V rodinné psychoterapii se zadává úkol: nakreslete kalich a meč. Kalich jako vzácnou nádobu, jež má být naplněna posvátným obsahem, meč jako drahocennou zbraň, jež proniká a vítězí. Mečem a kalichem je vyjádřen mužský a ženský princip.
Hořce prázdný kalich
Kalich, ženský princip, má symbolizovat útěchu, osvěžení a obnovení sil rodu. Na první pohled to vypadá, jako by ženský princip v naší společnosti kraloval. Osvěžovat a utěšovat se umíme vskutku dobře, na to máme celá velká průmyslová odvětví, která nás sytí a napájejí, nejen pokrmem a nápoji, ale i ilustrovanými příběhy a tvářemi jiných lidí, které se tak stávají známé a z titulu své popularity nám dál plní naše potřeby radami a historkami o sexu a vlastním úspěchu. Kalich, ten symbol naplnění, uspokojení, osvěžení a útěchy nám přetéká bezcennými informacemi, zvuky, předměty a rychlokvašenými splašky. Ženský princip se přeměnil v celý spotřební systém s navazujícím obchodem – se skutečnou útěchou, naplněním a osvěžením to nemá téměř nic společného, a s obnovením rodu už vůbec nic. My to však už jinak neumíme, dovedeme jenom nastavit ohraničenou prázdnotu a potom bez žízně, ale přesto lačně vypít obsah.
Když už jsme u té žízně – dopracovali jsme to tak daleko, že jsme uvěřili i tomu, že voda je něco zvláštního, co získává na ceně teprve tím, že je zabaleno v umělé hmotě s barevným závěrem, co si musíme koupit (a v ceně zaplatit i onen plastový obal a zbytečnou dopravu, prostor v krámě a tíhu, kterou neseme v tašce). Povšimněme si, že „skuteční chlapi“ pijí pivo, protože symbolizuje přátelství, zatímco vodu pijí ženy, aby byly čisté, krásné a zdravé.
Zbloudilý meč
Meč, mužský princip, je zbraň. Mečem muž brání, co je mu svěřeno, a také dobývá, po čem touží. V dnešní době, kdy potřebujeme prostor, abychom měli odkud plnit kalich naší spotřeby, je mečem dopravní prostředek, jímž tím prostorem pronikáme. Letadlo jako meč dokonce i vypadá, a podobné rysy má i vlak a loď, dokonce i ta kosmická. Pobočným mečem naší současnosti, takovou příruční zbraní, je ovšem automobil. Autem si ohraničíme a ochráníme vlastní rodinu, autem se dobýváme do útrob monster, která nás pak svým tělem sytí a odívají – nenechme se mýlit tím, že monstra jsou z různých stavebních hmot a jejich dobytí není spojeno s žádným větším nebezpečím, než jsou potíže při parkování. Naše meče jsou čím dál dražší a nebezpečí postupujeme při jejich získávání – tam se vedou i skutečné války. „Dost v zemi železa na ostré meče. I v krvi železo, dál, jen dál,“ píše básník v 19. století, aniž by tušil, kam to dospěje. Také cesta za kořistí je plná mrtvých – stačí jen spočítat infarkty a jiné civilizační nemoci a přidat k tomu tisíce smrtí na silnicích. Místo aby bojoval, muž vydělává a stále jen platí.
Neunikneš
Při tom všem dnešním zmatení, do něhož patří i zmatení pohlaví, muži jsou rovněž posedlí nákupy, i ženy milují auta. Jsou ženy, které jdou životem s taseným mečem, a muži, kteří před sebou drží nastavený kalich, umíme si role všelijak prohazovat, využívat příležitostí, okolností, nabídek a všelijak se navzájem mást a uvádět v údiv. Z ženství a mužství se už dávno stal jen další obchodní artikl, spotřební věc.
Byla jsem v nemocnici navštívit přítelkyni po operaci, při níž jí vyjmuli rakovinou ohroženou dělohu a všechny vnitřní pohlavní orgány. Operace proběhla hladce, jako když pískem vydrhneš kalich a do sucha ho vytřeš. Má přítelkyně je moderní žena, bere to věcně, jen v noci se trápí nespavostí a depresí z prudké hormonální změny, která nedovolila organismu pozvolna vychladnout. A v témže pavilonu, jen v jeho jiné části, nás společný přítel leží po operaci prostaty. Je to inteligentní a moderní muž, nesnižuje se k vulgárním vtipům, na tomto oddělení běžným, ale bere to věcně. Svůj meč už nenabrousí, lépe ho odložit. Svému pohlaví neunikneme.
Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu Vltava.
