Lucie Lomová je pro své předchozí komiksy považována za zkušenou autorku. Její Anča a Pepík patří k ikonám polistopadového Čtyřlístku, kniha Anna chce skočit získala ocenění Zlatá stuha a Muriel za nejlepší původní komiksovou knihu roku 2007. Dalo by se říct, že Divoši její postavení potvrzují: stopadesátistránková kniha vychází z příběhu známého českého etnografa, cestovatele a biologa Alberta Vojtěcha Friče (1882–1944) a Čerwuiše, paraguayského indiána z kmene Čamakoků, kterého Frič přivezl v roce 1908 do Prahy, a naše prostředí obohacuje o biografický komiks s přesahem k širší reflexi tématu setkání vzdálených kultur.
Obrázky ke kratochvilnému čtení
Vojtěch Frič publikoval vyprávění o Čerwuišovi v časopisu Pestrý týden v roce 1943. Kdo četl alespoň knižní vydání jeho vzpomínek z počátku 90. let, uzná, že se jedná o svižně napsané kratochvilné čtení, jehož styl je přesně tak střízlivý a zběžný, jak jen publicistika dokáže unést. Lucie Lomová se při přípravě komiksové verze obracela nejen k Fričovým vzpomínkám, ale rovněž k dalším pramenům o Čerwišově pobytu. Zůstává proto s podivem, jak rutinně okopírovala základní strukturu Fričova vyprávění. Podobně jako on předkládá čtenářům zejména historky. Jakkoli tyto jsou ve Fričových krátkých kapitolkách součástí zábavné mozaiky vzpomínek, Lomová zanedbala, že usiluje o kontinuální vyprávění, a krátkozrace se spolehla na to, že kostru příběhu může naplnit pouze cuckovatými vycpávkami. Nic na tom nemění například ani prošívání průběžně se vyskytujícími úklady Fričova hlavního konkurenta, cestovatele Vráze, protože ani ono nemá valný vliv na celkové směřování příběhu. Nevydařený pokus o dramatický oblouk nezachránila ani ústřední metafora příběhu – divošství zahrnující jak indiána Čerwuiše v Evropě, tak poevropštělého Čerwuiše po návratu ke svému kmeni i negativní postoje kolegů vědců i většiny české společnosti k Fričovu obětavému etnografickému úsilí a nonkonformní názorům. O nich autorka ostatně čtenáře nenechá na pochybách, že jsou osvícené a správné, přestože tím dopředu vylučuje složitější konflikt.
Klad a zápor uměřenosti
Neuspokojiví jsou Divoši bohužel i po výtvarné stránce. Lomová zdařile vykresluje paraguayské a české reálie první dekády dvacátého století. Lpí na přesnosti a věcnosti. Přesto je její kresba jaksi zmrtvělá a bez kreslířské výjimečnosti. S výrazovými prostředky komiksu – při práci se skladebností polí v rámci listu i celého vyprávění – nakládá velmi uměřeně, což by nebylo na škodu, kdyby takto pracovala se silným scénářem. Protože tomu tak není, mění se čtení Divochů v nudu, která jen dále obnažuje účelové vršení epizod s cílem téměř didakticky poukázat na zapuzení obou hrdinů jejich „kmeny“ (pravda, kolem Friče krouží i přátelé, někdy i chápaví podporovatelé nebo aspoň hospodští kumpáni). Jako malý zázrak se v knize zalesknou odvážněji kreslená snová vize nemocného Friče a fantaskní představa o evropské technice, již Čerwuiš vytváří příslušníkům svého kmene, když se jim neúspěšně snaží popsat, co zažil na své daleké cestě. Takových míst je ale v knize po čertu málo.
Dospělý podle zákona
Kniha určitě přispěje k popularizaci polozapomenutého Friče. Těm, jimž ke spokojenému pocitu postačí, že kmen českého komiksu má dalšího dospělého příslušníka, budou Divoši vděčně sloužit. Komu se však zachce v Divoších nalézt zralé literárně-výtvarné dílo, tomu je přichystána hořká medicína. Jak dokládá i zmíněný Alois Nebel, český komiks je dospělý, avšak pouze podle zákona.
Lucie Lomová: Divoši. Labyrint, Praha, 2011, 152 stran, 330 Kč.
