NP č.468 > Pošli to dálZávažná hrozba?Eva Lédlová

Podle článku 23 Schengenského hraničního

kodexu mohou v případě tzv. závažné hrozby

členské státy EU obnovit až na třicet dní

kontrolu svých hranic. S blížící se klimatickou

konferencí, která se v Paříži odehraje první

dva prosincové týdny, začala toto právo

uplatňovat také Francie.

Význam konference

je zásadní. Úkolem více než čtyřiceti tisíc

účastníků z řad zástupců vlád, ekonomické

sféry, vědců a neziskového sektoru bude shodnout

se na novém klimatickém režimu, který

by omezil emise skleníkových plynů natolik,

aby globální teplota do budoucna nevrostla

o více než 2 °C.

Pokud by k tomu totiž došlo, můžeme se těšit

na čím dál bouřlivější projevy počasí nebo

tání Grónského ledovce a také permafrostu,

při kterém se do ovzduší uvolní obrovské

množství oxidu uhličitého. Optimistický

scénář tvrdí, že když se klimatickou dohodu

podaří uzavřít a následně dodržovat, dojde

zhruba za 2–3 generace ke snížení emisí na

nulu. Pravda je ovšem taková, že od roku

1992, kdy byla přijata Rámcová úmluva

o změně klimatu, se situace přes všechny

možné konference, summity, úmluvy a sliby

pouze zhoršuje.

Do konce listopadu mělo bez ohledu na nedávné

pařížské atentáty na francouzských hranicích

vyrůst šest set kontrolních stanovišť. Podle

slov francouzského ministra vnitra Bernarda

Cazaneuve zamezí vstupu určitým osobám,

které by mohly narušit hladký průběh celé

akce. Ministr zahraničních věcí a prezident

konference v jedné osobě Laurent Fabius

k tomu diplomaticky dodává, že je Francie

samozřejmě přes všechna nezbytná opatření

otevřena participaci široké veřejnosti. Není

to ale tak docela pravda a francouzská vláda

si podle všeho velice pečlivě vybírá, koho si do

Paříže v souvislosti s konferencí pustí. Kromě

zpřísněné kontroly hranic se totiž začaly množit

také problémy se získáním víz, a to především

pro občany afrických států.

Po sérii světových konferencí o životním prostředí

v posledních dekádách, které potřebné

změny zdaleka nepřinesly, jsou obavy z naštvaných

demonstrantů pochopitelné, protože je

stále více lidí, kteří jsou ochotní protestovat

proti bezvýslednosti a marnosti podobných

jednání. Zůstává však otázka, kdo že je v tomto

případě onou závažnou hrozbou?


autor / Eva Lédlová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů