Toto léto bylo nejrušnějším, jaké místní pamatují, a to nejen v kavárnách, které se tu najednou vylouply jak pihy po víkendu u Príglu. Na jejich oblíbených místech jsem se sešel s těmi, kterým Brno není ukradené. Jak se jim daří, co o něm soudí a co je spojuje?
Martin Bernátek, kavárna Tři ocásci
Před dvěma lety musely příspěvkové organizace
města Brna náhle snížit své rozpočty o pětinu
a ředitel Národního divadla Brno plánoval rozpustit operu. Město navíc pokoutně chystalo
nový koncept rozvoje kultury. Teatrolog Martin
se svými přáteli uznal, že je čas nastartovat
iniciativu Brno kulturní.
Martin vysvětluje, že celková výše prostředků
na brněnskou kulturu není malá. Nešťastný je
systém přerozdělování. Politické vedení města
hlásá, že kulturu zajišťuje především jeho deset
příspěvkových organizací. Jenže ty spolykají
přes 90% veškerých peněz a ostatních několik
set nezávislých umělců se bez většího posuzování kvality jejich projektů podělí o granty
– zbylých několik procent (cca 11 mil. Kč). Na
každého tak připadne pár tisíc. A aby toho nebylo málo, z grantů, o které musí žádat každý
rok znovu, není dovoleno vyplácet honoráře.
Brno kulturní chce spolupracovat s politiky.
S radnicí vyjednali vznik koordinační skupiny,
složené ze zástupců příspěvkových organizací,
nezávislé kultury, magistrátu i politiků, která
letos navrhla rozumnější dotační systém. Hlasování zastupitelů se už ale podruhé odložilo.
Zdejší festival s oblíbenými mohutnými ohňo-
stroji brno, město uprostřed evropy by se tak
podle Martina měl přejmenovat na brno, město
uprostřed brna.
Echt brňák:
Jeden pól je Roman Onderka, který stále opakuje: su brňák, ale nikdo neví, co to je.Druhý pól je Matěj Hollan.
Brněnská mimořádnost:
Noční rozjezdy – autobusová obdoba nočních linek. Zdejší radnice, která nechává své třísouborové Národní divadlo Brno už rok bez ředitele. A také Malé divadlo kjogenu uvádějící tradiční japonské frašky česky.
Co smýšlí průměrný brňák o brnu?
Že žije v městě s potenciálem. Už ale nepřemýšlí, jak jej využít.
Alica Heráková a Eva Gerych, café Atlas
Psycholog Pavel Strašák – bydlící na Cejlu, alias
Bronxu, oblasti soustředící romské obyvatele
– přemýšlel, jak rozpustit brněnské předsudky
o nebezpečném ghettu. Inicioval Ghettofest,
jednodenní hudební festival, nenucené setkání
všech Brňanů, konající se přímo na Cejlu. Letošní druhý ročník se rozšířil o divadlo, tanec
a další. Jeho organizátorky Alica (na Cejlu také
bydlí) a Eva jsou spokojené. Přestože podpora
od města (i ta nefinanční) by mohla být o řád
větší, reakce návštěvníků a především rom-
ských dětí, byly nad očekávání a posun v myš-
lení návštěvníků byl až viditelný. Alica s Evou
by proto příště chtěly zapojovat místní Romy
i zbylé Brňany co nejvíce.
Sám Cejl (lukrativní oblast v centru) se ovšem
mění. Město privatizuje i renovuje zdejší domy
a nejchudší Romové odcházejí pryč. Ale i magistrát se částečně snaží zachovat charakter
výjimečného místa: jím rekonstruované domy
zahrnují jak luxusní, tak sociální byty. Kartami jistě zamíchá i plánované Kreativní centrum,
které má pojmout inkubátor kreativců, umělecké prostory, školku či neziskovky.po
Jak se pozná brňák?
Neví, jak se jinak řekne šalinkarta.
Brněnská mimořádnost:
Hra Cvrček v Galeryji (sic!) a návazné zastávky Vlhká, Masná, Úzká.
Brněnské moudro:
neboj! od streetartisty Tima.
Bára Antonová, Standa Biler, Honza Pospíšil, Honza Boček, kavárna Spolek
Tuto partu asi znáte, ale možná působí přeci
jen daleko: v roce 2010 se radnice rozhodla
posílit brněnskou identitu tupým sloganem za
tři čtvrtě milionu: „Žít Brno”. V registraci internetové domény ji ale předběhl Michal Kašpárek,
který po roce radniční nečinnosti sezval místní,
jejichž aktivity oživit Brno porůznu uvázly ve
sporech s jalovým vedením měst,, a tito začali
zitbrno.cz plnit trefnou protiradniční satirou.
Jejich nevybíravé zásahy do černého vzbudily
nebývalý ohlas. Brno se stalo bezKoncepčním
Krnem, lidé souhlasně přelepovali značky u silnic a nabyli dojmu, že i oni mohou něco změnit.
nikým nevolení Žít brno našli geniální recept,
jak přitáhnout davovou pozornost k místním
kauzám (viz youtube: „Žít Brno od pasu dolů”).
Od stolu mávají sympaťáci kolem třicítky –
Standa, dva Honzové a o generaci starší paní
Bára – část z družiny, která v seriózní oslovování politiků nevěří. „No comment“? – není
problém, Žít Brno si rozhovor vymyslí. Jsou
ironičtí, ale pravdiví. Své zdroje nemusí zveřejňovat. I proto je snáze oslovují lidé, kteří
v krocích města objeví „špínu“, ale neví, jak
s tím naložit.
Jejich dopad je nepochybný, přesto neměřitelný. Tolikrát zesměšněná radnice ale po jejich
políčcích polevuje nebo aspoň mlčí. Pražští
politici rozhodují s mafií, ti naši jsou jenom
hloupí, říkají Žít Brno. Milovník ohňostrojů,
primátor Onderka se tváří, že je nezná, ale ve
skutečnosti se v největším maloměstě znají
všichni a je to výhoda: když tu někomu hodíte
klacek pod nohy, hned se vám vrátí.
Žít Brno nejsou jen Jánošíci od klávesnice. Pořádali setkání aktivistů „Bořit a ničit“, během
happeningu vytyčovali „nové“ Jižní centrum
(nevyužitý neuralgický bod města mezi teskem,
autobazarem a cirkusovým stanem), skrze „Šalina leaks” vyzývali magistrátní zaměstnance
k vynášení nepravostí, jako odpověď na Kartu
Brňana vydávají (funkční) Kartu Krňana...
Každý druhý Brňan vám podle nich doporučí vilu Tugendhat, kde nikdy nebyl, zmíní se
o funkcionalismu, který nerozpozná a bude
zrazovat před návštěvou Bronxu, kudy nikdy neprošel (statistiky zde vykazují menší zločinnost než v jiných částech města). Brněnští
bohémové už prý vymřeli, jen vzdáleně je
připomínají zvětrávající štamgasti v kavárně
Švanda. Pověstnou brněnskou auru nepocho-
pitelnosti šíří sami Brňané a ta se jim vrací
jako bumerang. Ovšem zde pozor! – nic se prý
nevyrovná nedaleké obci Adamov, černému
svědomí brna, kam Žít Brno organizují výlety. Tento urbanistický a historický omyl tvoří
dva prudké, paneláky lemované svahy svírající
oplocený areál Zbrojovky, jenž ukrývá zámek.
Adamované nenávidí Havla, hážou šipky a fandí
béčku hokejové Komety, která hraje na řece,
co nezamrzá.
Co se říká o brně a je to pravda?
Kromě toho, že mluvíme hantecem, tak všechno.
Echt brňák:
Roman Onderka. Milej, trochu trouba. Chtěl by
být lepší, ale už narazil na svůj strop a naráží
na něj opakovaně.
Mirek Donutil, který tu posbíral pár historek,
jak někdo spadl na Provázku, a odjel to vykládat
do Prahy. Pro Brno typické.
Brněnská mimořádnost:
Kdo přijede na hodinu, odjede za tři dny. Říkáme tomu „Černá díra“. Populární jsou ohňostroje v mlze.
Rostislav Koryčánek, kavárna Podobrazy
Zakladatel časopisu era 21 a bývalý šéf zdejšího Domu umění přijíždí na kole a srdečně nabízí tykání. Je autorem brněnského architektonického manuálu (bam), který by měl místním pomoci lépe se identifikovat s vlastním městem a turistům ukázat i jiné stavby než vilu na kopci. Rosťa je sám provází městem a dle jejich reakcí se záměr daří. Plánů měl více, ale město jeho přínos nevidělo. V kulturní obci respektovaný kunsthistorik začal být dokonce nepohodlným a v dalším výběrovém řízení na
post ředitele Domu umění skončil druhý. To mu
ale nebrání, aby plánoval pokračování manuálu
a pracoval na dalších projektech.
Podle Rosti má Brno potenciál být skvělým městem – stačí „jen“ změnit myšlení. Věří, že se to
už daří se současnou mladou generací, která
vycestovala do světa a zpět přiváží inspiraci.
A pokud bude občanská společnost stále odvážnější (chválí místní subverzní hybatele), svůj
stín překročí snad i ti, bez kterých to nejde:
úředníci a politici.
Brno už není baštou průmyslu, ale město univerzit, výzkumu i kultury a mělo by se tomu přizpůsobit, říká Rosťa. Místo toho tu třeba cyklisté nesmí přes den do centra, aby neohrozili chodce, a Rosťa přidává výmluvnou historku, jak brněnský zastupitel za KSČM najížděl autem do členů brněnské cykloguerilly, kteří záměrně blokovali jeho parkovací místo před radnicí. Kolařů je ale už tolik, že se nedají ignorovat, což dokázala i čtvrteční tisícihlavá cyklojízda Nakoleon. Primátor Onderka jim raději poslal pozdrav.
Echt brňák:
Petr Minařík a Karel Škrabal, který žije v Praze.
Brněnské moudro:
„byla to dost velká piča i na brno.“ (z básně K. Škrabala).
Brněnská mimořádnost:
Tramvaje proplouvající mezi lidmi na Masary- kově ulici a vazba místních na Prígl.
Předobrazem Kafkova Zámku klidně mohl být Špilberk. Přejme proto Brňanům, aby vydrželi tepat do hluchoněmé radnice tak dlouho, až z Krna opět vytepou Brno cyklistů, umělců, vědců, kreativců zdravících se s Romy a vlaků, které budou vědět, kde zastavit, město, ve kterém se bude dobře žít. Zdarec děcka!
Názory dalších brňanů najdete na webu.
