Na první pohled rodinný domek jako mnoho jiných. Koupelna, kuchyně, ložnice. V pokoji náctiletých dětí barevné plakáty. Rozhovory u oběda jsou stereotypní jako jazyk zpráv z černé kroniky, které si s oblibou čte otec. Nic zde nepřitahuje přílišnou pozornost.
Kurt má obsesi neustálého představování si okamžiku svého narození. Porod se mu přitom jeví jako vrcholné násilí a matčino tělo jakožto něco odporného a nepřátelského. Jeho sestra Olga je posedlá vědomím své sexuální atraktivity. Přitom se zdá, že – navzdory jejímu vyzývavému chování a vulgarismům – více než po sexu touží po něze a blízkosti. Jednoho dne okolí zaplaví vlna podivných požárů.
Regenerace divadla
Německý dramatik Marius von Mayenburg patří k čelným postavám takzvané in-yer-face dramatiky – divadelního hnutí, jež svým důrazem na drsnost formy a obsahu, odkrýváním dosud tabuizovaných témat a posouváním hranic scénicky zobrazitelné brutality zapříčinilo v 90. letech skutečnou revoluci na evropských jevištích. Mayenburg také bývá právem označován za jednoho z nejvýraznějších propagátorů tohoto směru v kontinentální Evropě – a to především díky jeho působení v autorském divadle Baracke v Berlíně, kde byl několik let dramaturgem. Svůj program divadelního tvůrce kdysi shrnul takto: „Divadlo, jež se dusí v umění režie, je možné zregenerovat společensky významnými hrami... Spojením divadla se světem je autor. Autorovy texty jsou hořící dírou v papíře, skrze kterou se člověk dívá, dokud tam ještě něco je.“
Hra Tvář v ohni, jejíž nejnovější českou inscenaci připravila nezávislá studentská umělecká skupina Oldstars, vznikla v roce 1997 a je jedním z nejtypičtějších textů pro ono období autorovy tvorby. V rámci, tvořeném paradoxním spojením ponuré atmosféry a zdánlivě obyčejných kulis, rozehrává Mayenburg drama, které v sobě mísí prvky společenské sondy a klasicizující tragédie.
Nebourat hranice
„Návratem k Tváři v ohni (...) nechceme posunout dnes již neexistující hranice brutality a násilí předváděného na divadelní scéně, ale naopak se ptát po příčinách destrukce a odhalovat záblesky toho světlejšího, co text skrývá,“ prohlašují Oldstars v programu k inscenaci. Vzhledem k tomu, že Mayenburg není v českém prostředí zcela neznámým autorem a vzhledem k nevyhnutelné ztrátě kontroverzního náboje, která (stejně jako předtím mnohé další směry) postihla i in-yer-face dramatiku, zdá se být tento přístup dobrou cestou.
Představení Tomáše Staňka se nejvíc soustředí na samotný text hry a nesnaží se ho zkrášlovat formálními experimenty či přebujelou vizualitou. Ba naopak, celek inscenace jakoby provokoval svou nevzhledností – primitivním řešením scény, mimeticky založenými dekoracemi a důsledným opomíjením drsných obrazů. To jen přidává na působnosti hereckých výkonů (především Anny Peřinové a Matyáše Řezníčka jako Olgy a Kurta), díky jejichž vysoké úrovni se dá snést i přílišná upovídanost předlohy – patrná zejména v druhé polovině představení.
Přestože se dnes uvádění raných Mayenburgových děl jeví užitečné spíš jako jakási „povinná četba z dějin současného divadla“ než vskutku kreativní divadelní práce, inscenace skupiny Oldstars zaujme svou soustředěností a svěžestí provedení. Uprostřed prázdninové divadelní pauzy byla tato premiéra velmi příjemným překvapením.
Oldstars – Marius von Mayenburg: Tvář v ohni, premiéra 11. srpna 2013, Divadlo v Celetné, Praha 1
Love story na severu
První divadelní uvedení oceňovaného románu mladé německé autorky Antje Rávic Strubel. Dobrodružná lesbická love story, rychlá jízda autem, zločin, táborák, tanec, pojídání květin, šampus, gigantičtí mravenci, sex na novém prostěradle, škrábání brambor, sprchování a smrt v jezeře.
Anje je třicet, žije v bývalém východním Německu. Na letním vodáckém táboře v jedné z nejkrásnějších jezerních oblastí Švédska pracuje, aby na čas unikla ze stereotypního, ne příliš úspěšného života ve městě a snad i trochu sama před sebou. Jednoho dne se v táboře objeví neznámá kráska.
Chladnější vrstvy vzduchu, režie: Viktorie Čermáková. Meetfactory, Praha 5, 17. 9. v 20 h.
