Groznyj, středa 23. března sedm hodin ráno. Šedesátimetrové minarety mešity Achmada Kadyrova vrhají dlouhé stíny na hlavní náměstí. Ačkoli se teprve rozednívá, vládne tu nezvyklý ruch. Řečnická tribuna už stojí, je třeba ještě vyzkoušet zvuk, postavit mobilní železné zábrany a pověsit několik posledních ruských a čečenských vlajek. Po obvodu náměstí jsou nainstalovány desítky bezpečnostních rámů, které mají odhalit případné vetřelce se zbraní či bombou. Velikost prostoru a množství příslušníků čečenských ozbrojených složek a jednotek osobní stráže prezidenta Ramzana Kadyrova dávají tušit, že se chystá něco velkého. Prostranství před mešitou pojmenovanou podle bývalého prezidenta (a otce současného vládce Čečny) se brzy zaplní víc než milionem lidí.
Před patnácti lety tady nebylo nic, jen do základů vybombardované domy. Boje se v devadesátých letech přes Groznyj přehnaly hned několikrát a zanechaly za sebou snad nejzničenější město od konce druhé světové války. Dnes zde stojí velkolepý muslimský svatostánek postavený podle vzoru istanbulské Modré mešity.
Přiveď příbuzné!
Zdá se, že temná minulost je zapomenuta, v hlavním městě Čečenska probíhají poslední přípravy oslav Dne ústavy. Připomíná se referendum z roku 2003, kdy 96 % čečenských voličů hlasovalo pro přijetí nové konstituce. O tom, že proběhlo v atmosféře začistek neboli masových vražd, znásilňování, mučení a zastrašování obyvatel ze strany federálních vojáků a proruských čečenských milic, tu dnes nikdo mluvit nebude.
V deset hodin dopoledne je na náměstí už prakticky každý. Tedy každý, kdo nechce mít problémy. Desítky autobusů dovážejí lidi dokonce ze sousedního Dagestánu. Účast je povinná. Studenti a státní zaměstnanci mají pod hrozbou vyhazovu za úkol přivést všechny své příbuzné.
Jak se hned ukazuje, pravým důvodem dnešní oslavy je spíše manifestace podpory Ramzanu Kadyrovovi. Všechny transparenty velebí nynějšího vládce. Lze spatřit leccos, od nudného „Lid podporuje Kadyrova“ přes nápaditější „Kadyrov – hrozba páté koloně“ nebo „Bez vůdce není národa“ až po familiární „Ramzane, jsme s tebou“.
Kam stoupá Kadyrov?
Ramzanu Kadyrovovi 5. dubna skončil mandát, a ačkoli se již několikrát nechal slyšet, že je připraven post prezidenta Čečenské autonomní republiky Ruské federace uvolnit, ruský prezident Putin ho už v březnu pověřil dočasnou vládou do podzimních voleb. Málokdo v Čečensku či v Rusku věří, že by se Kadyrov dobrovolně vzdal moci. Jeho projevy loajality Putinovi a demonstrace síly navíc dávají tušit, že vláda nad malou republikou na Kavkaze mu už nestačí a že přemýšlí, nenastal- -li čas „kariérního růstu“. Jeho podporovatelé pro jistotu zaplavili ruský Twitter hashtagem #Ramzaneneodcházej. Dlouho se soudilo, že Kadyrov uzavřel s Putinem nepsanou dohodu, že bude neomezeným vládcem Čečenska, za což v zemi udrží klid – jinými slovy potlačí separatistickou opozici. K tomu mu měl pomoci neuvěřitelně štědrý přísun financí z federálního rozpočtu. V posledních letech však zaznívají hlasy, že dohoda pomalu přestává platit a Kadyrov se stává hrozbou i pro Rusko. Tvrdí to třeba ruský opoziční politik Ilja Jašin, blízký spolupracovník Borise Němcova, zavražděného loni v únoru nedaleko Kremlu (z objednání vraždy je podezírán sám Kadyrov). Jašin v únoru představil v Moskvě šedesátistránkovou zprávu s důkazy, že Kadyrov ohrožuje ruskou národní bezpečnost – vybudoval si například osobní armádu čítající třicet tisíc mužů, jejíž působnost se neomezuje jen na území Čečenska.
Státní kapesné na Maradonu
V zemi, která má zhruba stejný počet obyvatel jako Praha, žije podle oficiálních zdrojů více než 180 tisíc lidí pod hranicí chudoby. Reálné číslo je zřejmě mnohem vyšší. Přesto je Čečensko nejštědřeji dotovaným regionem Ruské federace – 90 % čečenského státního rozpočtu představují dotace z Moskvy. Značná část peněz nicméně končí v Kadyrovově kapse. Dalším ze zdrojů jeho obrovského bohatství je Fond Achmada Kadyrova, který mu slouží jako osobní peněženka. Podle údajů z roku 2013 fond disponoval částkou 1,45 miliard rublů pocházejících z „dobrovolných darů“ od prakticky všech obyvatel Čečny. Jejich výše se odvíjí od společenského postavení přispěvatele – státní úředníci zpravidla platí desetinu ze svého platu, zaměstnanci v soukromém sektoru čtvrtinu a podnikatelé odvádějí až polovinu příjmů.
Z toho Kadyrov platí dary pro své hosty nebo kupuje luxusní auta. Argentinskému fotbalistovi Diegu Maradonovi vyplatil milion dolarů za to, že si s ním zakopal v exhibičním zápase na stadionu v Grozném, box s Mikem Tysonem stál miliony dva. Stavba Kadyrovovy rezidence v jeho rodné vesnici Čentoroj stála podle odhadů deset miliard rublů a má rozlohu 260 tisíc m2. Obrovské množství peněz spolknou prezidentovi dostihoví koně. Některé má ustájené v Česku a poměrně úspěšně se účastní místních dostihů.
Kolegové hrdlořezi
Ramzan Kadyrov začínal před dvaceti lety jako šofér a šéf ochranky svého otce, povstaleckého velitele, který v roce 1999 přešel na stranu federálních sil a později se stal čečenským prezidentem. Již tehdy si mladý Ramzan kolem sebe vybudoval okruh loajálních hrdlořezů, většinou příbuzných z klanu Beno. Mezi kadyrovce patří bývalý povstalecký velitel a pozdější místopředseda čečenské vlády Idris Gaibov, přímo odpovědný za provádění začistek v druhé čečenské válce. Jiným mužem po Kadyrovově boku je jeho bratranec a poslanec Státní dumy Adam Delimchanov. Jedním z jeho nejvěrnějších je předseda čečenského parlamentu Magomed Daudov, zvaný Lord, který až do roku 2004 bojoval pod velením Šamila Basajeva proti ruským jednotkám.
Jako člověk zodpovědný za bezpečnost prezidenta Kadyrov mladší příliš úspěšný nebyl. Při oslavách Dne vítězství v květnu 2004 vybuchla pod tribunou stadionu v Grozném silná nálož a zabila víc než třicet lidí. Včetně Achmada Kadyrova. V následujícím boji o moc se Kadyrov mladší střetl s dosavadním spojencem Sulimem Jamadajevem, velitelem nechvalně proslulého čečenského batalionu Vostok, poměrně rychle získal převahu a krátce po svých třicátých narozeninách v roce 2007 byl Putinem dosazen do funkce prezidenta. Nahradil Alu Alchanova, který Čečně vládl od Achmadovy smrti. Sulim Jamadajev odešel do exilu a v roce 2009 byl v Dubaji zastřelen zezadu do hlavy. Za podíl na vraždě vydal Interpol mezinárodní zatykač na již zmíněného Adama Delimchanova.
Terorista proti terorismu
Ramzan hrdě prohlásil, že prvního Rusa zabil v šestnácti letech. To bylo v roce 1992 nebo 1993, ještě před začátkem první čečenské války, a zdá se, že se zabíjením Rusů nemá problém dodnes. Loni v dubnu nařídil svým vojákům střílet po příslušnících ruských ozbrojených sil, pokud by bez jeho vědomí operovali na území Čečenska. To vyvolalo bouřlivý odpor mezi ruskými poslanci v Moskvě. Putin však Kadyrova pouze shovívavě upozornil, že zákony platí i pro něj. Čím dál víc kremelských jestřábů by se Kadyrova nejraději zbavilo, ale Putin za ním nadále stojí. Kadyrovova vláda se vyznačuje prakticky neomezeným terorem vůči obyvatelstvu a zejména politickým odpůrcům. Lidskoprávní aktivistka a kritička vlády Natália Estěmirovová byla ráno 15. července 2009 unesena před svým domem v Grozném a její tělo bylo o několik hodin později nalezeno se střelnými ranami v hlavě a hrudi u silnice v sousedním Ingušsku. Její spolupracovnice Anna Politkovská, píšící zejména o Čečensku, byla zastřelena už v roce 2006. Teror ze strany kadyrovců se však týká i „obyčejných“ lidí. Každý rok jich zmizí několik stovek, některé se podaří vypátrat a po zaplacení výkupného zachránit, mnoho jiných však končí v masových hrobech či zcela beze stopy.
Kadyrov ospravedlňuje svou vládu bojem proti terorismu, tvrdí, že Čečensko je jedinou zemí na světě, kde byl poražen. Nicméně Čečenci tvoří nezanedbatelnou část bojovníků takzvaného Islámského státu. Jejich počty se odhadují v řádu stovek až tisíců a jsou i v nejvyšším vedení IS. Role Kadyrova v boji proti terorismu je přinejmenším sporná. Na jednu stranu se staví do role bojovníka proti terorismu, na druhou však veřejně schvaluje násilí. Zastal se čečenských bratrů Carnajevových, strůjců útoku na bostonský maraton v roce 2013. V lednu 2015, necelé dva týdny po útocích radikálních islamistů na redakci Charlie Hebdo, svolal v Grozném demonstraci proti karikaturám proroka Mohameda a o pařížském masakru tvrdil, že to nebyl teroristický útok, ale boží trest. V době, kdy byl celý západní svět Charlie, na demonstraci v Grozném se údajně objevilo heslo „Jsme Kouachi“ (bratři Kouachiové, pachatelé útoku v Paříži).
Kadyrovova slova o vymýcení terorismu v Čečně je třeba chápat tak, že za jeho vlády došlo k praktické legalizaci terorismu. Teroristé už se nemusejí jako dříve skrývat vysoko na svazích Kavkazu, ale sedí v ministerských křeslech a nosí policejní uniformy. Obyvatelstvo však terorizují pořád stejně.
Autor je politolog.
