A je to tu znova. Na dohled ubytovny u kostela nad Horním Maršovem stojí před hospodou hlouček mužů z Litvy. Vrátili se právě z práce v lese a nahlas se dohadují. Radí se, co mají dělat. Už několik týdnů nedostali zaplaceno, přestože v jejich smlouvě stojí, že výplatu dostanou každý týden.
Na asfaltovém plácku padají různé návrhy: budou stávkovat, zajedou do Prahy za majiteli firmy, kteří jim stále slibují zaplatit, nebo okamžitě odjedou domů. Nechtějí jít na policii, nechtějí svědčit, nechtějí mluvit s právníky, ani se spojit s pracovníky Krkonošského národního parku, kteří je na letácích informují (i když bez jediného telefonního čísla), že pokud by se ocitli právě v takových problémech, v jakých jsou, ať je kontaktují. Lehce rezignovaní muži chtějí prostě jen své peníze, vrátit se zpátky do Litvy a rychle zapomenout.
Jsou v podobné situaci jako stovky zahraničních dělníků z Vietnamu, Slovenska, Rumunska a Maďarska během posledních dvou let před nimi. Naletěli stejnému okruhu lidí, jenž jen mění firmy (Litevci mají smlouvu se společností Brenn, předtím Affumicata, Wood servis Praha, Madera servicio) a pod „patronátem“ firmy Less & Forest podnikají v lesích. Letos se již podobné potíže ale nečekaly. Případ soustavného odírání cizinců při práci v Česku, na který jako první upozornil Nový Prostor, vzbudil pozornost nejen médií a neziskových organizací, ale i státních institucí. Dané firmy jsou pod drobnohledem. I Litevci zažili příjezd inspekce práce a policie na ubytovnu. Vedení KRNAPu se o případ zajímá, policie vyslechla organizátory těchto podvodů Jindřicha Martináka a Davida Mrkose. Majitel holdingu Less Jan Mičánek, od kterého přes firmu Less & Forest získávají zakázky na práci v lese, byl několikrát formálně i neformálně o celé situaci vyrozuměn. Našly se desítky svědků, díky kterým bylo možné podat trestní oznámení. Od nevyplacení mezd to ale zrovna právě je neochránilo.
Podivně bezmocní
Případ od začátku vzbuzuje mnoho otázek a nechtě ilustruje bezmoc úřadů i fungování české policie tváří v tvář migrační praxi. Přestože jsou informace o případu známy, vyšetřit jej, určit viníky a potrestat je či pouze celou věc zastavit se zatím zdá v českých podmínkách nemožné.
Litevce najali během letošního léta na práci v Česku přes inzeráty na populárním webu CV- -online. Za sezónní práci v českém národním parku jim bylo slíbeno ubytování zdarma, proplacení cesty tam a zpět, jedno placené jídlo denně, smlouvy v litevštině a jako sladká a jak se teprve na místě ukáže naprosto nereálná odměna za tvrdou dřinu 700 eur měsíčně. Ještě v červenci odjely do Krkonoš dva autobusy plné budoucích lesních dělníků. V srpnu již na místě pracovala půlka lidí, zbytek odjel zklamán domů, když se objevily první potíže s placením. V Litvě ovšem už na odjezd čekali další. A také v Estonsku, Maďarsku a Rumunsku.
Jindřich Martinák a David Mrkos a jejich spolupracovníci se po Vietnamcích, kteří zde již žili, během první krize brali jakoukoli práci a byli najímáni firmou Affumicata, zaměřili především na nábor y v zemích EU (viz NP č. 367), kdy začali používat i f irmy Madera servicio a Wood servis Praha. Loni ve velkém přiváželi lidi zejména z Rumunska a Slovenska. Obvykle skončili o něco hůře než jejich litevští následovníci. Byli tu déle a podle opakovaných svědectví jich samotných, zaměstnanců Lesů České republiky a jednotlivých majitelů ubytoven od Šumavy až po Děčín, kde bydleli, často měli hlad a bylo jim vyhrožováno, když chtěli zaplatit. Na rumunské velvyslanectví v Praze dokonce dorazila jedna skupina dělníků loni na podzim po několikadenním marném bloudění v lesích. Bez jídla a bez peněz. To vše za situace, kdy o případu již věděla česká policie a většina odpovědných ministerstev. V Rumunsku se o podivné zaměstnávání začala zajímat tamní policie (viz NP č. 382), tento rok se proto největší nábory firem okolo Martináka a Mrkose (tentokrát Madera servicio a Brenn) odehrály ke smůle Litevců v Pobaltí.
„Nemůžeme nic dělat, nemáme žádný oficiální doklad o tom, že se něco stalo,“ vysvětluje Václav Jansa z vedení KRNAPu, proč spolupracují s firmou Less & Forest. Ta si opakovaně najímá lidi, jež pak pracují zadarmo, přes duo Jindřich Martinák a David Mrkos. V případě KRNAPu již druhým rokem. Rozdali proto alespoň dělníkům již zmíněné letáčky, ale protože je nikdo z nich nekontaktoval, mohou jen doufat, že situace se příští rok zlepší. Less & Forest vyhrál čtyřletou zakázku a pracovní podmínky dělníků nebyly přímo v podmínkách tendru.
Oficiální doklad se k panu Jansovi zřejmě jen tak nedostane. Policie i inspektoři z úřadu práce jsou stejně jako on podivně bezmocní. Rok poté, co byla právníky Matoušem Jírou, Štěpánkou Míkovou a Pavlem Čižinským podána první trestní oznámení, policie ještě ani nezahájila oficiální vyšetřování. Celý případ se stále nachází ve stádiu tzv. prošetřování: „Znamená to, že policie nezahájila úkony v trestním řízení a případ může být kdykoliv odložen, aniž by vyšetřování skutečně začalo, či dokonce došlo až k soudu,“ vysvětluje právnička Štěpánka Míková. V případu nechybí svědci, stejně jako dokumenty a potencionální viníci. Policie ale stejně nedokáže postoupit vpřed.
Trestní stíhání v nedohlednu
Policie (respektive Odbor hospodářské kriminality na Praze 1) nejprve letos v červnu, po roce, kdy se de facto nedělo nic, případ rozdrobila na pět částí, které předala různým policejním oddělením v Praze i mimo ni. „Pokud se na tento případ nebude nahlížet jako na celek, ale rozdrobí se na dílčí části, lze se obávat, že nebude nikdy řádně vyšetřen a viníci potrestáni,“ říká Petra Kutálková z nevládní organizace La Strada, která se dlouhodobě zaměřuje na pracovní vykořisťování a obchod s lidmi.
Do prosince byla tři z těchto podání skutečně odložena. Ukázkový příklad, jak po rozdělení případu „vyšetřování“ vypadá, lze najít v Brně. Místní policejní oddělení Brno-město nedokázalo prokázat podezření z krácení daní u firmy Wood servis Praha, protože firma nebyla fakticky nalezena na registrované adrese sídla a není v databázi finančního úřadu. Trestní podání bylo proto odloženo. Podobně se nepodařilo Státnímu úřadu inspekce práce zahájit některá šetření (například severní Čechy) s firmou Affumicata, protože ta s ním prostě nekomunikuje. Zároveň v září Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který se od března oficiálně kauzou zabýval, dospěl k závěru, že se v případu nejedná o obchodování s lidmi a účast na zločinném spolčení. A to i přesto, že případ zmiňuje i Zpráva o stavu obchodování s lidmi v ČR za rok 2010, kterou zveřejnilo ministerstvo vnitra letos v květnu. ÚOOZ následně předala část trestních podání na oddělení hospodářské kriminality na obvodním ředitelství Praha IV., kde leží doposud. Právníci, kteří jako zmocněnci zastupují 87 poškozených, podali proti činnosti či nečinnosti policie řadu stížností, většina již byla zamítnuta. Dozorující státní zástupkyně Karolína Fialová z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, která měla případ doposud na starosti, nemá čas se o kauze bavit a odkazuje na mluvčí Šárku Pokornou. Ta vysvětluje situaci jednoduše: „Nebyly zahájeny úkony v trestním řízení, protože nebylo důvodné podezření ze spáchání trestného činu.“ Zároveň si tak trochu stěžuje na právní zástupce poškozených, když říká, že někteří svědci jsou právníky utajeni, což prý komplikuje vyšetřování.
Podle Štěpánky Míkové má ale utajení pádný důvod. Policie je nezařadila ani do programu na ochranu svědků, ani nezahájila trestní stíhání, kde by už jako utajení svědci mohli vystupovat. Tito lidé mohou buď přijít o pobytové oprávnění nebo jim bylo vyhrožováno a mají strach (jde o deset lidí z 87). Navíc policie, jak vyplývá ze spisu, konfrontuje přímo Jindřicha Martináka a Davida Mrkose s konkrétními jmény a výpověďmi lidí, kteří proti nim svědčí.
Nepochopitelný postup
Celá kauza má ještě jeden rozměr, jak upozorňuje organizace Transparency International na případě firmy Affumicata. Společnost Less & Forest, která už tři roky služeb Martináka, Mrkose a jejich společníků využívá a která vyhrává až 75 procent lesnických zakázek v ČR, je na systematickém vykořisťování lidí de facto závislá. Zajišťuje jim konkurenční výhodu oproti jiným firmám, neboť našli subdodavatele, kteří jim dokáží najmout lidi na práci v lese za minimální cenu. Ředitel Less & Forest Tomáš Zmeškal do telefonu říká, že s firmou Affumicata již nespolupracují a na dotaz, proč tedy pokračuje ve spolupráci s firmami, jako je Madera servicio, za kterou stojí stejní lidé jako u Affumicaty, ukončuje hovor s tím, že se NP nechová korektně a slušně. Silné napojení Less & Forest na Martináka s Mrkosem dokresluje i fakt, že si ředitel Zmeškal dvakrát (při jednáních v srpnu a v listopadu) stěžoval vedení KRNAPu, že mezi dělníky rozšířili zmiňované letáky.
David Mrkos a Jindřich Martinák mají ale kromě lesnického holdingu i další zvláštní kontakty. Znají se dobře s lobbistou Janem Vlčkem, někdejší ministr obrany generál Miroslav Vacek je podle svých slov seznámil s místopředsedou parlamentu Vojtěchem Filipem a dalšími politiky či vysokými úředníky. Jindřichovi Martinákovi se daří v roce 2005 dva roky odkládat nástup trestu za vydírání, který je mu pak náhle zkrácen ze dvou let na pár měsíců (viz NP 371). Bývalý policista David Mrkos je zase v roce 2000 spolumajitelem a jednatelem firmy Crusoe CZ, jejíž druhou část vlastní přes dvě firmy plzeňská Škodovka. A vypadá to, že jako „bílý kůň“ mohl fungovat i u dalších společností. Aniž by bylo nutné spekulovat o skrytých vlivech v „zákulisí“, dokud policie spolu se státním zastupitelstvím nezačne řádně případ šetřit, budou podobná podezření jen nabývat na síle.
Podle odborníků by ovšem vysvětlení policejní bezmoci mohlo být prozaičtější, i když ne méně závažné. Způsob vyšetřování případu naráží na současnou organizaci a fungování policie. V případu Stromkaři bylo podáno trestní oznámení hned na několik trestných činů, jež přísluší různým policejním oddělením nebo útvarům.„Je to byrokratická instituce, která je hodnocena dle dílčích úspěchů, chybí proto motivace, aby případ udrželi pohromadě a vyšetřili to v rámci několika týmů dohromady,“ vysvětluje advokát Michal Mazel, který byl do roku 2006 ředitelem Odboru bezpečnostní politiky na ministerstvu vnitra. Podobně i státní zástupci se mohou obávat, že v případě, kde část svědků pochází z ciziny, se „jejich“ případ stane fiaskem, neboť mohou odcestovat, a tak se do něj raději nepouští. Sám Michal Mazel si ovšem neumí vysvětlit postup, jaký v tomto případě policie zvolila: „Ani štěpení případu, ani odložení ohledně obchodu s lidmi,“ dodává Mazel.
Text vznikl díky podpoře Open Society Fund Praha.
