O šumavských lesích se často říká, že jsou uměle vysázenou smrkovou monokulturou. To platí jen o nižších polohách, kde by měly být lesy smíšené, ale nejsou. Čtvrtinu lesů našeho největšího národního parku tvoří naopak horské smrčiny. Rostou v nejvyšších polohách, kde kromě nich snesou drsné klima už jen takzvané jeřabiny. Po tisíciletí tu staré smrky podléhaly vichřicím a kůrovci, a to i na velkých plochách.
„Život“ suchých stromů tím ale nekončil, jejich tlející těla poskytla mladým stromkům potřebné živiny. K další takové epizodě došlo v posledních desetiletích, ale tentokrát byli lidé zaskočeni. Pohledu na pláně uschlých stromů nejsme zvyklí, už dvě stě let v hospodářských lesích každý suchý strom hned vytěžíme. A tak se objevily pochybnosti. Dokáže se les opravdu sám obnovit, aniž by ho lesníci nechali vysázet?
Přírodu netřeba vylepšovat
Posledních patnáct let práce vědců na Šumavě přineslo jasné odpovědi. Pod uschlými stromy tam vyrůstá průměrně přes pět tisíc mladých stromků na každém hektaru. V dospělosti však bude místo jen pro čtyři sta až pět set z nich. Svedou nyní boj o přežití, proběhne přírodní selekce, přežijí jen ti nejodolnější a nejlépe přizpůsobení. Tak pěstuje les příroda. Kácet kůrovcem napadené stromy proto vědci doporučili pouze v nižších polohách národního parku tak, aby se kůrovec nerozšířil do okolních hospodářských lesů.
I ekonomicky se ponechání přírody přírodě ukázalo jako dobré řešení. Turistický ruch vázaný na národní park generuje několikanásobně vyšší zisky, než byla těžba a prodej dřeva. Obce v národním parku mají dvojnásobné a vyšší příjmy než obce na jeho hranici či za ní. Národní park navštíví každoročně kolem dvou milionů turistů. Přitom pro 68% z nich byla existence národního parku důležitá při jejich rozhodnutí Šumavu navštívit a 63% turistů očekává, že v národním parku uvidí na významné ploše divokou přírodu. Sedmdesát procent turistů uvádí, že jim naopak v národním parku vadí pohled na holiny a vytěžené plochy. Podobně je tomu i v sousedním NP Bavorský les, kde ponechali většinu lesů přírodě, bez ohledu na kůrovce. Turismus tam generuje hrubý obrat dvacet devět milionů eur ročně. A nikdo snad nepochybuje, že si to Němci umí moc dobře spočítat.
Jenže turisté a drobní podnikatelé v cestovním ruchu nejsou „vlivnou lobby“, nesponzorují politické strany a jejich volební kampaně. A tak v politickém rozhodování uplatňují své zájmy jiní. Politický tlak na zmenšení území ponechaných přírodě a prosazení těžby dřeva je enormní. Kůrovec se stal snadnou záminkou. Není divu. V Národním parku Šumava je zhruba za patnáct miliard okamžitě vytěžitelného dřeva. A nejde jen o dřevo. Ceny pozemků v národním parku dosahují cen pozemků v Praze a okolí. Objevují se další a další stavební projekty, developeři mají politickou podporu.
Příchod velkého čističe
První překážka – vedení parku – byla vyřešena snadno. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa jmenoval letos v únoru ředitelem Národního parku Šumava Jana Stráského. Muže, jenž proslul výrokem, že „příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat“, doporučil ministru Chalupovi prezident Václav Klaus a jihočeská ODS.
Jan Stráský se předtím hlásil k občanskému sdružení Zachraňme Šumavu, které usiluje dle svých prohlášení o „zelenou Šumavu“, tj. o to, aby v národním parku nebyly suché stromy a bojovalo se s kůrovcem. Jistě pouze shodou okolností má toto občanské sdružení sídlo na domácí adrese starosty Hluboké nad Vltavou a senátora ODS Tomáše Jirsy. A s těžařskou akciovkou Lesy Hluboká, jejíž neznámý vlastník sídlí až v Lucembursku a kterou „hlubocký kníže“ Pavel Dlouhý hlídá z dozorčí rady, nemá občanské sdružení jistě do činění vůbec nic.
První rozhodnutí Jana Stráského ve funkci bylo zrušit Vědeckou sekci Rady parku a omezit počet vědců – v pětačtyřicetičlenné Radě jich zbylo pouze osm. Ztratili tím možnost se samostatně vyjadřovat a obce i podnikatelé je snadno přehlasují. Vědci z Akademie věd ČR, Univerzity Karlovy, Jihočeské univerzity a dalších odborných pracovišť (tedy téměř všichni) nové poměry odmítli a raději rezignovali.
Jan Stráský pokračoval mezinárodní ostudou, když odmítl prestižní Diplom Rady Evropy udělovaný dobře spravovaným národním parkům či rezervacím s mimořádnými přírodními hodnotami. V zápisu z porady vedení Správy národního parku se doslova uvádí: „Bude zaslán dopis ministrovi, že ředitel Správy nesouhlasí se získáním diplomu.“ Ministerstvo pak skutečně zrušilo vyslání svých zástupců do Štrasburku, kde se mělo o udělení diplomu jednat.
Rozzónuj a panuj
Pak došlo na konkrétní kroky – Stráského návrh na zmenšení oblastí ponechaných přírodě sice ministr Chalupa seškrtal, ale nenahradil jej smysluplnou novou zonací parku, která by garantovala ochranu stávajících třiceti procent území vyhrazených pro divokou přírodu. A tak začali ředitel parku Jan Stráský a jeho nový náměstek Jiří Mánek kácet i v nejcennějších částech národního parku. V pralese na Smrčině, kde padaly stromy mezi tetřeví hnízda, ze kterých se právě líhla kuřátka, zastavila kácení Česká inspekce životního prostředí. U Ptačího potoka v oblasti Modravských slatí se kácení pokusili zabránit ochránci přírody blokádou.
Kmotři a vedení parku, kterým došly odborné i právní argumenty, nasadili hrubou sílu. Brzy začalo být evidentní, že nejde jen o pokácení několika tisíc stromů v srdci národního parku. Šlo o provokativní ukázku, že národní park teď patří lidem, kteří si mohou dělat co chtějí, bez ohledu na zákony. A možná i o pomstu „zeleným“, kteří národní park, poslední nerozkradený kus české země, donedávna úspěšně bránili před těžaři, developery a pozemkovými spekulanty.
Oblast kolem Ptačího potoka se v létě stala symbolem poslání národního parku chránit divokou přírodu, který měl být zničen. Jenže v tu chvíli přijely stovky dalších ochránců – nejen přírody, ale lidé z protikorupčních organizací, učitelé, vědci, lidé zabývající se ochranou lidských práv a mnoho dalších. Nenechali se zastrašit ani rozprášit policejními komandy. Další překážku se tak odstranit nepodařilo. Po třech týdnech masivních policejních manévrů bylo kácení zastaveno. O dva měsíce později rozhodl soud, že policejní zásahy proti občanům u Ptačího potoka, které stály přes milion korun, byly nezákonné.
Na špinavou práci estébáci
Problém má ředitel Stráský ovšem i s vlastními zaměstnanci. Na ně si najal Jiřího Miličku, bývalého poručíka Státní bezpečnosti, který pracoval mimo jiné u tzv. nelegální rozvědky, zcela utajené složky předlistopadového ministerstva vnitra. V červnu Stráský zaměstnal Miličku jako personálního auditora. Krom astronomického platu vyfasoval nový personalista i služební terénní auto, jež bylo odebráno oddělení výzkumu a ochrany přírody. Inu, je také myslivcem. A jeho práce začíná nést plody. Na základě Miličkových prověrek zrušil v říjnu Jan Stráský místa čtrnácti pracovníkům Správy NP a další mají následovat.
V první vlně byli propuštěni lidé, kteří se postavili proti kolaudaci černých staveb. Například architektka Eliška Priharová bránila kolaudaci stavby takzvaného relaxačního centra v Prášilech, které bylo postaveno v rozporu se stavebním povolením. Jeho stavitelem je JUDr. Miroslav Zámiška, dříve také příslušník StB s krycím jménem Hervert, později člen sboru právních poradců Václava Klause.
Nejde však jen o konkrétní propuštěné úředníky. Zrušením třetiny pracovních míst způsobil Jan Stráský, že už tak přetížená státní správa národního parku nebude fungovat. Zbylí úředníci budou muset podepisovat rozhodnutí, aniž by měli šanci zjistit a ověřit pravý stav věci, jen aby byla dodržena zákonná lhůta. A o to asi jde, zvlášť při povolování staveb.
Podobně je to s vyhazováním odborníků. Jan Stráský a jeho náměstek Jiří Mánek se zbavili například zoologa Pavla Šustra či hydrogeologa Františka Stíbala. Co znamená rušení těchto míst? Přestane Národní prak Šumava sledovat vývoj chráněné přírody a výskyt chráněných druhů? V oddělení pro veřejnost nechali Stráský s Mánkem zrušit místo a propustit Vladimíra Vlka, který pracoval v NP Šumava dvacet let, tedy od jeho založení, a který připravoval informační střediska pro návštěvníky parku. Dalším z propuštěných, jejichž místo bylo zrušeno, je David Poláček, který v celém parku zajišťoval naučné stezky a informační panely. Jak bude park zajišťovat tyto služby nadále? Další vlna rušení míst je připravena na prosinec a začátek příštího roku.
Jan Stráský odůvodňuje vyhazování kvalitních pracovníků – místních lidi – a rušení jejich pracovních míst tím, že se mu v rámci úsporných opatření nedostává peněz od ministerstva životního prostředí. Zároveň však platí 150 000 Kč měsíčně PR agentuře Bison & Rose (zajišťovala mj. volební kampaně ODS), která má jeho krokům zajistit pozitivní image. Další peníze platí jiným PR agenturám.
A že by bylo kde hledat úspory – třeba stopnout zakázky těžařským i jiným firmám na nesmyslné kácení, umělé výsadby a další zbytečné práce v horských a podmáčených smrčinách. Příroda tam už ukázala, že pracuje lépe a zadarmo.
Autor pracuje v programu Lesy Hnutí DUHA.
