Optimistický přístup nám vše usnadní, zefektivní práci a přitáhne k nám přátele. Snad je také výrazem pokroku, že ekonomové začali brát v potaz štěstí a spokojenost, spíše než jen růst HDP coby ukazatele kvality života ve společnosti. V naší kultuře je však přítomné i jisté napětí mezi pozitivním přístupem a sebezapřením. Obojí je totiž považováno za ctnost. Nedaří se vám v práci nebo jste přišli o místo? Přestaňte se mračit, věřte v sílu optimismu a berte to jako příležitost něco na sobě změnit a víc se snažit, dočteme se. Takhle se ale pozitivní přístup může rychle změnit v normu, která má za následek zakrývání problémů a souvislostí kolem nás.
„Optimismus je opium lidstva,“ píše Ludvík Jahn, postava z románu Milana Kundery Žert, aby si za to v době, kdy je optimismus nařízen a zároveň všeobecně sdílen, vysloužil práci v dolech. A byl to i falešný optimismus, který přispěl k ignorování toxických finančních produktů a hospodářskému krachu v roce 2008. Často přitom slyšíme, že se máme učit pozitivnímu přístupu. Jestli ale má být životním pravidlem optimismus, kterému je třeba se „učit“, něco není v pořádku. Možná jen nevěříme, že se věci samy od sebe zlepší. A třeba k tomu máme dobrý důvod. Stejně jako negativní lidé mohou dělat věci horší, i tady se jedná o neschopnost oddělit vlastní pocit od vnímání reality. Pak se třeba taková chudoba může jevit jako dobrovolná věc – vždyť každý svého štěstí strůjcem. A ti, co žijí ve vyloučení, mají začít pracovat, aby se motivovali. Víra, že se věci zlepší silou našeho myšlení, ale zůstává opravdu jen vírou. Asi nepřekvapí, že celosvětově je hlavní překážkou ke štěstí právě chudoba. Podle průzkumů patří ty nejspokojenější země k těm nejbohatším. Pokud jde věřit mírám štěstí, ze 178 zemí je taková Velká Británie na 4. místě, zatímco Indie až na 125. A to navzdory bohatým tradicím meditačních technik. Odkud se tedy víra v sílu optimismu bere? Možná jen na ty, kteří ji hlásají, pasuje jeden známý výrok: Jak po nich máme chtít, aby to chápali, když jsou dobře placeni za to, že to nechápou?