NP č.501 > Život prodejcePozitivní sílaRedakce

Na výdejně NP nám vytipovali čtyři prodejce, kteří mají tzv. „věčnou“ dobrou náladu. Tohle jsou jejich recepty na pohodu. Text ke každému prodejci dělal vždy jiný autor a náhodně se nám navíc podařilo spárovat podobné somatotypy. Posuďte sami...

PRODEJKYNĚ ANDREA:

„Dobrou náladu si udržuju tím, že se při prodeji bavím s lidma. A pak tady mám Šaryka, to je výrobna dobrý nálady, s ním se člověk fakticky nenudí. Je to takovej mazel, že mu vůbec nemusím kupovat konzervy, všichni ho tady milujou, takže mu pořád něco nosej. Já jsem se s dobrou náladou asi už narodila, samozřejmě k tomu přispěla i výchova. Myslím, že mě naši vychovali dobře. Doma byla legrace, rodiče byli suprový, nikdy jsem s nima neměla žádnej problém. Žijeme s manželem na ubytovně a někdy je to těžký. Každý den musíme dát za oba čtyři stovky. Včera pršelo, takže jsem toho moc neprodala a mohla jsem dát jenom dvě stě. Dneska teda musíme zaplatit šest set, ale když se mě zeptáte, jestli jsem z toho ve stresu, tak vám řeknu: Ne, proč? Mám dobrou náladu jako vždycky... (smích) Když už se mi opravdu děje něco zlýho, říkám si pořád dokola, že se to spraví. A co myslíte, spraví se to nakonec? No, samozřejmě, že jo! Na Strossmajeráku, kde prodávám, taky někdy projdou lidi, co se mračí nebo mi i řeknou něco negativního. Tím se nedám rozhodit, popřeju jim hezkej den a tím to pro mě končí. Většina lidí se na mě stejně usmívá. Někdo za mnou i přijde a vypráví mi svoje starosti, snažím se to vyslechnout, ale v duchu si říkám, že to na sebe nesmím nechat působit, pak se oklepu a je zas klid. A ta paní je třeba i šťastná, že mi to mohla říct a ulevilo se jí. Nevím, jestli bych byla víc šťastná, kdybych byla milionářka, asi ne. Prej když má člověk hodně, chce ještě víc, já potřebuju málo a málo se shání líp než hodně...“ (smích)

 

Jakub Yellen:
Andrea pochází z Brna, ale už čtyři roky žije se svým mužem v Praze. Že by to byl další dobrý důvod k její pozitivní náladě? Oba jsme se téhle myšlence zasmáli. S Brňačkou o Brně snad jako Pražák vtipkovat můžu, ne? Navíc první rok v Praze byl ten nejtěžší. Spali ve stanu v parku kousek od Strossmajeráku. „Vlastně to bylo fajn," odzbrojila mě Andrea jedním z mnoha pozitivních chvatů. Jak jinak.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv