Vyprávíme si o svých rodinách, jsme tři, dva muži a já. Rodiny jsou každá jiná, sociálně i kulturně. Odjinud pochází a koneckonců i dnes jsme jiní. Je advent, dny jsou krátké a chladné a my se většinou bavíme o rodinných příslušnících, kteří jsou už po smrti. Jako by byli s námi, vyprávíme si nejen o tom, v čem byli dobří, ale také v čem byli směšní, co jsme na nich nesnášeli, jak jsme je v dětství obelstívali a jakých se na nás dopouštěli nespravedlností. Můžeme se tak bavit, protože všichni víme, že trapné historky o starých dětských křivdách nejsou stížnost, ale prostě odvěké příběhy ze života, k jejichž vyprávění nás podněcuje oheň plápolající v kamnech a vzácná chvíle přátelského setkání.
KDYŽ NÁM RODIČE ULOŽILI PRÁCI
Martin, který má staršího a mladšího bratra, řekne: Naše maminka, když nám zadávala úkoly, říkala vždycky – mladší hoši (byl jenom jeden, ale stejně) vytřou podlahu. Starší hoši (je jenom jeden, ale stejně) dojdou pro brambory. Prostřední hoši nejsou kategorie, a tak ten prostřední, tedy já, má celý život pocit, že patří někam mezi a musí dělat obojí.
Já, která měla mladšího bratra, řeknu: Když rodiče zadali nějakou práci, začala jsem o ní debatovat, navrhovat lepší řešení a jiný termín. Matka to neměla ráda, považovala to za odkládací manévr, ale její urgence mi dobře sloužily k tomu, abych dala najevo, že mám i jiné, důležitější věci na práci, než jsou její banální úkoly jako umýt schody. Mladší bratr neodporoval, nic nenavrhoval a šel tu věc prostě udělat. Považovala jsem to za projev jeho slabého charakteru a opovrženíhodného oportunismu.
Daniel, který má starší sestru, řekl, že v rodině (které je bezmezně oddán) byl jeho hlas vždy a neměnně na posledním místě, že jeho pozice byla tak nízká, že ani nižší být nemohla, a harmonogram jeho života vedla starší sestra. Zachraňovalo ho jen to, že se dobře učil a ve škole měl díky tomu o něco lepší postavení. Hovor vedeme v domě, který po smrti svých rodičů Daniel připravuje k pronajmutí. Je třeba vykonat několik zásadních úprav a spoustu drobné práce. Už není moc času, protože termín se blíží.
Hovor glosuji slovy, že podle jisté terapeutické teorie se modely chování každého z nás vytvářejí v rodině: jinak se chová starší bratr, jinak dvojče, jinak jedináček, prostřední dítě, nejstarší sestra, sirotek, nejmladší bratr a tak dál. Tak, jak jsme se tu sešli, jsme starší sestra, prostřední bratr a mladší bratr: zapamatujte si to, milí čtenáři, je to důležité.
KDYŽ SI SAMI UKLÁDÁME PRÁCI
Jednou z prací, kterou je třeba vykonat, je vymalování takového přístěnku za ložnicí. Někteří z nás si myslí, že je to zbytečné, vždyť je to jenom přístěnek, ale Daniel je tady zadavatelem prací, zatímco šikovným malířem pokojů je Martin.
Ráno Daniel málo autoritativně, ale přece jen z pozice domácího určuje, co se má dělat. Mluví o tom, že by už bylo načase chopit se malířské štětky. Martin hlásí, že bude ráno štípat dříví, to Danovi vůbec nejde a je třeba před zimou sklidit dřevo z deště. Martina mnohem víc baví štípat dřevo než malovat malý přístěnek, v němž se sotva otočí, tím spíš, že je zima a při dřevě se člověk zahřeje. Na Danovi je ale vidět, že mu o ten přístěnek jde víc, vzhledem k nájemníkům, kteří mají ložnici užívat.
Cítím s oběma. A tak jdu s Martinem ven a říkám mu, aby to udělal tak, jak si přeje Daniel, ať má v tom svrchovanou autoritu, když je to jeho dům a my hosté. Nemusíme mu přece určovat pořadí prací. Ale vidím, jak Martin, který ví, že při malování se hrozně ušpiní a bude pak muset do vany, a to by bylo lepší večer, aby si pak mohl vzít rovnou čisté oblečení, má v pořadí úkonů pravdu, a bude-li po jeho, vše proběhne nejlepším možným způsobem. Není důvod, aby se podřizoval, ví, co dělá. A vidím sebe, jak jako nejstarší sestra chráním Daniela v pozici nejmladšího bratra a manipuluji tím prostředním, který, jak vidím, nejmladšímu nepřiznává autoritu. A vidím prostředního přemýšlet o tom, jak vyhovět mně a nezapřít svou pravdu. A jako starší sestra trochu chráním a trochu manipuluji oba mladší bratry, a ten prostřední už zase cítí, že je se svým rozumem mezi dvěma kameny a dvěma vlivy, mezi mým apelem shora a Danovým naléháním zdola, a nejmladší se po jistém přesvědčování a argumentaci nás obou starších podřídí a připustí, že přístěnek se bude bílit večer a teď se pustíme do štípání dřeva. Prostě se chováme přesně podle rodinných konstelací, a to se vlastně ani moc neznáme.
Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu Vltava.
