NP č.490 > StartérAutonapůlLibor Hruška

Ještě relativně nedávno bylo v Česku sdílení aut doménou hrstky alternativních rodin nebo jednotlivců. Tuzemský trh se ale profesionalizoval, existuje i Asociace českého carsharingu, která o podpoře tohoto způsobu dopravy jedná s radnicemi velkých měst. Jednou z firem, které sdílení nabízejí, je brněnské Autonapůl, historicky vůbec první český profi carsharing.

 

Tento článek zatím není k dispozici v plné délce.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Solární silnice nabije celou vesnici / Darek Šmíd > NP č.490 > Novinky / Technoskop V Normandii možná položili první kilometr budoucnosti vozovek   číst dále Nedělní poezie / Jakub Yellen > NP č.490 > FB deník Od začátku prosince minulého roku se na fejsbuku Nového Prostoru objevují křehká videa plná slov, která v běžném životě neuslyšíte. Naši prodejci totiž recitují básně. Proč to dělají? Co z toho mají? K čemu je jim to dobré? K čemu to může být dobré vám? číst dále Ke štěstí zkratky nevedou / Darek Šmíd > NP č.490 > Téma čísla Ono se řekne: „jít tomu štěstíčku naproti“; jenže jak si může být člověk jistý, že jde správným směrem? Co když jde místo štěstíčka naproti totální katastrofě? Štěstí je komodita natolik žádaná, že se za ně rád převlékne kdejaký průšvih a pak už jen čeká, až se mu lovec štěstí vrhne do chřtánu. číst dále Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále