Dvě nové desky rockových experimentátorů Xiu Xiu staví posluchače před zážitek z chaosu. Autor: Karel Veselý Američtí Xiu Xiu patří už více než dekádu mezi špičku nezávislé scény. K syrovosti otevřených zpovědí frontmana Jamieho Stewarta přidávají i těžko čitelné stylové přemety – chvíli skládají glitchpopové hymny, aby na dalších deskách objevovali temná zákoutí experimentální elektroniky. Za poslední půlrok stihl hyperaktivní Stewart připravit hned dvě desky, které patří k tomu nejradikálnějšímu, co zatím jeho Xiu Xiu natočili. Prosincová Nina je poskládaná ze svérázných předělávek skladeb zpěvačky Niny Simone ve zvláštních, avantjazzových aranžích, únorová řadová nahrávka Angel Guts: Red Classroom pro změnu drtí posluchače agresivním postpunkovým minimalismem.
Stewarta a soulovou legendu Ninu Simone spojuje láska k emoční expresivitě, proto pocta zpěvačce na albu Nina slibovala přemostit odkaz šedesátek s naší érou. Místo soulu či blues je ale výsledek překvapivě postavený spíše na avantgardním jazzu. Mezi členy rotující sestavy Xiu Xiu bylo během nahrávání i několik muzikantů se zkušenostmi z freejazzové scény a pod Stewartovým vedením proměnili letité šlágry do prapodivných mutací, které by možná měli doboví posluchači problém rozpoznat. Z Four Women udělali improvizaci utrženou z řetězu, Don‘t Explain oproti tomu zní jako by ji v baru někdy nad ránem nahrávala opilá jazzová kapela a Wild is The Wind má v sobě hodně z waitsovské poetiky života na okraji.
Jedenáctka coververzí alba Nina záměrně hledá v časem osvědčené klasice momenty disonance a vytahuje je na světlo. Ostatně Nina Simone sama byla velmi excentrická osobnost (v osmdesátých letech jí byla diagnostikovaná maniodepresivní psychóza). Stewart její emoční výbuchy ale ještě zesiluje, uprostřed saxofonových sól v písních křičí, skučí a všemožně se zalyká. Chvílemi to působí lacině či teatrálně; na rozdíl od Simone nemá frontman Xiu Xiu hlas jejího kalibru a jeho projev je proto snad až příliš jednostranný.
HUDBA JAKO PORNO
Letošní album Xiu Xiu Angel Guts: Red Classroom si vypůjčilo název z japonského erotického psychodramatu z konce sedmdesátých let, a tak není překvapení, že výsledek se vyžívá v obrazech zvrácených sexuálních vztahů. Je to dost možná nejtemnější album kapely, která rozhodně nemá ve své diskografii nouzi o pochmurné písničky. Stewart se kvůli natáčení alba přestěhoval z Kalifornie do nejchudší oblasti Los Angeles, a tak do jeho hudby prosakuje i beznaděj společenského dna. Dusivou atmosféru městské dystopie zvládá nejlépe industriální koláž El Naco, deska ale naštěstí obsahuje i čitelnější skladby – Stupid In The Dark je minimalistický electro-punk v duchu Suicide a Black Dick zuřivý art-punk se sprostými, vykřikovanými slogany (zcela v souladu s estetikou desky měl klip ke skladbě premiéru na portálu s pornem).
Po dvanácti letech nahrávací kariéry si Jamie Stewart dovoluje dělat čím dál extrémnější kousky. Jeho projev nyní hodně připomíná jiného excentrika – Scotta Walkera, který ale své ataky na sluchovody skládá s větší delikátností i citem. Na dvojici alb, které uzavírají první desítku jejich diskografie, dávají Xiu Xiu svým posluchačům řádně zabrat. Kdo vydrží a neuteče, nebude ale litovat. Divnější hudbu aby jeden pohledal.
Xiu Xiu – Nina (Graveface, 2013) Xiu Xiu – Angel Guts: Red Classroom (Polyvinyl / Bella Union, 2014)
