Vzhledem k povaze kraje nejčastěji vidím sportovně a kulturně orientované rodiny s dětmi, jimiž se hemží vlak i náměstí a parky. Rodiče se k dětem chovají vlídně, trpělivě a děti jsou různé – některé zlobí, jiné jsou zvídavé, sympaticky něčím zaujaté a hodné, některé jsou i trochu podivínské (jako například jeden malý entomolog). Velice mě baví pozorovat, jak děti už teď jeví výmluvné známky toho, jak budou vypadat v dospělosti.
Je to radostný obraz léta – rodiny ve vlaku, rodiny s dětmi, rodiče spolu, všichni pohromadě. Na první pohled je vidět, kolik práce a soustředění od rodičů taková dovolená s dětmi vyžaduje, jak jsou oba zaměstnaní, během roku sotva stíhají každodenní nápor a sami by si potřebovali odpočinout. Ale i ty děti sotva stíhají během roku každodenní nápor, kterému je vystavuje rozplánovaný čas jejich rodičů, a také si potřebují odpočinout. Odpočívají spolu – ale stojí to dost velkou námahu.
Kdyby platilo, že rodina je základ státu, a ten základ by byla rodina tohoto typu, pak by stát stál velmi pevně a společnost by byla v pořádku. Ale není. Jsou i jiné rodiny.
Rodina (podle sociologa Iva Možného) představuje instituci, jejímž základním účelem je vytváření soukromého prostoru jistoty uprostřed společnosti, v jejíž veřejné sféře vládne chaos. Rodina působí jako ochránce svých členů, nemění svůj tvar, zvyky, vnitřní uspořádání a změny ve svém okolí se snaží vyrovnávat. Cožpak sociologie, ale hlavně literatura a divadlo nám říkají, s jakým zdarem se tak děje a kolik problémů to může obnášet.
OCHRANA ČI SVOBODA
Na Jiráskově Hronově (to je to městečko, kde mám pole pro svá pozorování) na divadelní přehlídce se téma rodiny táhne celým programem. Viděli jsme nostalgickou baladu o zanikající tradiční rodině v Americe (otázka černošských otroků se v ní už neřešila, ale o Indiánech řeč byla). Jiná americká hra řeší otázku možného zneužívání černošského kluka v americké církevní škole. Tahle hra má překvapivý zvrat: v klíčové scéně se do školy dostaví chlapcova matka, která bez ohledu na to, co se mezi jejím synem a profesorem stalo, bojuje zejména o to, aby syn na škole zůstal, protože to představuje způsob jak uniknout prostředí, v němž jinak nemá šanci. Mezi ochranou dítěte a svobodou
jeho budoucnosti matka upřednostní svobodu. Viděli jsme i britskou situační komedii nazvanou rovnou Rodina je základ státu, kde se v nejméně vhodné kariérní chvíli jednoho prominentního lékaře objeví dospívající mládenec, který tvrdí, že je jeho synem z dávné pletky se sestřičkou (banální, že). Doktor přesvědčí kolegu a přítele, aby vzal otcovství na sebe, ale když mu jeho prestižní přednáška stejně vybouchne, chtěl by se k synovi přiznat a dopřát si alespoň tohoto štěstí. Kolega si ovšem mezitím kluka oblíbil a na svém otcovství, jakkoli nepravém, prostě trvá. Dobré, ne?
BEZPEČNÁ MAFIE
Viděli jsme také několik divadelních inscenací, které hráli dospívající studentské soubory a kde se otázky rodiny kladly vždycky, a jaké! Tak například v romské pohádce se rodiče rozhodnou sníst z hladu jedno ze svých dvou dětí, jinak by zemřeli všichni (ještě že tu nebohou dcerku zachrání krásný princ!). V jiné hře žijí rodiče dospívající dívky daleko od sebe, dokonce v různých zemích, a rodiče jiného hrdiny té hry jsou v situaci, kdy otec má na starosti vše, protože matka je těžce nemocná. Ve starém haličském příběhu Šaloma Alejchema Tovje vdává dcery se židovskému mlékaři rozpadne rodinný řád před očima diváků – dcery se mu provdají za góje, za anarchistu, za Rusa – z dnešního pohledu je to pořád v řádu tradiční rodiny, ale židovský venkovan na počátku 20. století z toho má jenom žal, zmatek a trápení.
Viděli jsme i kus, kde se hrálo o rodině v té nejtradičnější podobě. Byla to hra o tom, že co řekne patriarcha rodu, to platí, a všichni, ve všech generacích to v nejkratší možné lhůtě a s nejvyšším možným úsilím vykonají. Plodnost žen a počet dětí narozených v rodině se počítá, kontroluje a hodnotí. Bylo to o tom, že stabilita vnitřní rodinné jednotky chrání své členy před zmatkem a nebezpečími společnosti, kteréžto zmatky ovšem sama vytváří. Pokud je v rodině někdo napaden, může očekávat podporu ostatních členů rodiny, a naopak, pokud některý člen rodiny pravidla poruší, ostatní ho smějí ztrestat. Celá rodina je hluboce a okázale zbožná. A také velkoryse podporuje charitu, církev a vzorně pečuje o hroby, křtiny, svatby a všechny svátky. Ta rodina je velmi uzavřená, hned tak někoho mezi sebe nepustí, ale také hned tak někoho nepustí ven. Bylo to představení o mafii.
Literatura a divadlo nás oslovují tehdy, když ukazují pravdu všech svých postav. Rodinu jako hlubinu bezpečí i jako peklo na zemi. Tradiční rodina, ten soukromý prostor jistoty, může být státu stejně dobře spásou jako zkázou.
