Stačila jedna divadelní sezóna, aby si pražské Studio Hrdinů vydobylo pověst jedné z nejkvalitnějších a nejúspěšnějších domácích činoherních scén. O tom, že ani sezóna následující patrně nenechá publikum i divadelní kritiku lhostejnými, svědčí hned její úvodní představení – Mileniny recepty, které dle původního textu Simony Petrů připravila režisérka Kamila Polívková. Za pozornost přitom stojí i poněkud nestandardní formát, který byl zvolen na úrovni produkce: inscenace je vedle jména holešovického studia signována i značkou brněnského Kabinetu múz a o hlavní role se v ní dělí dvě emblematické herečky pražské a brněnské divadelní scény posledních let: Ivana Uhlířová a Naďa Kovářová.
Slušivé a nepadnoucí
Mileniny recepty, jež si svůj název vypůjčily ze stejnojmenné kuchařky z pera Mileny Jesenské, vycházejí ze životních osudů a literární tvorby Jesenské a její dcery Honzy Krejcarové Černé. Na půdorysu úryvků jejich textů a více či méně známých událostí ze životů obou žen staví Petrů fiktivní dialog mezi matkou a dospělou dcerou.
První scéna nás přivádí do jejich společné kuchyně, kde pomocí vypnutého vařiče a pár základních rekvizit Jesenská (Uhlířová) publiku demonstruje, jak se připravuje vpravdě lahodná káva. Staromódně uhlazený text receptu tu kontrastuje s neobratným přednesem a chaotickými gesty hrdinky. Stejně tak kontrastní je vzezření obou postav. Zatímco Milena je oděna do slušivých šatů v dobovém střihu s vlídným úsměvem Uhlířové, do nepadnoucího pánského obleku oblečená Honza (Kovářová) zaráží demonstrativně nezúčastněným výrazem v obličeji. Nejdřív autisticky otáčí kafemlýnkem, aby následně vylila kávu do dřezu a otevřela si pivo. Konfrontace, která se odehraje v následujících desítkách minut, bude s tímto průvodním dojmem pracovat rozmanitě – postaví hrdinky do situace mezigeneračního konfliktu, ale také se úvodní charakteristiky vynasnaží stírat i opět problematizovat.
Dialog, který nebyl
Základním východiskem inscenace je snaha nastolit z reálných podmínek vyabstrahovanou situaci. Proto kromě samotné fiktivnosti rozhovoru hrdinek (Jesenská zahynula v Ravensbrücku, když bylo její dceři pouhých jedenáct let, a tedy se nikdy nesetkala s osobností dospělé či dospívající Honzy) představení ruší veškerou chronologii i kauzální souvislosti jejich životů. Umělá je i samotná forma rozmluvy, která je ve skutečnosti sérií střídajících se monologů, jejichž druhou vrstvu tvoří simultánně odehrávané němé etudy.
Největší hodnotou představení jsou herecké výkony Uhlířové a Kovářové, jimiž zde obě herečky dokazují všestrannost svého kumštu (koncepce představení – díky množství zapojených emocionálních poloh a výrazových prostředků – umožňuje excelovat především první z nich). Nejpodstatnější slabinu bychom naopak mohli spatřovat v přílišné délce a upovídanosti hry, které značně otupují ráznost konečného vyznění. Mírně odrazujícím dojmem působí také prvoplánovost a doslovnost některých obrazů a gagů (Milenina drogová závislost ilustrovaná snad nejstereotypnějším výjevem šňupání kokainu či Uhlířovou ztvárňovaný přízrak chlípného Egona Bondyho).
Mileniny recepty nejsou představením, které by bezpodmínečně nadchlo. Ovšem i přes jistou rozporuplnost dojmů z inscenace zaujmou svou formální promyšleností a obsahovou hloubkou.
Simona Petrů a Kamila Polívková: Mileniny recepty, premiéra 9. září 2013
Studio Hrdinů/ Kabinet múz
***
Miloš Ubu aneb Málem králem
Nemilosrdný politický kabaret, který volně navazuje na divácky úspěšný kabaret Blonďatá bestie I a II. Tentokrát se však režisér Tomáš Svoboda a novinář Ondřej Formánek inspirovali slavnou hrou Ubu králem a se zdravou drzostí ji adaptovali na naše současné politické a společenské poměry. V malém gumovém člunku doplujeme až doprostřed kalného rybníka české porevoluční historie a mezi skvrnami od ropy z Lukoilu potkáme pár velkých ryb – v inscenaci se vedle Otce Ubu mezi dalšími objeví Václav Havel, Václav Klaus, Jiří Rusnok, Petr Nečas a Jana Nagyová a samozřejmě Miroslav Šlouf. Možná přijde i Franta Mrázek a celé hnutí ANO!
La Fabrika, Komunardů 30, Praha 7
8. a 23. 2. od 19.30
