NP č.493 > Téma číslaMěsta podle BatiLibor Hruška

Maďarsko, Jugoslávie, Polsko, Francie, Švýcarsko, Nizozemsko, Německo, Anglie. Tam všude koncern Baťa pronikal nejen svými výrobky, ale od 30. let 20. století i zakládáním továren a „ideálních průmyslových měst budoucnosti“. Vzorné tovární obce byly symbolickým štítem pro obchodní expanzi firmy, říká historik Ondřej Ševeček, který je spoluautorem nové knihy Tovární města Baťova koncernu, mapující projekty baťovských měst na evropském kontinentu.

Sehnal by dnes Baťa vůbec dost lidí, kteří by byli ochotni žít v jeho továrních městech?
Tady v Evropě určitě ne, vezměte si, na jaké bázi baťovská města fungovala. Rozezněly se tovární sirény a jejich pronikavý zvuk se nesl do širokého okolí. To byl signál, že se lidé musí vydat do práce. Neexistovaly žádné prostoje, když jste dal ruce od pásu, porušil jste výrobní proces a následoval opět zvukový či světelný signál. Zkrátka striktní disciplinace, kontrola dělníků na pracovišti i v domácnostech a velmi tvrdé pracovní podmínky. Významný předěl z hlediska akceptace tohoto systému lidmi znamenala druhá světová válka a definitivní ránu mu v Evropě zasadila šedesátá léta. Rychlá změna vnímání je patrná hlavně v baťovských továrních městech západní Evropy, v liberálnějších poválečných poměrech už další generace takto žít nechtěly. Jsou ale chudé země, kde by nepochybně Baťu vítali i dnes. Byl to úplně jiný druh kapitalismu, řekněme kapitalismus sociální, který mnohem více uvažoval o pracovní síle.


Byla v baťovských továrnách a městech vysoká fluktuace zaměstnanců, respektive obyvatel?
Spousta lidí odcházela záhy, systém nastavený na výkon nebyl pro ně. Byla to vzorná průmyslová komunita řízená paternalisticky a autoritativně. Fluktuace se lišila v různých skupinách zaměstnanců. Nejnižší byla u těch kmenových, kterých byla asi jedna pětina. Ti se měnili relativně málo, což zajišťovalo kontinuitu a stabilitu systému. Mnoho lidí si dnes myslí, že ve známých baťovských domcích bydleli všichni zaměstnanci, že to byl hlavní způsob ubytování v baťovských městech. Ve skutečnosti ale na tento typ nadstandardního bydlení dosáhla přibližně jen pětina vybraných zaměstnanců, zbytek žil na internátech či v ubytovnách.

Rozezněly se tovární sirény a jejich pronikavý zvuk se nesl do širokého okolí. To byl signál, že se lidé musí vydat do práce.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

To nechápu… / Oldřich Villner > NP č.493 > Fejeton „Nedávno se mi staly dvě příhody, obě ve stejný den a obě tak nějak stejně nechápu,“ píše na úvod svého fejetonu prodejce Oldřich, kterého denně potkáváte při prodeji na stanici metra Vltavská. Olda rád věcem přichází na kloub a také rád píše a obojí mu jde, takže z toho máme další hloubavý fejeton pražského prodejce. číst dále Gauč na kraji města / Darek Šmíd > NP č.493 > Komiks Jeden gauč, mnoho autorů, spousta nových prostorů. Vítejte do putovního komiksu který neposedí. číst dále Já, legenda / Jan Stern > NP č.493 > Fejeton Zabloudil jsem jednoho dne na šou „motivačního řečníka“. A polekal mě hned na začátku, když zvolal: „Budoucnost máte ve vlastních rukou!“ Naštěstí vím, že se motivátor i ti páni v kravatách, co skandovali, že ji tam fakt mají, spletli. A to flagrantně. Jediné, co máme ve vlastních rukou, je samozřejmě – minulost. číst dále Město budoucnosti / Redakce > NP č.493 > Téma čísla Zapomeňte na sci-fi výjevy plné aut létajících nad ulicemi, po kterých se s lidmi ruku v ruce procházejí roboti. Vize našich předků o divoké budoucnosti jsou ve výsledku – alespoň co se urbanismu týče – mnohem skromnější. Oslovili jsme architekty, historiky, ale také snivé umělce, aby nám pomohli hledat co nejzajímavější úhly pohledu na město budoucnosti. číst dále

Nejčtenější články autora

Komín vždycky přežije / Libor Hruška > NP č.520 > Téma čísla Se stavebním inženýrem a historikem Martinem Vonkou jsme se sešli u paty přes sto třicet let starého čtyřiapadesátimetrového komínu bývalého cukrovaru v pražských Modřanech. číst dále Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Pivaři a ledaři / Libor Hruška > NP č.511 > Téma čísla Pivovarské lednice jsou úžasným příkladem zaniklé vývojové větve architektury. Jak tyto ledové banky fungovaly a jak ledařský průmysl koexistoval s tím pivovarským? číst dále „Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“ / Libor Hruška > NP č.527 > Téma čísla První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu. číst dále