně posunutých těžišť slov na úplně jiné slabiky. Měl jsem přítelkyni Slovenku a dodnes mi řada jejích slov a vět zní v uších, i když publikovatelná z nich je pouze „Ty si blázon!" Že je francouzština jazykem lásky? Nejsem si jist. Mě rozhodně víc dostane s potlačovaným smíchem zašeptané „Tam som šteklivá..."


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Svoboda závislosti Rozhovor s Johannou Sinisalo / Ivan Adamovič > NP č.499 > Kultura Co vlastně víme o finské kultuře? Možná se nám vybaví spisovatel Mika Waltari a jeho Egypťan Sinuhet. Možná smyčcové trio Apocalyptica nebo metaloví Lordi. A pak je tu docela zajímavá a do češtiny překládaná oblast finské fantastické literatury. číst dále Antifeministická antiutopie / Ivan Adamovič > NP č.517 > Kultura Na počátku 80. let natočil Tomáš Vorel studentský film To můj Láďa. Pro pamětníky se rázem stal klasikou. Eva Holubová tam ve své první roli kráčí ulicemi Prahy a v hlavě jí jede neustávající vnitřní hlas, záznam rojících se myšlenek podtržených hereččiným svébytným hlasovým projevem. Tragikomická momentka o marnosti do sebe uzavřených a donekonečna bloudících myšlenkových světů, iluzí, do kterých se tak rádi uzavíráme. číst dále Vydechněte si! / Ivan Adamovič > NP č.509 > Kultura Víte, že metro má své plíce? Většina z nás zná jejich výdech, prudký nápor vzduchu v některých stanicích, třeba na Vltavské. Známých je také několik výdechových komínů či „povrchových kiosků“. Teprve publicista Jan Charvát ale provedl důkladnou vizitu celého tajuplného systému. číst dále