Dotčení obyvatelé mají dva měsíce na vyklizení svých domovů, dobytek a farmy musí zmizet bezodkladně. Nápad na stavbu již druhého letiště v okolí Nantes, tentokrát na jeho severozápadní straně, se zrodil už v polovině šedesátých let. S plánem postavit vedle již existujícího letiště Nantes Atlantique, ležícího na jižní periferii města, letiště nové přišla společnost Vinci, která provozuje síť letišť ve Francii, Portugalsku nebo také v Kambodži. Cílem projektu je údajně kromě podpory ekonomického růstu v regionu a uspokojení potřeb stále většího počtu pasažérů také řešení environmentálních problémů letiště stávajícího, spojených s hlukovým znečištěním či energetickou zátěží.
Hned na první pohled zarazí, že se může vybetonování bezmála 900 hektarů zemědělsky využívané půdy schovávat za formulku ekologicky šetrného řešení. Háčků je hned několik. Jedná se o velmi vzácné území, jehož převážnou část tvoří mokřady chráněné mezinárodním i francouzským právem. Svou biologickou rozmanitostí jedinečná oblast poskytuje trvalé útočiště čtrnácti druhům ohrožených zvířat. Vykompenzovat takové ztráty, což by mělo být povinností realizátora projektu, se tak zdá být zkrátka nemožné. Další kaňkou na tomto velkolepém projektu je fakt, že četné studie i hlasy mnoha osobností leteckého průmyslu shledávají stavbu jako zbytečnou a shodují se na tom, že kapacita stávajícího Nantes Atlantique je dostačující. Francie je už nyní země s největším počtem letišť v Evropě. Tak trochu pokrytecká je i sveřepá snaha francouzské vlády investorovi stavbu co nejvíce usnadnit. Není to přitom tak dávno, kdy prezident François Hollande oslavoval na mezinárodní klimatické konferenci „historický úspěch“ v boji s emisemi a dnes svorně s premiérem Manuelem Vallsem tvrdí, že je projekt zcela nezbytný.
Události posledních dní nasvědčují tomu, že v následujících dvou měsících bude v povodí Loiry pořádně horko. Starousedlíci spolu se zemědělci a podporovateli ze všech koutů Evropy, kteří si v přilehlých lesích postavili nemalé množství chatrčí na zemi i v korunách stromů, se totiž nechystají území opustit dobrovolně. Všichni zúčastnění mají ještě v živé paměti události z roku 2012, kdy tu proběhl první násilný pokus o vyklizení a malebná krajina se změnila ve válečné pole, nebo o něco smutnější příběh z protestů proti výstavbě přehrady Sivens na řece Tescou v říjnu 2014, kdy byl zabit jedenadvacetiletý aktivista Rémi Fraisse. Podporu mají odpůrci výstavby už teď úctyhodnou. Začátkem ledna tu třeba na protest proti vyklizení zablokovalo 20 000 lidí a 400 traktorů městský okruh u Nantes. Po více než padesáti letech od zrození této myšlenky nastal pro obě strany čas lámání chleba. Jak praví jeden trefný titulek: Je na čase sebrat odvahu!
