Hovoříte o rostoucím zájmu médií. Čím si ho vysvětlujete?
Těžko říct, ale možná je to tím, že v Evropě, hlavně na západ od nás, je to se zahrádkářstvím opravdu jinak. Prakticky všechny země kolem nás mají zahrádkářský zákon.
K čemu je takový zákon dobrý?
Na pěstování kedluben, jak se nám předhazovalo, ho opravdu nepotřebujeme. Ale jde o to, abychom zahrádkářské kolonie, jichž se velká města jako Praha a Brno chtějí zbavit, alespoň trošičku dostali na roveň s těmi, kteří nás přeplácejí. Stavitelům nákupních středisek na penězích nezáleží. Ale my sdružujeme převážně důchodce, a ti nemohou platit sto korun ročně za metr čtvereční.
O zákon jsme usilovali přes dvanáct let, ale nakonec ho vetoval prezident Václav Klaus. Sociální demokraté a komunisti nás podporují, a také pravicoví poslanci, se kterými jsme mluvili, uznávají potřebnost zahrádkářství. Jenže pak přijde hlasování a všichni jsou proti. Ta stranická linie tam prostě pořád je.
Český zahrádkářský svaz je trochu „tajemná“ organizace. Koho sdružujete – zahrádkáře ve zmíněných koloniích nebo i běžné chataře?
Máme 160 tisíc členů a obhospodařujeme zhruba dvacet tisíc hektarů půdy, což není málo. Asi třetina členů má přídomní zahrádku v osobním vlastnictví, tam není problém. Ale zbylé dvě třetiny jsou v zahrádkových osadách. Ty vznikly v minulosti na pozemcích nevhodných pro zemědělskou velkovýrobu, na různých skládkách a stráních. A protože za socialismu musel být každý ar využitý, dalo se to do trvalého užívání zahrádkářům. Samozřejmě ta půda patřila už dřív státu, obcím, soukromníkům nebo církvi. No a po revoluci se najednou řeklo „halt“. Zahrádkáři do toho nemálo investovali, skládky se zavezly, mokré pozemky odvodnily, zavedla se elektřina a voda, postavily se klubovny... A teď se zjistilo, že to někomu patří a vlastník s tím může nějak nakládat. Majetek církví dořešený není, u nás v Domažlicích je kolonie právě na církevní půdě, takže ta zatím funguje. Soukromníci samozřejmě chtějí vydělat co nejvíc, takže zvyšují nájem. Pokud jde o majetek obcí nebo státu, tam je to totéž. Často se jde rozumně domluvit, protože je-li osada na stráni, těžko na ní kdo bude hospodařit. Ale co se týče někdejších skládek, které jsou zavezené a zhodnocené, tak tam je to jinak. Tam řeknou, buď zaplaťte, anebo vám dáme výpověď.
Dochází k zániku kolonií?
V poměrně velkém procentu. V Brně jsou asi dvě třetiny zahrádek navrženy na likvidaci, v Praze zhruba třetina. Tak to bylo v návrhu územního plánu, ale hotové to ještě není. Slíbili, že s námi budou jednat. Teď je nějakou chvíli klid a nikdo o tom moc nemluví.
Máme ale ještě jeden problém. My pozemky nevlastníme, ale pronajímáme osadníkům. Někde ovšem majitelé nabídnou zahrádkářům parcely k odkupu, a pokud osada neměla jasná pravidla, pár lidí si ty zahrádky koupí a mají pocit, že si mohou dělat, co chtějí. Často by si na malém pozemku postavili pomalu věžák a obehnali ho cihlovou zdí, přitom kolem jsou další zahrádkáři. Tak to nás bolí nejvíc. Ale to je problém lidí v osadách, kteří byli příliš důvěřiví a mysleli si, že na dobré slovo to bude fungovat pořád.
Na druhou stranu dnes vidíme zvlášť u mladých lidí, že chtějí mít kus pozemku s chatičkou a něco si tam vypěstovat. Většina lidí už vidí, že dovážené ovoce ze supermarketů není to pravé. Na našem webu je bezplatná inzerce, stále tam někdo něco nabízí nebo poptává. Nedávno dokonce někdo inzeroval celý pozemek na založení nové kolonie v Praze-Suchdole.
Zahrádkářský svaz zastupuje zahrádkáře navenek. Vystupuje vůči nim také jako soudce?
Naše organizace má tři samostatné stupně. Pokud je v základní organizaci problém, řeší ho členská schůze nebo revizní skupina. Pokud někdo není spokojen, může se obrátit i na nás, ale my nic nařizovat nemůžeme. Nejvyšší orgán je vždy členská schůze toho stupně.
Jaké konflikty doputují na ústředí?
Většinou projeví nějaký funkcionář příliš iniciativy, když chce zahrádku pro sebe nebo známého. Dělá všechno pro to, aby původního nájemce dostal pryč, a používá různé podpásovky. Pokud se na nás obrátí protistrana, tak zkoumáme, jestli skutečně došlo k nějakému porušení osadního řádu.
Dnes je populární tzv. guerilla gardening, „divoké“ zahrádkaření ve městě. Jak se k němu staví ČZS ?
Teď jsme dostali nabídku (ukazuje e-mailové pozvání na ukázku guerilla gardeningu jako součást senátní kampaně v Praze-Letňanech – pozn. red.), ale přesunuli jsme to na územní organizaci, ať si to rozhodnou. Centrálně si nemyslím, že by nás to zas tak oslovilo.
Má ČZS postoj k umělým hnojivům?
Nemáme, ale všechny naše semináře jsou zaměřeny na to, aby se to využívalo v rozumné míře. Jsme si vědomi toho, že bez chemie, tj. hnojiv a pesticidů, dneska nevypěstujete nic.
Určitě?
Já jsem zemědělec, tak vám to můžu garantovat. Vím, že kdybych v rozumné míře nepoužil hnojiva nebo chemické přípravky na ochranu rostlin, tak je zbytečné, abych zahrádku obdělával. Pak do toho jen investuju a nic.
Jaká je vaše nejoblíbenější plodina?
(smích) Já jsem celý život dělal brambory, takže zůstanu u nich.
