Kdo by čekal školení pro partičku
squatterů, jak si udělat za komínem zásoby, než
přijede policie, byl by zklamán. Mnoho účastníků
patřilo spíše ke generaci rodičů a prarodičů
a pro našince snad trochu překvapivě otevřeně
mluvili o tom, jak vytvářet sítě, blokovat přístupové
cesty k vyklízeným domům nebo odolávat
násilí ze strany exekutorů. Jak zaznělo, někteří
přitom o volné ruce realitního trhu nepřemýšleli,
dokud jim nezačala šmátrat na zápraží
a vytrhávat jim klíč k jejich domovu z ruky.
Že se boj za důstojné bydlení týká tak trochu
nás všech koneckonců dokládá rostoucí počet
iniciativ, které protrhly své subkulturní a středostavovské
bubliny, aby se zabývaly účinnou
obranou proti systematickému vystěhovávání
z lukrativních oblastí, které se v Evropě (a to nejen
té západní) vlivem postupující gentrifikace
rozmáhá. Najdeme mezi nimi třeba španělskou
„Platformu pro lidi zasažené hypotečními úvěry“,
která dnes čítá desítky tisíc členů, polské
squatterské iniciativy, které se spojují s vystěhovanými
lidmi ze sousedství nebo britskou
„Radical Housing Network“. Zda se jednou
podaří i u nás podobně propojit subkulturní
aktivity s tématy zasahujícími širokou skupinu
lidí, jako třeba v kauze právě prodávaných RPG
bytů, je otázkou. Začíná být nicméně patrné,
že skončit v bytové nouzi neznamená provinit
se malou snahou a pílí, jak si to soudě podle
některých návrhů v poslední době vykládá ministryně
Marksová, nýbrž že významnou roli
může hrát i to být ve špatnou dobu na špatném
místě… Respektive na místě možná až příliš
dobrém, a tedy i dobře zpeněžitelném.