Komunity
Carl Abbott v knize Imaging Urban Futures vykresluje vnímání na vizi města z roku 2019 ve filmu Blade Runner; na jedné straně tu vidíme neveselou skrumáž temných budov; na druhé množství míst různých komunit, jako jsou pouliční jídelny či bary, jejichž osazenstvo je nesmírně různorodé. Abbott v knize nabízí myšlenku, že právě plánování komunitních prostorů umožní městu budoucnosti skutečně ožít a horuje za to, aby v rozhodování o chodu města hráli mnohem silnější úlohu právě i zástupci komunit.
Robotický transport
Společnost Daimler už má první automaticky jezdící náklaďák. Na konferencích o budoucnosti měst zaznívají slova o podobných vozidlech nejen ohledně zefektivnění nákladů, ale i na obranu vesnických oblastí, které budou potřebovat nějak dostat svou úrodu do měst.
Pěší zóny
V Barceloně vznikají tzv. superbloky – městské oblasti složené z více domovních bloků, mezi nimiž není pro auta místo; superblok chrání svůj vyhraněný prostor pro pěší, auta však mohou stále jezdit kolem něj, tudíž se dá nadále „dojet autem“ i tam, kam se přitom „dojet autem“ nesmí.
Létající cyklisté
Ideální cyklistická stezka se klene nad silnicí pro auta. Přesně tak to udělali v holandském Eindhovenu, kde vytvořili projekt Hovenring – cyklisté tu mají absolutní přednost, protože jsou v úrovni nade vším. Žádné auto už je nemůže srazit.
Vzdělání
„Hezká budova, dobře navržený prostor, důstojný systém veřejné dopravy, kvalitní kulturní událost – to vše funguje na psychologické úrovni a buduje pocit, že jste součástí města,“ říká šéf projektů kolumbijského Medellínu v magazínu Wired. Postavili tady deset nádherných knihoven s parky a vytvořili tak bezpečný prostor pro mnohé, kdo se do té doby cítili městem odvrženi.
Regulace a společný zájem
Město budoucnosti by se nemělo proměnit v arénu, v níž bude mít úspěch ten nejvychytralejší poskytovatel služeb. Účastníci konference International Transport Forum došli k závěru, že služby jako Uber vyžadují „prostá“ a „flexibilní“ pravidla, která mají mít jeden společný cíl: blaho městské veřejnosti. Město samotné je to, co mají mít jeho obyvatelé společné.
Kompaktnost
Podle zprávy Spojených národů se do roku 2050 zdvojnásobí počet městské populace; což ohrožuje 60 % půdy, na níž si ti lidé mohou vypěstovat něco k snědku. Řešení se nabízí v cílevědomějším zahušťování budoucích měst: aby nepohltila veškeré farmy za humny, musí být mnohem kompaktnější.
Ať to svítí
Los Angeles vybavuje sedm tisíc kilometrů svých silnic osvětlením s LED žárovkami, které bezdrátově odesílají data o svém využití. V budoucnosti má stejný systém reagovat na okolní dění – rozbliká se například výstražně, když bude na cestě sanitka.
Ministavitelé
Spisovatelé William Gibson a Alastair Reynolds počítají s tím, že městské budovy porostou jako z vody díky nanotechnologiím a dalším miniaturním „stavitelům“. Kniha Living Architecture si město, budované prostřednictvím syntetické biologie, představuje jako „neustále se měnící a vibrující zahradu“. Vědci zkoumají i možnosti mikrobů – nedávno nalezené struktury pod mořem u řeckých ostrovů mají na svědomí právě mikrobi, kteří umějí tvořit přírodní cement.
Informace
Znát všechno ve městě nazpaměť už není v lidských silách; proto je namístě vybudovat dokonalý informační systém, k němuž bude mít přístup každý obyvatel. Skvěle se toho zhostili v San Francisku, kde má každý ihned k dispozici vše od jízdních řádů až po statistiky zločinnosti.
