Nejvíce ji prožívaly italské pravicové noviny, které od džihádistické propagandy převzaly motto „Isis je na jih od Říma“, a místní analytici fantazírovali o tom, jaké zrádné zbraně použije chalifát proti Itálii a Maltě. Náčelník švýcarské gardy v neobvykle početných rozhovorech slíbil, že černý prapor islamistů zavlaje nad svatopetrskou kupolí jen přes mrtvoly jeho lidí, a svou troškou přispěli i italští ministři zahraničí a obrany, již bez zaváháni oznámili odhodlání vyslat do Libye, která již pár těch italských expedic zažila, vojenský kontigent o pěti tisíců můžů.
Nakonec se potvrdilo, že džihádistický chalifát je spíše papírovým tygrem, jehož (propagandistická) síla spočívá v tom, že tak dobře naplňuje veškerá islamofobní klišé západních společností. Jeho jednotky byly během několika málo dnů ze Syrty vyhnány misurátskými milicemi, a dá se tak předpokládat, že chalífovy pick-upy se v římském traffico hned tak neobjeví. Ty samé italské noviny sice pár dní poté psaly, že do Říma dorazili barbaři, ovšem mínily tím stovky rowdies rotterdamského fotbalového klubu Feyenoord, kteří během jednoho rozdováděného únorového večera dokázali poničit pár významných římských památek včetně známé barokní kašny Barcaccia od Berniniho. Jako vždy od dob Vandalů a lancknechtů, zdrcující úder pro Věčné město nakonec přišel ze severu.
