Na slovo „hipster“ je namotaná spousta emocí a málokdo ho dokáže přesně definovat. Co konkrétně znamená pro tebe? Původní hipsterství mi bylo docela sympatický a vlastně mi přišlo něčím přirozený. Postupem času se z něj ale stalo něco jinýho, z dnešního pohledu docela komickýho. Dnešní hipsteři jsou konzumenti marketizované indie kultury. Jsou to lidi, kteří svůj vkus nadřazujou vkusu většiny, aniž by si přitom uvědomovali, že sami podléhají médiím, který jim cíleně diktujou ten pocit výjimečnosti. Těmi médii mám na mysli chytře vyprofilovaná „indie“ média, která odchytávají lidi, které není těžké názorově formovat. V Čechách panuje zvláštní situace. Člověk je v tom absolutním chaosu vděčnej za každého jedince, který se aspoň trochu o něco zajímá. Jestli je každý, kdo to dává hlasitěji najevo a má trochu jiný vkus než ostatní, hipster, tak je asi hipster... Velký rozdíl ale vidím mezi hipsterem a trendsetterem, kterého hipsteři následujou – to si lidi hodně pletou. Pak je tady pravej opak trendsetterů – takový ti hipsteři ve výslužbě, kteří na hipsterech začali vydělávat. Strašidelný na tom je, že tihle hipsteři-důchodci dodnes sami nechápou rozdíl mezi kvalitou a blbostí, takže jejich ovečky stojí na místě spolu s nimi...
Jednou z častých charakteristik hipsterů je přitom takové náboženství up-to- -date. Aby byl člověk in, musí neustále sledovat, co je cool. Jde se při takových metamorfózách vyhnout póze? A není to vysilující, být stále napřed?
Póza přichází ve stavu absence osobnosti a pojem up-to-date slyším v souvislosti s hipsterstvím poprvé. Opravdová potřeba být o krok napřed má hraničit s posedlostí, která je životním programem. Je chtěním poznávat současný svět nejenom z praktické, ale i z té vizuální stránky. Žiješ absolutní přítomností, koukáš se dopředu, ale nezapomínáš na minulost. Být opravdově o krok napřed je naplňující. Vysilující naopak je, když tě cokoli brzdí a vycucává.
Říká se také, že hipsterská subkultura nic moc význameného nevyprodukovala, žádné velké umění. Je to spravedlivý ortel?
Dneska si můžeš koupit všechno, jenom ne talent. I když si toho, že ho nemáš, celý život nikdo nevšimne, na smrtelný posteli jseš to nakonec stejně jenom ty, kdo ví, že jsi byl jenom načančaná kupa sraček...
Na druhou stranu, ty tohle tvrzení o hipsterech překonáváš. Jsi umělec, poměrně renomovaný. Obsahuje tvoje tvorba nějaký hipsterský moment?
Jo, v tom, že mě celá kupa hipsterskejch sedláků neustále vycucává a kurví můj styl.
Máte také sdružení A.M. 180, které pořádá festival, koncerty, provozuje galerii... Dá se říct, jestli je práce pro tuhle scénu něčím specifická? V čem by bylo jiný fungovat třeba v metalový nebo jiný subkultuře?
am180 je platforma pro menšinovou současnou kulturu jako celek. Nejsme nijak formálně ani žánrově vymezený. Prezentujeme současnou hudbu a vizuální umění z celého světa, abychom lidi konfrontovali s tím, co se děje jinde. Z velké části jde o maximálně nekomerční věci, které se časem můžou trochu zvětšit nebo naopak prostě zmizej. Nám je u prdele, jestli někdo řeší, jestli je to dost cool. My tohle žijeme, a jestli to někdo chce žít s námi, má možnost.
Hovoříš o nevymezování. Existuje tedy vůbec něco jako hipsterská komunita nebo hipsterská scéna?
Hipsteri žádnou scénu nemají. Dalo by se tomu říkat komunita hypu. Příchod – odchod.
Otázka na závěr. Když jsem ti napsal, byl jsi v Londýně. Mohl bys porovnat situaci v Česku a tam?
V Londýně to mají hipsteři pěkne nalajnovaný, v Praze ještě pořád maká posttotáč bordel. Spojuje nás systém: makej – vydělávej – utrácej.
Jakub Hošek (1979) – malíř, DJ, promotér, tvůrčí postava české nezávislé scény. Vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze, v letech 2005 a 2007 byl nominován na cenu Jindřicha Chalupeckého.
