NP č.386 > Kultura | FilmPodivně asexuální psychoanalýzaDominika Prejdová

Kanadský režisér David Cronenberg se ve svém posledním filmu Nebezpečná metoda pustil do psychoanalýzy.

 

Není to až tak nic divného. Celým Cronbergovým dílem se táhne vztah k tělu a silným podvědomým neovladatelným impulsům, od Mouchy přes eXistenZ, Crash až po Dějiny násilí.

V Nebezpečné metodě, která zanedlouho vstoupí do českých kin, se zaměřil na počátky psychoanalýzy, na níž se dívá hlavně prostřednictvím historie přátelství mezi jejími zakladateli, Jungem a Freudem. Film je na Cronenberga nezvykle konvenční. Vizuální styl i způsob vyprávění nepřesahuje žánr kostýmního dramatu. Cronenbergova subverzivita prokmitává jen místy v letmé ironii, jíž oba hrdiny nahlíží. Freuda například obsadil svým dvorním hercem, Viggo Mortensenem, jenž mu vytváří image kovboje s nepřetržitým doutníkem v ústech a neochvějnou sebejistotou. V záblescích humoru a nadsázky v přístupu k látce ale film není konzistentní. V adaptaci divadelní hry Christophera Hamptona, který je i autorem scénáře, se film drží divadelního (tradičního) způsobu vyprávění. Velkou část snímku tvoří historické dopisy čtené ve voiceoveru, jež si oba vědci posílají. Svědčí o vývoji jejich přátelství, prvních rozčarováních a prohlubujícím se osobním i profesionálním rozkolu. Příběh se odehrává střídavě ve Švýcarsku a ve Vídni, ale ze spektakulárních scenérií netěží, vše je snímáno zplošťujícím stylem, který z obou dělá jednolité divadelní kulisy.

 

Bez vášně a bez života

Katalyzátorem psychoanalytické metody i Jungova života je ve filmu Sabina Spielreinová, trpící hysterickými záchvaty. Je Jungovou první pacientkou a poté i milenkou. Jung celkem snadno dojde k tomu, co její ataky způsobuje: otcovo bití v dětství kombinované s masochistickými sklony. Sabina se až zázračně vyléčí a začne studovat na univerzitě, aby se také stala psychoanalytičkou. Sabinu hraje anglická hvězda Keira Knightley, ale její pojetí hysterické pacientky působí nechtěně komicky. Pěkná Keira dokáže pěkně skákat v Pirátech z Karibiku, avšak role vyžadující větší psychologické odstíny je, zdá se, nad její síly. Ani když ji mužný Carl Jung – Michael Fassbender – uštědřuje při milování výprask, nedopadá to o mnoho lépe. Vůbec je pozoruhodné, jak film o sexu a síle podvědomí je naprosto zbaven života a jakýchkoli vášní. Ani jindy výtečný Fassbender nehraje příliš dobře a celou dobu působí velmi toporně, jako by se nedokázal rozhodnout mezi svojí bohatou buržoazní ženou a Sabinou, která po něm chce stále napráskat. Když se na konci vyzná z lásky k ní, je to bezmála překvapení.

 

Mechanicky a jalově

Režisérsky ukázněný, střídmý film se drží své verbální stránky. Ale i tady selhává. Výměny názorů vypadají jak vstupní lekce k psychoanalýze. Freud obhajuje psychoanalýzu a sexuální jádro všeho, přičemž Jung tvrdí, že to Freud se sexem přehání, a chce jít dál k mystice; Freud se drží vědecké analýzy, Jung chce nejen pomoci analyzovat pacientovi jeho problém, ale dovést ho ještě dál, k osvobození a poznání svého pravého já. Film přitom ilustrativně ukazuje Jungovy telepatické schopnosti a Jungovu rezistenci, již navíc převádí i na židovsko- -árijskou dialektiku.

Snímek se ale do nitra psychoanalýzy dostává tak nějak mechanicky a jalově. Také není úplně jasné, co je námětem filmu, psychoanalýza ve své počáteční podobě? Jungova promiskuita? Konflikt mezi Jungem a Freudem? Film nebuduje problém, drama a napětí. Všechny motivy, jež film představuje, nepřekračují trivialitu – Jungova nevěra, dilema pudů a společenské morálky. Je nezajímavé, i jak se věci řeší. Sabina se rychle přizná ke svým pohnutkám, aniž by se o to Jung nějak více přičinil. Ani když spolu zkoušejí (s původním přístrojem na nahrávání reakcí) asociační metodu na Freudově manželce, nejde vhled do původních metod nikam dál. Podobně rozkol s Freudem působí nedramaticky a zjednodušeně. Cronenbergovi příznivci budou filmem nejspíš zklamáni, ale nové mainstreamové diváky jím také nezíská. Uvidíme, kam se vydá ve svém novém filmu Cosmopolis, který je nyní v postprodukci.

 


autor / Dominika Prejdová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Prý jsme všichni divoši / Jiří Ptáček > NP č.386 > Kultura | Výtvarné umění Český komiks už prý dospěl. Alois Nebel obráží ve hřmotné lokálce biografy a dokonce je vyslán za moře, aby o svých schopnostech přesvědčil hollywoodského superhrdinu Oscara. Ani nebeliánské bakchanálie ovšem nezastínily, že česká literatura komiksu má nový přírustek: biografický příběh Divoši od Lucie Lomové.   číst dále Přešlap na Nově / Martina Křížková > NP č.386 > Pošli to dál „Otřes mozku, rozbitá hlava, zlomené zápěstí, pohmožděniny na celém těle,“ vypočítává na nemocničním lůžku ošklivě pomlácený mladý muž. Kamera klouže po modřinách a reportérka TV Nova dodává, že se bude muset nejméně dva měsíce léčit. Zaútočili na něj prý Romové. („Prý“ do reportáže vkládá reportérka).   číst dále V jednotě je síla / Tomáš Havlín > NP č.386 > Pošli to dál Když Američané okupující Wall Street hlásají, že oni jsou těmi 99 % populace, které jsou odděleny od zbylého procenta hlubokou sociální propastí, zřejmě trochu přehánějí. Výzkum technologického institutu ve švýcarském Curychu ovšem prokázal, že se jejich diagnóza neubírá nesprávným směrem.   číst dále Zavři oči a mysli na Česko / L. Jarkovská, Kateřina Lišková > NP č.386 > Téma čísla Odzvoní sexuální výchově? Bude se místo ní učit na školách národní hrdost?   číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů