Necháme-li stranou fakt, že ono pověstné dlouholeté narůstání agresivity lidí odkázaných na pomoc státu by podle všeho už už mělo kulminovat ozbrojenými přestřelkami a prvními mrtvými, stále se můžeme ptát, co vězí za tím, že se úředníci za přepážkou setkávají asi opravdu častěji než dříve s verbálním či skutečným násilím.
Stopa, po které je při pečlivějším pročítání oné zprávičky na serveru iDNES možné sejít z hlavní stezky spojující chudého se zlovolným, totiž, že za nadávky a násilí může alkohol a neléčené psychické onemocnění, není příliš čerstvá. Koneckonců, když byla za ministrování neblaze proslulého Jaromíra Drábka situace se sociálními dávkami opravdu vyhrocená, stála za tím prozaicky tehdejší vládní politika škrtů a korupce, která lidi přicházející s žádostí o pomoc nutila vařit se ve vlastní šťávě v mnohahodinových frontách nad kolabujícím systémem výplaty dávek.
Stejně jako tehdy se i dnes volalo a volá po větší přísnosti a neprůstřelných kukaních. Že je to jen další komunikační bariéra, která obě strany odkáže na jejich stranu barikády, už nikdo příliš neřeší. Jestli by nakonec nebylo jednodušší než investovat do obrany naopak posílit útok a přijít s nějakou rozumnou sociální politikou pro dlouhodobě nezaměstnané a také personálně ulevit přetíženým mužům a ženám za přepážkou.
