NP č.490 > Novinky / TechnoskopVyrobte si komorníkaDarek Šmíd

Pokud by vás zajímalo, co dělal poslední rok ve svém volném čase zakladatel Facebooku Mark Zuckerberg, tady je odpověď:

Vyráběl si svého vlastního robotického komorníka. Takzvaná inteligentní domácnost je systém, který ví, kdy přijdete domů (a tak vám zapne včas topení) a dokáže se s vámi i domluvit, co budete jíst k večeři (tudíž vám třeba rozehřeje troubu). Zuckerberg musí mít ale zase něco extra – a tak si vybudoval komplexního pomocníka s umělou inteligencí, který by se měl (jak píše sám na svém blogu) „naučit jeho chutím a vzorcům chování, učit se nová slova a koncepty, a dokonce by uměl i zabavit Max“ (což je Zuckerbergova dcera). Zuckerbergův elektronický sluha ovládá v jeho sci-fi domě světla, dveře i kamery, přehrává hudbu, vyrábí tousty (vážně), čte Zuckerbergovi e-maily… No…

 

Nebylo by lepší, kdyby tu práci dostal místo robota živý člověk, kterému by přivýdělek u Zuckerbergových přišel vhod?


autor / Darek Šmíd VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Povídka od prodejce : Autorské čtení / Zdeněk Straka > NP č.490 > Povídka Je 1. prosince 2016. Lístek z kalendáře již dopadl na dno koše a začíná se pomalu stávat minulostí. Dnes mě čeká autorské čtení. číst dále Prozření starého kyberhipíka / Ivan Adamovič > NP č.490 > Novinky / Kultura Jaron Lanier býval v 90. letech věrozvěstem kyberkultury. Člověk by očekával, že v současnosti bude spát na vavřínech uskutečněného snu.   číst dále Ke štěstí zkratky nevedou / Darek Šmíd > NP č.490 > Téma čísla Ono se řekne: „jít tomu štěstíčku naproti“; jenže jak si může být člověk jistý, že jde správným směrem? Co když jde místo štěstíčka naproti totální katastrofě? Štěstí je komodita natolik žádaná, že se za ně rád převlékne kdejaký průšvih a pak už jen čeká, až se mu lovec štěstí vrhne do chřtánu. číst dále Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále