Osmapadesátiletý Olivier Assayas se díky filmům jako Letní čas nebo Carlos stal jedním z nejbedlivěji sledovaných francouzských filmařů dneška. Nebudeme-li počítat jím režírovaný segment z povídkového cyklu Paříži, miluji Tě, je autobiografické drama Cosi je ve vzduchu paradoxně prvním Assayasovým filmem v české distribuci. Obávám se ovšem, že diváci neobeznámení s jeho předchozí tvorbou by po zhlédnutí jeho nejnovějšího počinu mohli ztratit chuť vidět jeho ostatní snímky.
O politice apoliticky
Po dramatu Chladná voda, které u nás před lety vysílala televize, jde již o druhý Assayasův autobiografický pohled na bouřlivá léta po roce 1968 ve Francii. Děj se otočí okolo mladých hrdinů, kteří nepřestali věřit v marxistické a trockistické ideje. Nahlas odmítají konzum, posedlost komoditami, buržoazní politiku pravicových stran. Hlubší motivace toho, proč se opakovaně nechávají bít policií, však nejsou objasněny. Nedozvíme se ani, čeho konkrétně chtějí dosáhnout, co obsahují letáky, které rozdávají před školou, čím by se měl vyznačovat nový, pravdivější komunismus, o nějž usilují.
Politika je ve výsledku druhořadá. Assayas natočil především lyricko-nostalgické ohlédnutí za dobou, kdy se před mladým člověkem otevíral nespočet možných cest, po kterých se v životě vydat. Proto se neobtěžuje s tím, aby chování hrdinů poznamenaných májem 68 zasadil do širšího kontextu a případně jej zobrazil z pohledu druhé strany. Hledisko vyprávění je přísně omezeno perspektivou naivních pseudorevolucionářů, kteří vedou sáhodlouhé kavárenské dialogy, píší a recitují básně, nezávazně souloží, poslouchají sedmdesátkový folk a rock (oba hudební styly jsou bohatě zastoupené v soundtracku). Na své hrdiny režisér pohlíží spíš s něhou a respektem, nikoli kriticky.
Vzpomínky sebestředného tvůrce
Irelevantnost politického kontextu film mění v banální příběh o mladické rebelii, lásce a životním směřování. Fascinován emocionální rovinou vyprávění, Assayas jen vrší fakta bez pevnější narativní provázanosti. Výsledná epizodičnost mu slouží především k tomu, aby mohl na ploše dvou hodin demonstrovat co nejvíce dobových jevů. Namísto komplexního portrétu určité generace této dekády předkládá pouze ledabyle setříděné vzpomínky.
Cosi je ve vzduchu tak selhává přesně tam, kde předchozí Assayasovy filmy excelovaly, tj. ve schopnosti zprostředkovat ambivalenci jedné doby nebo generace a zohlednit při tom společenskou realitu, s níž jsou hrdinové konfrontováni. Assayasův nepřiměřeně klidný film o hektické periodě je podobný jako jeho postavy – zahleděný do sebe, více fascinovaný pomíjivými vztahovými problémy než těmi dalekosáhlejšími. Ani jako dílčí portrét několika mladých lidí na rozcestí však film neuspokojuje. Na vině je v tomto případě psychologická plytkost a matná odůvodněnost činěných rozhodnutí.
Jakkoli ambiciózně se Cosi je ve vzduchu navenek tváří, ve skutečnosti je jenom nenápaditě vyprávěnou kronikou jednoho života. Jestli měl Assayas potřebu sdělit světu, co ho přivedlo ke kariéře filmového režiséra, mohl tak alespoň učinit filmem, v němž by se o změnách postojů jenom nevykládalo, ale který by sám byl výzvou ke změně. Cosi je ve vzduchu nevyzývá, nepřesvědčuje, pouze hladce a přímočaře plyne. Díky hudbě a módě 70. let se na něj dobře dívá a je radost jej poslouchat, ale pár dnů po projekci nejspíš již nebudete vědět, co jste vlastně viděli a slyšeli.
Novinky v kinech:
16. 10. vychází na DVD/BD zatím poslední snímek svátečního režiséra Terrence Malicka K zázraku. Obsahově mělký milostný trojúhelník s Rachel McAdams, Benem Affleckem a Olgou Kurylenko dostal stejně jako předchozí Malickovy filmy podobu audiovizuální básně s množstvím lyrických záběrů přírody, které mohou znamenat všechno možné, nebo také vůbec nic.
Od 2. 10. je na blu-ray discích k dostání kolekce všech tří celovečerních filmů americké ikony Jamese Deana, Na východ od ráje, Rebel bez příčiny a Obr. Štědrá bonusová výbava byla převzata z předchozích DVD, Deanovi fanoušci si ale jistě rádi připlatí za vyšší kvalitu obrazu a zvuku. Slavný vyznavač Stanislavského herecké metody zřejmě nikdy nezněl a nevypadal lépe.
