Téma, které se zpočátku zdálo být typickým uměle vyvolaným problémem, však o naší společnosti odhalilo tolik nepříjemných skutečností, že by byla škoda vše odbýt konstatováním, že konflikt se nekonal, pochod proběhl klidně, a tudíž není třeba věc dále řešit.
Kdo s napětím očekával divoké pouliční střety „deviantů“ s ochránci tradiční morálky, byl sice zklamán, přesto není mnoho důvodů k radosti. Předně se ukázalo, že proklamovaná tolerance naší společnosti je spíše lhostejností, která, je-li drážděna přílišným zviditelňováním menšiny, rychle přeroste v agresi. Podobně znepokojivá je snadnost, s jakou může i zcela okrajová názorová skupinka ovládnout veřejnou debatu, pokud má pár příznivců na dostatečně viditelných a společensky významných postech.
Neméně nešťastná je i role některých křesťanských názorových proudů, demonstrovaných zejména tzv. pochodem pro rodinu, který měl být protiváhou tentýž den pořádané Prague Pride. Tito zástupci křesťanů, naštěstí zdaleka ne všech, nám sugerují, že rodina je dnes ohrožovaná GLBT aktivisty, kteří snad touží své „zvrácené“ svazky postavit na roveň tradiční rodině. Že rodinu je třeba chránit před tímto zhoubným vlivem. Máme zde dokonalý příklad vytváření zástupného viníka – obětního beránka. Ano, dnešní rodina je v krizi a vidíme kolem mnoho příkladů jejího selhávání. Je však pozoruhodné, s jakou zarputilostí tito křesťansko-konzervativní aktivisté přehlížejí skutečné problémy, s kterými se dnes rodiny potýkají a které jsou způsobeny zejména neblahými sociálními dopady globálního kapitalismu bez přívlastků. Místo toho nám předhazují obraz nepřítele v podobě gay aktivisty, případně učitele sexuální výchovy, svádějícího k hříšnému obcování.
