Šumava je jedno z nejkrásnějších pohoří České republiky. Je vyhledávaná pro své táhlé lesnaté hřebeny, náhorní rašelinné slatě, divoká údolí potoků i unikátní buko-smrkové pralesy. Milovníci a ochránci přírody jsou nadšeni výskytem vzácného a obdivuhodného zvířectva, například tetřevů, bobrů nebo rysů. Generace literátů i obyčejných „lufťáků“ si zamilovaly západy slunce nad Lipnem i odrazy skalních masivů nad ledovcovými jezery.
Žádná idylka ale netrvá věčně. I nejodlehlejšími končinami země z gruntu zahýbala průmyslová revoluce. Někdy v té době se rozhořel konflikt o to, zda má být Šumava zachována přírodním procesům, nebo ponechána napospas lidské činnosti. Po dlouhých diskusích byla v roce 1963 výnosem ministerstva školství a kultury na části jejího území vytvořena chráněná krajinná oblast. V březnu 1991 byl pak na téměř sedmi stech kilometrech čtverečních vyhlášen národní park neboli území s nejvyšší úrovní ochrany. Od té doby se však také datuje boj o povahu a celkovou koncepci správy parku. Z odborného tématu se již dávno stalo politikum plnící přední strany novin.
Spor probíhá na několika ideových i praktických rovinách – od způsobu řešení kůrovcových kalamit přes finanční hospodaření parku až po režimy stavební činnosti v jednotlivých zónách ochrany. Správa parku bývá často obviňována z přinejmenším tolerování těžby vzácných starobylých stromů v jádrových zónách parku, z invazivních řešení kalamitních, ale v rámci ekosystému přirozených situací, z nekompetentního a zpolitizovaného jmenování odborných vědeckých rad i z prostého napojení na krajské kmotry a jejich podnikatelské záměry.
Křivé šavle kůrovcových bitev
První velký konflikt mezi zastánci přírodních procesů a příznivci technokratických řešení nastal během kůrovcové kalamity na Trojmezné v roce 1999. Navzdory názorům odborníků se vedení parku i ministerstvo životního prostředí rozhodly pro kácení napadených stromů v prvních zónách parku. Environmentální aktivisté reagovali obsazením inkriminované lokality, kdy se někteří protestující přivázali ke stromům a kladli pasivní odpor lesním dělníkům provádějícím asanace. Ač byla většina médií i veřejnosti vůči účastníkům blokády značně nepřátelská, akce měla nakonec úspěch – zabránila mechanizovanému zničení cenného genofondu a příroda si s přemnoženým kůrovcem nakonec poradila vlastními, po miliony let osvědčenými prostředky.
O dvanáct let později už byla situace složitější. V roce 2011 začala správa parku opět kácet stromy napadené kůrovcem v oblastech dříve ponechaných přírodě, čemuž měla zabránit nová blokáda u Ptačího potoka v oblasti Modravských slatí. Protestující od samého počátku žádali policii, aby zasáhla proti zjevně nelegální těžbě, policie však vyhověla žádosti ředitele parku a někdejšího „ministra pro všechno“ Jana Stráského a začala naopak zasahovat proti blokádě. Spousta z jejích účastníků byla zásahovými jednotkami násilím odvlečena a někteří ze zarputilejších i velmi nevybíravě zbiti.
Teprve po koordinovaných protestech ze strany akademické obce, lidskoprávních organizací i eurokomisařů pro životní prostředí bylo kácení zastaveno a až o dva roky později ministerstvo životního prostředí s novým vedením potvrdilo čtvrtmiliónovou pokutu, která byla správě parku udělena Českou inspekcí životního prostředí za protizákonné kácení a používání jedovatých chemikálií. Stejně tak krajský soud v Plzni teprve v roce 2013 napodruhé odsoudil Policii ČR za protizákonný postup proti lidem, kteří ilegálnímu kácení bránili nenásilnou blokádou. Ironií osudu bylo, že policejní zásah tehdy nařídil plzeňský krajský policejní ředitel Jaromír Kníže, tedy stejný člověk, který stál za brutálním rozehnáním free technoparty CzechTek v roce 2005. Ani tentokrát však Kníže nebyl nijak potrestán a Policejní prezidium České republiky konstatovalo, že při svém postupu nijak nepochybil.
Libovolně a podnikavě!
Dalším dlouholetým kamenem úrazu v NP Šumava je jeho zonace a z ní vyplývající podmínky pro výstavbu na územích parku. Zvláště sdružení Svaz šumavských obcí dlouhodobě tlačí na maximální možné snížení počtu zón s nejvyšším stupněm ochrany přirozených procesů, čas od času dokonce na zrušení celého národního parku vůbec. Důvodem jsou přísná pravidla pro výstavbu nových sídel, která vyžadují respekt ke stylu krajinné architektury Šumavy a nepočítají s projektováním potenciálně lukrativních investičních záměrů, jakými mohou být například sjezdovky, zábavní zařízení či luxusní sídla pro movité zájemce o parcely. Svaz argumentuje především tím, že Šumava by zde měla být pro své obyvatele, a ti by měli mít právo s krajinou libovolně nakládat a realizovat své soukromé podnikání.
Proti tomu stojí zájem státu a společnosti o ochranu přírodního dědictví a o zachování neporušené přírody i příštím generacím. K tomu se přiklánějí rovněž výsledky většiny studií, které prokazují, že šetrný turismus může přinést regionu větší bohatství i větší počet pracovních příležitostí než spekulativní podnikatelské záměry několika málo vlastníků. To se odráží i v současné debatě o podobě parku, jež provází návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny, který je v současné době projednáván v parlamentu.
Evropská liga?
S návrhem na změnu stávající situace přišel těsně po svém jmenování současný ministr životního prostředí Richard Brabec, který tak dostál svému předchozímu slibu. Návrh nového zákona zpřesňuje pravidla péče o všechny čtyř i české národní parky a značně je přibližuje evropským i světovým standardům. Po dlouhých letech odborných i politických debat především def initivně potvrzuje, že hlavním účelem národních parků je ochrana př írodních ekosystémů a zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů. Mluví o „převažující části jejich území“, což by v případě schválení mohlo znamenat legislativní stvrzení toho, že první zóny parků s nejvyšší úrovní ochrany budou tvoř it více než padesát procent jejich plochy. Tento návrh však přímo nestanovuje termín, do kdy mají být zóny vytvořeny nebo přerozděleny. Znamenalo by to, že by se tyto otázky řešily buď nějakou podzákonnou normou nebo ministerskou směrnicí, nebo by prostě zonace nebyla nijak vymahatelná a mohla by se neustále odsouvat na neurčito.
Předkládaný zákon také přináší zpřesnění dříve dosti vágně formulovaných pravidel pro vstup do jednotlivých zón parku. Přesně definuje všechny typy zón (od první s nejvyšší úrovní ochrany až po čtvrtou zónu, což je v podstatě zástavba v obcích uvnitř hranic parku) a umožňuje návštěvníkům vstup do prvních zón i mimo značené cesty, pokud se nejedná o jednoznačně vymezené klidové území. Po vzoru německé legislativy stanovuje též nárazníkovou zónu na vnějších hranicích parku, aby se zamezilo pronikání takových jevů, které jsou v okolních hospodářských lesích považovány za škodlivé (například výše zmíněného přemnoženého kůrovce). Stát bude zároveň kompenzovat škody vzniklé na majetku vlastníků parcel uvnitř národního parku, aby vlastnictvím půdy jako takové nevznikala újma jejím majitelům.
Už si zuby brousil
Nejvíce emocí vzbuzují pasáže týkající se stavebního řízení v rámci parku. Začátkem minulého roku totiž přišel jihočeský senátor Tomáš Jirsa (ODS), známý jako pravá ruka jihočeského kmotra Pavla Dlouhého, s vlastním návrhem zákona, který nenápadně změnil zonaci tak, že značně rozšířil třetí, a tudíž zastavitelné zóny kolem obcí, kde leží lukrativní pozemky a kde je silný tlak na zástavbu. Jinde byly třetí zóny zmenšeny ve prospěch druhých zón, návrh tak na první pohled vypadal, že je z hlediska ochrany přírody progresivní. Když se ale ukázalo, že na konkrétních souřadnicích leží pozemky nechvalně proslulých stavebních developerů nebo byznysmenů s vazbami na vlivné politiky, kteří dlouhodobě znemožňují zpřísňování ochrany přírody, byl návrh z projednávání stažen. Mezi těmi, kdo si brousili zuby na krásné šumavské scenérie, byla například firma Jiřího Vlacha, bývalého místopředsedy ODS a bývalého prvního náměstka jihočeského hejtmana, nebo podnikatel František Talián, „Král Šumavy“ a poradce zmiňovaného senátora Jirsy, či uhlobaron a „patron Modravy“ Zdeněk Bakala.
Co nás tedy čeká dál? První čtení zákona proběhlo v Poslanecké sněmovně již na říjnové schůzi loňského roku a návrh šel následně do výborů, kde byly schváleny některé pozměňovací návrhy. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj však projednávání přerušil, dokud ministerstvo životního prostředí nevydá stanovisko k pozměňovacím návrhům členů výboru. Dne 4. května tohoto roku bylo projednávání návrhu zákona v druhém čtení přerušeno a bylo navrženo na pořad schůze, která se koná 24. května. Boj o Šumavu rozhodně není u konce.
Autor je zelený mužíček.
