Mé objevitelské srdce zde nachází nejeden stimul. Vezměte si například záchody. Takový záchod v Jižní Koreji má vždy vyhřívaná prkénka s elektronickým ovladačem, zvolíte si teplotu vody v toaletě a bidetu, ale i vzduchu v kabince. Ti, kteří se děsí tělesných zvuků, mohou sáhnout po tlačítku vodopádu či zpěvu ptáků. Toalety jsou otevřené dvacet čtyři hodin denně, jsou zdarma, bezbariérové a prakticky kdekoli.
Jakým dobrodruhem se ale stane, kdo navštíví například záchod na pracovním úřadě v Praze! Hra začíná zdoláním čtyřpatrové budovy. Když už dorazíte ke kýženým dveřím, za kliku berete marně. „TOALETNÍ PAPÍR – DONESTE SI SVŮJ! KLÍČE V MÍSTNOSTI 3!!!“ dozvíte se. Místnost 3 je v prvním podlaží, a tak se znovu tlačím davem dolů. „DOVOLENÁ!“ hlásá ale cedulka na dveřích. Začínám si dělat malé antropologické poznámky, objevitelské srdce plesá! Kdo to byl, že chtěl ukrást toaletu ve čtvrtém patře? Kdo v téhle zemi okrádá lidi o záchody? Musí to být něco fantastického, co skrývají tyto uzamčené komnaty! Představuji si mušle vykládané zlatem, tryskající kaskády, čerstvé květiny...
Aspoň dokud se mi nepodaří vystopovat klíč, pak se teorie rázem změní: Trpí zdejší obyvatelstvo utkvělou představou ukradené toalety, a proto je tak chrání? Neuvědomují si domorodci, že zaplivaným hajzlíkům bez známky toaleťáku, ručníku či mýdla se nemůže již stát nic horšího?
